Nová data ze studie LEADER ukazují na nefroprotektivitu liraglutidu
Jedno z programových těžišť letošního kongresu Evropské asociace pro studium diabetu (EASD) tvořily mikrovaskulární komplikace diabetu, zvláště pak diabetická nefropatie. Má to svůj důvod. Alespoň mírné zpomalení glomerulární filtrace lze zjistit u většiny diabetiků. Ukazuje se přitom, že prevence vzniku nebo zpomalení progrese renálního onemocnění znamená i snížení kardiovaskulárního rizika. V tomto směru jsou mimořádně důležitá i nová data ze studie LEADER, prezentovaná právě na EASD. Podle nich přidání liraglutidu ke standardní terapii diabetu 2. typu vede k významné redukci renálního poškození.
Studie LEADER (Liraglutide Effect and Action in Diabetes: Evaluation of Cardiovascular Outcome Results – A Long Term Evaluation) byla po studii EMPA‑REG OUTCOME s empagliflozinem teprve druhým klinickým hodnocením, které u nového antidiabetika prokázalo pozitivní vliv na kardiovaskulární riziko. Do této studie vstoupilo přes 9 000 pacientů s diabetem 2. typu ve vysokém riziku vzniku kardiovaskulární příhody. Všem se dostalo standardní diabetologické péče. Navíc pak dostali buď liraglutid, nebo placebo. Randomizace proběhla v poměru 1 : 1. Sledování trvalo tři a půl roku až pět let. První závěry studie byly prezentovány letos na zasedání Americké diabetologické asociace v New Orleans a potvrdily, že podávání GLP‑1 analoga liraglutidu vedla ke třináctiprocentnímu snížení kompozitního cílového ukazatele, který se skládal z úmrtí z kardiovaskulárních příčin, nefatálního infarktu myokardu a nefatální cévní mozkové příhody.
Liragludid byl superiorní ve snížení úmrtnosti z celkových i kardiovaskulárních příčin. Povzbudivá byla i bezpečnostní data. Na rozdíl od některých podobných studií s DPP‑4 inhibitory ve studii LEADER nebyl zaznamenán signál, že by léčba liraglutidem mohla zhoršovat srdeční selhání.
V rámci tohoto rozsáhlého klinického hodnocení bylo shromážděno obrovské množství dat, která jsou postupně vyhodnocována a zveřejňována. Na kongresu EASD v Mnichově byla aktuálním informacím ze studie LEADER věnována celá jedna sekce, která se konala v tom největším z jednacích sálů. Zde byla mimo jiné publikována analýza týkající se vlivu liraglutidu na renální parametry. Jejím hlavním závěrem je, že liraglutid signifikantně snižuje progresi postižení ledvin. Sledovaný složený cílový ukazatel v tomto případě sestával z nově zaznamenaného výskytu makroalbuminurie, zdvojnásobení koncentrace sérového kreatininu, nutnosti zahájení některé z metod náhrady funkce ledvin nebo smrti z renálních příčin. Podávání liraglutidu tento kompozitní cíl snižovalo o 22 procent (HR = 0,78; 95% CI 0,67–0,92; p=0,003). Toto snížení je do značné míry dáno snížením nového záchytu albuminurie (o 26 procent ve srovnání s placebem).
„Nová makroalbuminurie je negativním prognostickým znamením nejen z hlediska rozvoje postižení ledvin, ale i z hlediska kardiovaskulárního rizika,“ upozornil v této souvislosti prof. Johannes Mann z univerzity v Erlangenu, který tato data prezentoval. Druhou výrazně ovlivněnou komponentou bylo zdvojnásobení kreatininu v séru (to bylo nižší o 19 procent). Potřeba kontinuální náhrady funkce ledviny byla u nemocných ve větvi se studijní látkou oproti placebu snížena o 14 procent.
Úmrtí z renálních příčin byla jen ojedinělá, v celém souboru jich bylo zaznamenáno třináct (osm mezi nemocnými léčenými liraglutidem a pět v kontrolní větvi). To podle prof. Manna vzhledem k širokému intervalu spolehlivosti má jen omezenou vypovídací schopnost.
Z přidání liraglutidu profitovali nemocní bez ohledu na výchozí hodnotu glomerulární filtrace – i když pacientů s filtrací pod 30 ml/min/1,73 m2 bylo jen velmi málo.
„Tyto výsledky jsou z pohledu kliniků relevantní a ukazují, že liraglutid může mít potenciál snížit riziko postižení ledvin u dospělých diabetiků 2. typu ve vysokém kardiovaskulárním riziku. Nefropatie přitom patří mezi nejčastější komplikace diabetu, postihuje až 40 procent diabetiků 2. typu. Pokud se první známky renálního postižení objeví, rychle progredují, u takového pacienta ročně ztrácíme pět až deset procent funkce ledvin,“ shrnul prof. Mann.
Další takto zaměřená data budou zveřejněna ještě letos na zasedání Americké nefrologické společnosti v Chicagu.
V rámci této sekce také prof. Michael Nauck z univerzity v německé Bochumi prezentoval analýzu bezpečnostních dat zaměřenou především na výskyt pankreatitidy. Incidence akutní pankreatitidy u nemocných léčených liraglutidem byla nižší než u placeba, tento rozdíl nebyl statisticky významný. Jednalo se o 19 epizod akutní pankreatitidy u 18 nemocných na liraglutidu, u placeba bylo zaznamenáno 31 epizod u 23 nemocných. V obou skupinách jen zcela vzácně šlo o komplikaci se závažným průběhem. Mezi pacienty léčenými liraglutidem a placebem byla srovnatelná také incidence zhoubných i nezhoubných nádorů. Nejčastějším důvodem přerušení terapie liraglutidem byly gastrointestinální potíže.
Zdroj: MT