Malý kongres, který přispívá k velké změně
V dubnu v pražském hotelu Diplomat proběhl již čtvrtý ročník Mezinárodního videoworkshopu radikální chirurgie v onkogynekologii (International Video Workshop on Radical Surgery in Gynaecological Oncology – IVW). Toto setkání je příkladem přesně zacílené akce, která pro svůj obor znamená mnohem větší přínos, než by se dalo vyčíslit pouhým počtem účastníků.
Koncept konference je výjimečný mimo jiné svým formátem, který je založen na videoprezentacích. Všichni přednášející vědí, že minimálně 80 % sdělení musejí tvořit videa z operací. Workshop se koná v dvouletém intervalu, poprvé proběhl v roce 2008. „Před prvním ročníkem řada kolegů nevěřila, že taková koncepce bude životaschopná. Letos už jasně vnímáme, že se konference etablovala do standardního kalendáře v onkogynekologii. Je to něco, o čem odborná obec ví a co si plánuje. Chceme proto pokračovat a již připravujeme IVW 2016. Pořád je to jediný kongres, který je cílený pouze na praktickou výuku a výměnu konkrétních zkušeností s chirurgickou léčbou v onkogynekologii,“ říká iniciátor akce prof. MUDr. David Cibula, CSc., z Gynekologicko‑porodnické kliniky 1. LF UK a VFN.
Mimořádně homogenní publikum
Demonstrace výkonů ve filmu má podle něj pro chirurgii zcela výjimečnou hodnotu, která nemůže být nahrazena popisem ani statickými obrázky či fotografiemi. Umožňuje optimální dokumentaci postupů, techniky provedení výkonu, použité technologie, ale i řešení komplikací, anatomie či klasifikace jednotlivých výkonů. „Máme zpětnou vazbu z různých oblastí světa od kolegů, kteří nám říkají, že předešlé tři ročníky videoworkshopu významně ovlivnily kvalitu chirurgické léčby v onkogynekologii v jejich regionu. Může se to zdát příliš ambiciózní. I když je letos zájem rekordní, měli jsme 450 účastníků, na velké gynekologické kongresy přijíždějí tisíce lidí. Jenže naše auditorium je velmi selektované. Nemísí se tu zástupci různých odborností, scházejí se tu téměř výhradně chirurgové, většinou onkogynekologové, kteří radikální chirurgii skutečně dělají anebo ji budou dělat. Tak homogenní publikum je atraktivní i pro firmy, což je důležité pro ekonomickou udržitelnost workshopu.“
Když dva dělají totéž, mělo by to být (skoro) totéž
Takový kongres má podle prof. Cibuly několik úrovní poselství. „Jednak umožňuje získat představu o reálném spektru operativy, a to i pokud jde o kvalitu. Vidíme zde naprosto špičkové výkony, ale také takové, které bychom vidět neměli. Každý chirurg se může zamyslet, kde se se svým týmem pohybuje. Druhým obrovským přínosem je příspěvek ke standardizaci. Velmi konkrétně a do detailů tu komunikujeme o tom, jak se má běžný výkon optimálně provádět. Letos jsme se ve State of the art sekcích zaměřili na splenektomie, operace na bránici a radikální hysterektomie. A pak jsou zde prezentovány raritní výkony, které mohou inspirovat nebo alespoň přinést nové triky a tipy pro vlastní praxi. Letos to například bylo několik zajímavých kazuistik řešení komplikací po operaci na bránici. Ta se pomalu etabluje jako součást operativy u pokročilého karcinomu ovaria. Zde se v posledních několika málo letech zcela zásadně změnil přístup směrem k vyšší radikalitě a komplexnosti. Dosažení tzv. optimální cytoredukce, tedy odstranění všech makroskopicky viditelných ložisek nádoru v dutině břišní, má zásadní dopad na prognózu pacientek. U těchto výkonů se nyní začínáme setkávat s komplikacemi, které ještě nejsou popsané.“
Ojedinělá operace s kurabilním potenciálem
Tým Gynekologicko‑porodnické kliniky 1. LF UK a VFN na konferenci prezentoval raritně prováděný výkon označovaný jako LEER, což je zkratka pro Laterally Extended Endopelvic Resection. Jde o řešení lokální recidivy nádoru, která není uložena centrálně, ale je fixována do pánevní stěny. „Přežití těchto pacientek se pohybuje v měsících, navíc průběh onemocnění bývá dramatický, jedná se často o mladé ženy, které trpí špatně zvladatelnými bolestmi z útlaku lumbosakrálního plexu v pánvi a u kterých se často vytvoří píštěle z tlustého střeva, rekta a močových cest. Výkon je náročný, dlouhý – většinou více než sedm hodin, rizikový, ale přináší třiceti‑ až padesátiprocentní šanci na vyléčení. Předpokládáme, že vhodných pacientek je v České republice několik desítek ročně. Pacientky se k nám dostávají z celé ČR, většinou jsou poslány ke konzultaci ke zvážení pánevní exenterace, kterou jako jedno z mála pracovišť standardně provádíme. Některé případy jsou vhodné právě k LEER. Než jsme se odhodlali k tomuto výkonu, tyto pacientky jsme k operační léčbě kontraindikovali a všechny byly referovány k paliativní léčbě. Zoufalá je pro nás ekonomická konsekvence této centralizace náročných operačních výkonů. Pro tyto výkony neexistují chirurgické kódy a v současném systému financování jsou stejně hrazeny z paušálu zdravotnického zařízení.“
