Názory českých farmakologů a farmakoekonomů na biosimilars

Biosimilární přípravky tu jsou a bude jich přibývat. O problematice uvedení těchto léků na trh se konal uprostřed února letošního roku v IKEM seminář se zahraniční účastí. Dr. Martina Weise (European Medicine Agency) přednášela o tom, jak jsou biosimilars v EMA schvalována, protože jde o složitější proces než při posuzování generik malých molekul (informaci přinesla MT 5/2015).

Onkoložka doc. Petra Tesařová, revmatolog prof. Karel Pavelka a gastroenterolog prof. Milan Lukáš se na semináři podělili o své první a vesměs pozitivní zkušenosti s biosimilars. Závěr kliniků vyzněl ve smyslu non‑switche z originálních přípravků na biosimilars, ale všichni shodně vidí velký význam této skupiny v tom, že umožní léčit více pacientů. V tomto třetím pokračování představujeme postřehy klinických farmakologů a farmakoekonomů.

Doc. MUDr. Karel Urbánek, Ph.D. (Ústav farmakologie FN Olomouc), stručně shrnul, co biosimilars znamenají pro krajskou nemocnici a její ústavní lékárnu. „Příchod generik, například generik statinů, umožnil léčit všechny pacienty, kteří to potřebují, aniž by se zhroutil zdravotní systém,“ uvedl své vystoupení doc. Urbánek. Biosimilars se používají již po mnoho let (od roku 2006), ale teprve s příchodem biosimilárních monoklonálních protilátek se o nich více hovoří.

První biosimilar filgrastimu, růstového hormonu bílé krevní řady, bylo v EU schváleno v září 2008. V tom roce bylo ve FN Olomouc podáno 5 379 definovaných denních dávek (DDD) originálního přípravku při průměrné ceně DDD 2 443 korun. V roce 2014 bylo podáno 9 291 DDD filgrastimu, z čehož 98 procent činila biosimilars. Průměrná cena jedné dávky byla 273 Kč (pokles ceny o téměř 90 procent, náklady 2,5 milionu korun v roce 2014 vs. 13 milionů v roce 2008).

„U biosimilars máme k dispozici i preklinická data, jejich registrace je náročnější a je podložena podrobnějším výzkumem a testováním, než jaké je požadováno pro generika. Nedomnívám se, že by bylo schváleno nekvalitní biosimilar, protože registrace je dostatečně vědecky podložená. Ani princip extrapolace pro další indikace biosimilárního přípravku po vzoru originálu nebyl nikdy na základě validních dat zpochybněn. To, co řešíme, jsou obavy, neexistují totiž ani data, která by svědčila proti switchi, tedy změně originálu za biosimilární přípravek,“ vyvrátil obavy svých klinických předřečníků docent Urbánek na základě posudků zahraničních odborných společností.

První biosimilární infliximab byl zařazen do pozitivního listu v loňském roce, což umožnilo léčit i pacienty, kteří by byli zařazeni na čekací listinu. Zatím se ve FN Olomouc podává pouze novým pacientům a jeho podíl na spotřebě představuje 19 procent. V roce 2014 byla zahájena léčba biosimilárním infliximabem u 22 nemocných, z toho bylo jedenáct s revmatickým onemocněním, šest v gastroenterologické indikaci a pět dermatologických pacientů. U dvanácti pacientů bylo biosimilárním přípravkem léčeno onemocnění, na něž se vztahuje extrapolace indikací. Dosavadní zkušenosti svědčí o ekvivalentní účinnosti a bezpečnosti biosimilárních léků v porovnání s originály. Mnohá data byla již publikována.

Biosimilars v kontextu evropského a českého zdravotnictví

MUDr. Jana Skoupá (Medicínské datové centrum 1. LF UK, Praha) uvedla ve své prezentaci, že trh s biologickými léky je nejrychleji rostoucím trhem v posledním desetiletí. Biologika představují zhruba 27 procent prodejů farmaceutických přípravků v Evropě. Celkový nárůst trhu činí v posledních letech (2012/2013) 1,9 procenta, trh biologik je rychlejší a dosahuje 5,5 procenta. V roce 2013 činil obrat biologik 140 miliard USD, pro rok 2018 se přepokládá obrat kolem 190 miliard USD.

Monoklonální protilátky představují nejrychleji rostoucí segment a téměř jedna třetina výzkumu je zaměřena na biologika. Mezi roky 2013 a 2020 dochází k exspiraci patentů u dvanácti biologik, což představuje 40 procent produktů s celosvětovým obratem 72 miliard USD. To pochopitelně vzbuzuje extrémní zájem výrobců, ale i plátců zdravotní péče. Vstupem mírně levnějších biosimilars se umožní terapie většímu počtu pacientů. Kumulativní úspora (odhady se týkají pěti zemí EU) po uvedení tří biosimilárních produktů (adalimumab, bevacizumab a trastuzumab) se odhaduje v horizontu deseti let na 25 procent, což je v porovnání až s devadesátiprocentní úsporou u generik poměrně nízké procento. Biosimilars však nejsou generika a o složitosti vývoje a jejich registrace zde již bylo pojednáno. Vývoj biosimilars trvá osm až deset let, vývoj generika tři roky. Ekonomické náklady na uvedení biosimilars se pohybují v rozmezí 250 až 450 milionů USD, navíc je nutná „normální“ postmarketingová farmakovigilance, což je personálně i finančně náročný proces. Proto lze očekávat, že počet potenciálních výrobců biosimilars bude značně omezený. Mezi budoucími výrobci biosimilars nejsou jen „klasické“ generické farmaceutické společnosti, ale část se řadí k výrobcům originálních léčiv (například MSD, GSK, Amgen). V červnu 2014 bylo schváleno biosimilar inzulinu glargin společností Eli Lilly a Boehringer Ingelheim.

V současnosti jsou k dispozici dostatečné zkušenosti se třemi biosimilars – somatotropin, erytropoetin a G‑CSF (filgrastim). Penetrace biosimilars je v různých zemích EU u různých přípravků velmi odlišná. Nejvyšší penetraci vykazuje filgrastim (medián 77 procent, nejnižší Belgie – dvě procenta, nejvyšší Rumunsko a Bulharsko – sto procent). V ČR činí biosimilars filgrastimu 98 procent, erytropoetinu 22 procent, somatotropinu tři procenta. Důvodů k rozdílům je několik: jde o různý způsob nákupu, preference lékaře, segment, v němž dochází k preskripci. Zavedení biosimilars však rapidně snížilo náklady na léčbu, což se týká také ceny originálních přípravků. Náklady na jednotkovou léčbu filgrastimem klesly mezi roky 2006 a 2013 o 34 procent (medián), erytropoetinem o 33 procent (medián) a somatotropinem o 16 procent (medián). To umožnilo léčit více pacientů, čímž vzrostl počet dní, po něž byli pacienti léčeni (porovnání let 2006 a 2013) v případě erytropoetinu o 132 procent a v případě somatotropinu o 87 procent.

Otázkou stále zůstává generická substituce, jejíž principy bude nutné v ČR explicitně formulovat. Dosavadní zkušenosti svědčí o tom, že biosimilars mohou originál nahradit co do účinnosti a bezpečnosti, ale rozhodnutí o záměně by mělo příslušet klinickému pracovníkovi. Záměna by neměla probíhat na úrovni lékáren.

„Příchod biosimilars náklady na léčbu zcela jistě nesníží, ale umožní léčit více pacientů,“ uzavřela dr. Skoupá.

Zdroj: Medical Tribune