Mimiviry a revmatoidní artritida
Deset let po svém objevu zůstávaly mimiviry jen jakousi virologickou raritou. Byly objeveny v buňkách měňavek žijících v nejrůznějších vodních zdrojích, od bahna na mořském dně přes vodu jezírek v parcích až po chladicí věže. Mimiviry dostaly své jméno díky impozantním rozměrům, kterými se blíží spíše velikosti mikrobiálních buněk. S bakteriemi byly mimiviry zřejmě velmi dlouho zaměňovány. Obrovská je i dědičná informace mimivirů, která obsahuje miliony bází a stovky genů. Genom mimivirů je plně srovnatelný s genomy bakterií a vyrovná se dokonce i nejmenším eukaryotním genomům. Mimiviry mají geny kódující celou řadu bílkovin, jež jsou typické pro prokaryotní či eukaryotní organismy.
Švýcarský biolog Thierry Hennet z univerzity v Curychu si v genomických databázích všiml, že mimiviry jsou vybaveny i geny, které kódují bílkoviny velmi blízké lidským kolagenům. Hennet se zabývá rolí kolagenů při vzniku a rozvoji revmatoidní artritidy, a proto jej zajímalo, zda by se mohly kolageny mimivirů podílet na nastartování autoimunitní reakce, jež vede u člověka ke vzniku tohoto onemocnění.
Ve studii publikované ve vědeckém časopise Journal of Virology zveřejnil Hennet se svými spolupracovníky výsledky analýz krve stovky pacientů s revmatoidní artritidou a stovky zdravých dobrovolníků sloužících jako kontrola. V obou skupinách odhalily testy přítomnost protilátek proti kolagenům z mimivirů. Ve skupině zdravých dobrovolníků bylo možné prokázat přítomnost těchto protilátek u šesti lidí. Ve skupině pacientů s revmatoidní artritidou byl výskyt protilátek proti kolagenům mimivirů více než trojnásobně vyšší, podařilo se je prokázat u 22 lidí.
Zda mohou kolageny mimivirů spustit revmatoidní artritidu, testoval Hennet na laboratorních myších. Myši, které dostávaly injekčně směs šedesáti proteinů izolovaných z mimivirů, nebo myši, kterým byl injikován jen mimivirový kolagen L71, trpěly se zvýšenou četností revmatoidní artritidou. Výskyt autoimunitní choroby ale nebyl tak vysoký jako v případě, že myši injekčně dostávaly pro ně silně imunogenní hovězí kolagen.
Mimiviry tvoří zatím jen velmi neúplně prozkoumanou skupinu virů. Vše nasvědčuje tomu, že tyto obří viry jsou prakticky všudypřítomné. Z deseti náhodně odebraných vzorků vody z Ženevského jezera se podařilo Hennetovi a spol. najít některý z nemnoha známých mimivirů hned ve dvou. Lidé se s mimiviry zjevně dostávají do kontaktu často a lidský imunitní systém na přítomnost mimivirů reaguje. Protilátky proti jednomu z hlavních obalových proteinů mimivirů označovanému jako L425 byly odhaleny v krvi třetiny zdravých dobrovolníků a u stejného podílu vyšetřených pacientů s revmatoidní artritidou. Dá se tedy předpokládat, že stejný je i podíl lidí, kteří byli ve zkoumaném vzorku populace vystaveni mimivirům.
Všichni včetně Thierryho Henneta jsou přesvědčeni, že je zapotřebí provést další, mnohem rozsáhlejší vyšetření.
„Domnívám se, že tyto velice komplexní viry nejsou bezprostředně patogenní, ale při dlouhodobém působení mohou i tak vyvolat autoimunitní onemocnění, jako je revmatoidní artritida,“ říká Thierry Hennet.
Zdroj: MT