V tomto oboru se podle prof. Cibuly česká medicína v mezinárodní konkurenci neztrácí. „Na to, jak jsme malá země, máme v onkogynekologii postavení výjimečně dobré. Je u nás několik center, která dělají velmi kvalitní práci, některá i velmi dobře publikují. Minimálně z evropského pohledu jsou to renomovaná pracoviště, o nichž se ví.“
I letos byla na IVW velmi zřetelně vidět akcelerace vývoje v této oblasti chirurgie: „Jak chodíme na sál každý den, tak tento posun příliš nevnímáme. Kdybychom letos prezentovali stejné věci jako na prvním ročníku, tak se budeme divit, že jsme se na to vůbec koukali a že nás to bavilo. Nejde jen o nové typy výkonů, ale i o technologie a také postupující standardizaci jednotlivých výkonů. Přibývá pracovišť, která provádějí kvalitní radikální chirurgii v onkogynekologii. Aktivita naší kliniky v postgraduálním vzdělávání k tomu také přispěla i na mezinárodní úrovni. Výuková DVD, která jsme publikovali před několika lety, se stala postgraduálním výukovým materiálem na mnoha renomovaných pracovištích a přínosem jistě byly i čtyři ročníky videoworkshopu.“
Výstup z takové akce v podobě abstrakt nemá příliš smysl. Proto se připravuje nosič s výběrem padesáti nejlepších prezentací. „Není to tak jednoduché, pokud bychom vzali prezentaci, tak jak je, její výuková hodnota bude minimální. Získali jsme ale grant od firmy Takeda a díky němu budou videa pro tyto účely znovu editovaná a anglicky namluvená.“
Český onkogynekolog prezidentem ESGO
Workshop oficiálně podporuje Evropská společnost onkogynekologie (European Society of Gynaecological Oncology – ESGO). Prof. Cibula je nyní její president‑ ‑elect. Funkce se ujme příští rok na kongresu v Nice. Rozhodně není v situaci, že by se od něj čekala záchrana skomírající organizace. „ESGO je výjimečně životaschopná, ambiciózní a přitom konzistentní společnost. Je velmi otevřená. V jejím rámci působí řada pracovních skupin zaměřených na speciální problematiku, jako třeba na nádory v těhotenství nebo fertilitu šetřící léčbu. Vznikla zde velmi silná iniciativa, která začala připravovat evropské doporučené postupy, což je obrovský projekt, který by měl doplnit stávající, zejména americká doporučení. ESGO investuje velké prostředky do tvorby e‑learningového portálu, který využívá obrovské zdroje výukového materiálu, který společnost spravuje. Pracuje tu zvláštní struktura pro mladé onkogynekology – ENYGO, shodou okolností ji vede Čech, docent Halaška z FN v Motole. Pak je zde další velká platforma, která se věnuje akreditaci jednotlivých center pro postgraduální vzdělávání. V tomto výčtu by se dalo ještě dlouho pokračovat,“ uvádí prof. Cibula.
Jako prezident by se chtěl pokusit všechny tyto skupiny a individuality udržet v rozumné rovnováze a sjednocovat je. „Právě ta různorodost dává ESGO úžasnou dynamiku. Pokud bych měl mít nějaké vlastní, osobní téma, tak by to bylo to, o co se snažím posledních patnáct let, a sice standardizace a harmonizace v radikální onkochirurgii. Zatímco pro ostatní léčebné modality v onkologii (radioterapie, chemoterapie) jsou vypracovány podrobné a většinou mezinárodně akceptované standardy, provádění chirurgických výkonů, zejména jejich radikalita, se často velmi významně liší. Vidím zde obrovský potenciál, jak změnit prognózu našich pacientek.“
Profesní příběh prof. Cibuly je unikátní v tom, že v čele mezinárodní organizace již stál, avšak ta měla úplně jiné odborné zaměření – byl prezidentem Evropské společnosti pro antikoncepci. „Tato zkušenost je určitě výhodou, ale těžko se to srovnává. Obě společnosti fungují na rozdílném principu, tvoří je jiní lidé s jinou mentalitou.“
Zdroj: Medical Tribune