Mýty o české obezitě a funkcích svalů
V počátku popřel profesor Svačina často slýchaný názor, že Češi jsou „nejtlustším“ národem v Evropě: podle validních dat jsme někde v polovině žebříčku, kolem 13. místa. Záleží totiž na relevanci srovnávaných dat, kvalitě a stáří dodaných podkladů pro celoevropské statistiky. Nárůst obezity se dokonce v posledních letech zastavil, ale nezastavil se nárůst objemu pasu, který je pro metabolický význam obezity rozhodující.
Profesor Svačina připomněl, že pohyb a zdravotní stav spolu významně souvisejí, nejužší souvislost jeví inaktivita s diabetem. Lidé, kteří v dětství sportovali, mají po celý život nižší riziko výskytu hypertenze i diabetu.
Paradox obezity, stále více dat
Teze paradoxu obezity je sice stará již 15 let, ale stále přibývá publikací, které prokazují jeho platnost u jednotlivých konkrétních a již četných diagnóz. Ukazuje se, že od věku 65–70 let není redukce hmotnosti, s výjimkou diabetu, zdravotním přínosem. Lepší prognózu mají i neštíhlí pacienti nižších věkových kategorií, kteří mají chronické zánětlivé onemocnění, ale nejen to. Zdatní štíhlí i obézní mají stejnou mortalitu, nepohybující se obézní mají mírně (ale statisticky významně) lepší prognózu.
Pohyb, inzulinová rezistence a léčba obezity
Metabolický syndrom má již přes sto položek a zahrnuje asi sedm patofyziologických okruhů, které se podílejí na hlavním aterogenním procesu u naší populace. Dříve byl pojem metabolický syndrom úzce spojován s inzulinovou rezistencí. Dnes již víme, že se kryjí jen částečně a citlivost na inzulin je výrazněji snížena u pacientů s BMI nad 40 kg/m2. Léčba obezity vyžaduje komplexní přístup. Dietní opatření, pohyb a psychoterapie patří k metodám, které mají kolísavý efekt, zejména pro nižší adherenci pacientů k léčbě, vyšší účinnost vykazuje bariatrie. Při farmakoterapii komorbidit je nutné brát v potaz metabolický efekt některých farmak a je výhodou používat ta, která podporují redukci hmotnosti. Postupy založené na dietě mají jen krátkodobý efekt, nadějí na úspěch v dlouhodobé redukci hmotnosti je celková změna životního stylu pacienta. V Česku je díky dr. Matoulkovi již síť rekondičních center, která jsou přizpůsobena obézním pacientům, jimž normální fitcentra neposkytují komfortní služby.
Oslava svalové tkáně
V patogenezi cukrovky se v učebnicích zmiňovala játra, tuková tkáň, mozek, ale sval byl pomíjen. Svalstvo však je klíčový orgán jak pro patogenezi, tak pro léčbu diabetu 2. typu a pravděpodobně i typu prvního. Kdybychom dovedli předejít vzniku diabetu, tak i u osob se zvýšeným kardiovaskulárním rizikem bychom jejich ohrožení srdečně‑cévní příhodou výrazně snížili už tím, že diabetes nedostanou. Ten totiž riziko zvyšuje mnohonásobně. Riziko diabetu stoupá s věkem, s BMI, větším obvodem pasu, nižším příjmem ovoce a zeleniny, ale pohybová aktivita – alespoň čtyři hodiny týdně – toto riziko snižuje. Existuje řada studií, které prokazují, že pohybová aktivita výrazně snižuje riziko diabetu. Intenzivní pohyb několik hodin týdně dovedl (podle studií) snížit riziko diabetu 2. typu v horizontu dvou let až o 50 %. Obrácenou souvislost se vznikem diabetu má sledování televize. Ti, kdo stráví u obrazovky nejvíce času, mají riziko diabetu trojnásobné oproti těm, kteří se na televizi takřka nedívají.
Pohybová aktivita vede nejpomaleji k redukci hmotnosti, ale její význam stoupá v udržení hmotnosti a je zásadní pro prognózu pacienta. Pohyb je pro zdravý život nejvýznamnější, má smysl nejdříve hovořit s pacientem o pravidelném pohybovém režimu a teprve v druhé řadě o dietě. Stále tu platí: lépe být „fit a fat“ než „unfit a unfat“. Problémem může být adherence. Je nutné vysvětlit všechny pozitivní aspekty pohybové aktivity na jednotlivé ukazatele (zvýšení energetického výdeje, snížení podílu tukové tkáně, krátkodobý anorektický efekt, redukce příjmu tuku, zvýšení termogeneze, pozitivní vliv na lipidové spektrum a krevní tlak, pozitivní vliv na morfologické změny ve svalech, zvyšování citlivosti na inzulin, snížení glykémií u diabetika, zlepšení fyzické výkonnosti a pozitivní efekt na psychiku).
Ve světové literatuře je v poslední době patrný návrat k adiponektinu jako k nejdůležitějšímu hormonu tukové tkáně, jehož koncentrace jsou u štíhlých vysoké a u obézních nízké. Bohužel se za dobu, kdy je adiponektin znám, nepodařilo vyvinout jeho analoga za účelem léčby obezity.
Je rozdíl mezi bílou tukovou buňkou, která obsahuje velkou tukovou vakuolu, a hnědou tukovou buňkou s mnoha metabolicky aktivními organelami. Původ obou je v mezenchymové kmenové buňce, jeden směr vývoje končí bílou buňkou, druhý směřuje k myocytům, které jsou hnědým tukovým buňkám velmi podobné.
Sval je hormonálně aktivní tkáň, která při své činnosti produkuje mnoho hormonů, které pozitivně ovlivňují organismus jak obézního člověka, tak diabetika. Je snahou vynalézt tabletku, která by cvičení nahradila. Velmi nadějně se jeví některé molekuly přírodního původu a je jen otázkou času, kdy vstoupí farmakoterapie i do této oblasti.
Sportující diabetik
Názory na fyzickou aktivitu se vyvíjejí, nejsou vhodné excesivní, vytrvalostní sporty. Diabetes by měl být kompenzovaný, před sportem je vhodné změřit glykémii a ketony. Diabetes 1. typu: Raději by neměl cvičit 2–3 hodiny po jídle a ne při vysokém postprandiálním inzulinu. Při hyperglykémii (14 mmol/l) a nálezu ketonů není fyzická zátěž vhodná a je nutné nejprve stav upravit. Při pouhé hyperglykémii (do 17 mmol/l) bez ketonémie pacient cvičit může. Při normoglykémii je nutné počítat, že při pohybu glykémie stoupne a bezprostředně po cvičení glykémie poklesne. Před cvičením je nutné upravit poslední dávku inzulinu a adekvátně ji snížit, případně zvýšit příjem sacharidů. Při cvičení by měl mít diabetik u sebe sacharidy pro případ hypoglykémie – nevhodná je čokoláda, naopak doporučuje se ovoce, pečivo.
Pro diabetes 2. typu představuje pohyb prolomení inzulinové rezistence. Pohyb nezhoršuje mikrovaskulární komplikace. Senzorická neuropatie může představovat nebezpečí zranění diabetika. Cvičení s mírnou zátěží 4–5× týdně u diabetiků 2. typu snižuje kardiovaskulární riziko, ale při pohybu se může manifestovat již existující onemocnění. Nejsou vhodné všechny sporty (boby, box, létání, koně, motory, paragliding), není vhodné se potápět při glykémii vyšší než 8 mmol/l, při kolektivních sportech (tenisový zápas) je nutné počítat s pozdní hypoglykémií.
Zdroj: Medical Tribune