Ministerstvo chce legalizovat telemedicínu, sešly se desítky námitek

Distanční péče bude muset splňovat technické požadavky na kvalitu a bezpečnost komunikace, navrhuje ministerstvo zdravotnictví.

Nová definice telemedicínských služeb by mohla nabýt účinnosti už od 1. července letošního roku, ale debata bude náročná. Ukázalo to připomínkové řízení k této novele zákona o zdravotních službách, ve kterém se sešlo velké množství připomínek různých zainteresovaných skupin. Kromě telemedicíny návrh novelizuje úpravu vedení zdravotnické dokumentace v elektronické podobě a také zpřesňuje úpravu Národního zdravotnického informačního systému.

Návrh mění jedno podstatné pravidlo, které dosud komplikovalo poskytování distančních služeb. Dosud je možné zdravotní služby poskytovat pouze ve zdravotnickém zařízení, případně za určitých okolností v domácím prostředí klienta. Nově by se telemedicínské zdravotní služby mohly poskytovat i mimo zdravotnické zařízení, pokud jde o použití informačních technologií bez účasti pacienta (například teleradiologie) nebo pokud služba spočívá v zasílání údajů o zdravotním stavu pacienta (telemonitoring).

Tím pádem bude jednoznačné, že tato péče je zdravotní službou se všemi pravidly a také s možností úhrady.

Zdravotní služby mohou být podle návrhu poskytovány na dálku, pouze pokud jsou splněny technické požadavky na kvalitu a bezpečnost komunikace. Tyto požadavky by následně měla stanovit vyhláška ministerstva zdravotnictví. Ministerstvo ji připravuje s tím, že komunikační kanál bude muset být šifrovaný a musí být zajištěno prokázání identity obou stran. Pro vzdálený monitoring budou moci být použity jen certifikované zdravotnické prostředky.

S návrhem nesouhlasí Česká lékařská komora. Podle jejích oficiálních připomínek by zákon měl telemedicínu více omezit, mimo jiné by měl jasně stanovit, že telemedicínu mohou dělat jen ti poskytovatelé zdravotních služeb, kteří už mají pacienta ve své péči a viděli ho osobně, nebo na základě indikace poskytovatele, který viděl pacienta osobně. To by znamenalo, že nemůže vzniknout specializovaný poskytovatel distančních zdravotních služeb. Kromě toho by měla podle komory vyhláška stanovit obory, ve kterých jde telemedicínu poskytovat.

Podle advokátky Barbory Dubanské, která se distančními službami z pohledu práva zabývá, má stručné zakotvení jen základních pojmů v zákoně smysl. Další podmínky mohou stanovit například odborná doporučení. „Základem by mělo být nastavení odborných postupů pro to, jaké výkony či služby a za jakých okolností mohou být pacientům bezpečně poskytovány na dálku. Tato část je v gesci jednotlivých odborných společností, nikoli v gesci zákonodárce – jak je tomu ostatně u jakýchkoli jiných odborných postupů. Jakmile budou standardy péče vyjasněny na odborné úrovni, není důvod klást poskytovatelům zdravotních služeb v poskytování telemedicínských služeb legislativní překážky v podobě nutnosti provozovat zdravotnické zařízení,“ myslí si Dubanská.

Úřad pro ochranu osobních údajů požaduje přepracovat ustanovení o tom, kdo může nahlížet do zdravotnické dokumentace bez souhlasu pacienta. V návrhu je, že do zdravotnické dokumentace mohou nahlížet nejen zdravotníci zaměstnaní u poskytovatele, kteří se podílejí na poskytování zdravotních služeb, jako dnes, ale i jiní zaměstnanci, nezdravotníci, kteří plní jiné úkoly. To je ale podle Úřadu pro ochranu osobních údajů příliš vágní. Podobnou připomínku měla i ČLK.

Podle České lékařské komory by se také neměly zavádět nové možnosti vytváření anonymizované nebo pseudonymizované elektronické zdravotní dokumentace bez souhlasu pacienta. Tato změna by měla usnadnit sekundární využití dat z elektronických zdravotních záznamů. Výrobci léků naproti tomu požadují ustanovení o využití anonymizovaných a pseudonymizovaných údajů přepracovat tak, aby byly možnosti jejich využití skutečně v praxi využitelné. Sekundární využití zdravotních dat je i velkým tématem na evropské úrovni a mohlo by posunout výzkum a vývoj, výzvou je ale ochrana citlivých dat.

Komora také rozporuje nová pravidla pro vedení elektronické zdravotní dokumentace. Podle ministerstva zdravotnictví bude představovat zjednodušení, že má poskytovatel sám určit a popsat, jak zajistí podepisování a zabezpečení záznamů. Podle ČLK to je ale povinnost navíc, která lékaře zatíží.

Další připomínky směřovaly k tomu, aby se místo rodného čísla začal využívat resortní identifikátor.