Linhart: Musíme se vrátit na trajektorii snižování kardiovaskulární mortality

„Reálně hrozí, že bez další modifikace rizikových faktorů a inovativní léčby může během následujících dvaceti let stoupnout kardiovaskulární nemocnost a úmrtnost až o několik desítek procent,“ říká předseda České kardiologické společnosti prof. MUDr. Aleš Linhart, DrSc.

• Co vás jako kardiologa napadá, když se podíváte na vývoj medicíny během posledních třiceti let?

Samozřejmě mě napadá, k jak obrovskému pokroku během relativně krátké doby došlo. Ten byl dán vývojem technologií a posunem ve farmakoterapii. Ještě důležitější ale byli vizionáři, kteří chtěli změnit náš svět a přivedli na svět nové intervence a postupy. Náš obor se vyvíjel strašně dynamicky a pořád se tak vyvíjet bude. Česká kardiologie k tomu nepochybně přispěla. Můžeme zmínil sérii studií PRAGUE a jejího iniciátora Petra Widimského. Tato práce zcela jistě změnila péči o nemocné s akutním koronárním syndromem. Takových lidí je více, nechtěl bych na někoho zapomenout. Česká kardiologie nepochybně ovlivnila svět tím, jak jsme byli schopni zorganizovat kardiologickou péči na celostátní úrovni. V tom jsme inspirací pro mnohé další země.

• Jak se to stalo, že zrovna česká kardiologie je i v mezinárodním kontextu tak vidět? V porovnání s ostatními obory je její konkurenceschopnost nápadná…

Bylo to dáno osobnostmi, které byly hnacími motory celé řady projektů. Měli jsme také na co navazovat. Česká kardiologická společnost vznikla již v roce 1929, to samo o sobě znamená určitou kulturu, která se tady pěstovala desítky let. Je za tím i velká potřeba kardiologické péče. Československo na tom bylo s kardiovaskulární mortalitou mimořádně špatně. Díky tomu, že vznikla síť kardiovaskulárních center, se začaly vytvářet podmínky pro to, aby zde vyrůstali schopní lidé. Velmi nám také pomohl vstřícný přístup Evropské kardiologické společnosti, která podporovala příchod nových zemí a jejich zapojení do svých struktur. Co je klíčové, přes veškerou soutěživost, která mezi kardiologickými pracovišti i jednotlivými kardiology přirozeně panuje, jsme stále schopni spolupracovat. Máme společné programy pro některá vzácnější onemocnění, máme společné granty, běžně odesíláme pacienty tam, kde se o ně postarají nejlépe.

• Je nějaká oblast, kde co do dostupnosti léčby česká kardiologie zaostává za vyspělými zeměmi Evropy?

Určitě bychom něco našli. Obecně je ale dostupnost terapie v České republice na slušné úrovni, ať už jde například o léčbu srdečního selhání, nebo moderní hypolipidemickou léčbu prostřednictvím inhibitorů PCSK9. Jsou vyspělé země, které jsou na tom podstatně hůře než my.

• Ovlivnění kterého rizikového faktoru je z vašeho pohledu klinika nejvděčnější? Kde lze relativně snadno dosáhnout postřehnutelné změny?

Na populační úrovni byl největší benefit z hlediska kardiovaskulární mortality zaznamenám u hypolipidemické terapie, a to jak v primární, tak v sekundární prevenci. Máme nové přelomové možnosti, jak hyperlipidémie léčit, a musíme se snažit tyto léky dostat k co největšímu počtu pacientů. Jedním z nejvýznamnějších rizikových faktorů je stále diabetes. Měli bychom podpořit kolegy diabetology v jejich úsilí, aby moderní antidiabetika měli nemocní k dispozici co možná časně, dříve, než významně stoupne glykovaný hemoglobin.

• Jaký největší úkol teď před českou kardiologií stojí?

Musíme se vrátit na příznivou trajektorii, na které jsme ještě relativně nedávno byli. V posledních třiceti letech se v České republice dařilo kontinuálně snižovat kardiovaskulární morbiditu i mortalitu. Tento pozitivní trend se však již dále neprohlubuje a současná data již tak optimistická nejsou. Jedním z důvodů je epidemie covidu‑19. Česká republika patří k zemím, které zvládly covidovou pandemii nejméně úspěšně na celém světě. Myslím si, že deset až dvacet tisíc lidí vůbec zemřít nemuselo. Paradoxně nám to sice číselně sníží kardiovaskulární mortalitu, ale víme, že na covid umírali nejčastěji právě kardiaci. Poprvé po dlouhé době se zkrátila naděje na dožití. Negativní trendy byly ale nastartovány už dlouho předtím. Reálně nyní hrozí, že bez další modifikace rizikových faktorů a inovativní léčby může během následujících dvaceti let stoupnout kardiovaskulární nemocnost a úmrtnost až o 40 procent. Tato predikce je sice spočítána pro USA, ale platí i pro Česko. Když neuděláme nic a budeme si dále říkat, jak jsme dobří, stoupne nám kardiovaskulární morbidita a mortalita o desítky procent.  

Rozhovor vznikl u příležitosti 30 let od založení Asociace inovativního farmaceutického průmyslu (AIFP), které připadá na letošní rok.