MRI mozku využitelné ke klasifikaci deprese

Heterogenita závažných depresí limituje naše možnosti predikovat průběh a výsledek léčby a personalizovat léčbu pacientů trpících depresí. Subtypizace podle symptomů nepřinesla kategorie, jež by byly v tomto ohledu klinicky použitelné.

V multicentrické studii výzkumníci použili funkční zobrazování pomocí magnetické rezonance s využitím dat v klidovém stavu u 333 pacientů s depresí a 378 kontrol. Prozkoumali modely neuronální konektivity mezi 258 funkčními nody překlenujícími celý mozek.

Celkově pacienti sdíleli základní model konektivity s vysokou korelací se symptomy pokleslé nálady, anhedonie a ztráty energie. Kromě toho počáteční analýza nalezla dva široké subtypy konektivity v limbické a frontostriatální síti spojené s hlavními depresivními rysy anhedonie - psychomotorickou retardací a úzkostí - insomnií. Tyto dva subtypy „charakteristik konektivity" byly použity k identifikaci čtyř skupin pacientů s podobnou závažností symptomů, ale odlišnými modely konektivity (velikost skupin: 20 % -36 % pacientů).

Skenování se opakovalo o 4 až 6 týdnů později u 50 pacientů v depresivní epizodě; 90 % z nich byl přiřazen stejný biotyp jako předtím na začátku. Subtypy byly validovány v nezávislých souborech 125 pacientů s depresí a 352 kontrol – 86 % pacientů bylo korektně identifikováno. Tyto subtypy vykazovaly odlišnou odpověď na repetitivní transkraniální magnetickou stimulaci (v rozmezí 22 % - 62 %).

Ze 39 pacientů s generalizovanou úzkostnou poruchou (ale nikoli depresí) 61 % patřilo k jednomu z těchto čtyř biotypů; tito pacienti měli vyšší hodnoty ve škále deprese. Pouze 9 % pacientů se schizofrenií bylo možné zařadit ke kterémukoli biotypu. Kategorizace pacientů podle klinických příznaků nevytvořila stabilní subtypy.

Komentář
„Tato studie je prvním pokusem vyvinout biomarkery, které by mohly rozkrýt heterogenitu deprese. Její výsledky ukazují, že modely neuronální konektivity mohou být stabilnější než klinické příznaky v čase i v rámci jednotlivého pacienta a také více prediktivní z aspektu výsledku léčby. Ještě je třeba ale na tom udělat hodně práce,“ uvedl pro NEJM Watch Journal psychiatr Peter Roy-Byrne z University of Washington, Seattle.

Link: Drysdale AT et al, Nat Med 2016 Dec. 5

Zdroj: NEJM Watch Journal