Letošní Nobelova cena je poctou důvtipu a zarputilosti

Nobelovu cenu získali laureáti za objevy, které vznikly a byly realizovány před řadou desetiletí, nejedná se tedy o nové, ale v léčbě parazitárních chorob již dlouho zaběhlé, důkladně vyzkoušené, vysoce účinné a bezpečné přípravky. Nedovedu odhadnout, zda tato spíše „historická“ ocenění parazitologii, která stále více směřuje k molekulárním analýzám a genetickým manipulacím, bezprostředně nějakým způsobem ovlivní.

Vzhledem ke komplexnosti a podobnosti parazitárních původců (prvoků a helmintů) s jejich hostiteli je vývoj nových antiparazitárních přípravků (ale i vakcín) velmi obtížný, nákladný a odlišný od výzkumu léků (a vakcín) na virové či bakteriální infekce. Vývoj nových virostatik, např. k léčbě HIV/AIDS a virových hepatitid typu B a C, v posledním desetiletí (i za účasti českých vědců) významně pokročil. Je to dáno nejen většími investicemi do tohoto výzkumu, ale i tím, že tyto nové přípravky, které dokáží zastavit rozvoj onemocnění, nebo v případě hepatitidy C pacienty zcela vyléčit, jsou poměrně jednoduché sloučeniny (analoga nukleosidů, inhibitory proteáz apod.), které lze ve velkém množství a velké strukturní variabilitě syntetizovat a testovat v laboratořích. Tyto přípravky byly testovány i na parazitárních původcích, ale zatím bez výrazného praktického efektu. Studium přírodních látek k léčbě parazitárních infekcí proto může být úspěšné i v budoucnosti.

Pro obě skupiny, avermectin i artemisininové přípravky, je společné, že představují deriváty přírodních produktů, tedy ne člověkem připravených sloučenin. Původ avermectinu je podobný jako původ penicilinu, prvního objeveného antibiotika, produktu plísně rodu Penicillium, nebo streptomycinu, produktu bakterií ze skupiny streptomycet (tedy stejné skupiny, která produkuje avermectin). Vývoj artemisininu je zase podobný objevu jiného antimalarika, chininu, který se odehrál o více než století dříve na opačné straně zeměkoule, ale za jiných politických a společenských podmínek, které způsobily, že byly artemisininy po dlouhá léta utajeny „západní medicíně“. Chinin (alkaloid z kůry chininovníku) i artemisininy (alkaloidy z pelyňku Artemisia annua) jsou přírodní produkty, o jejichž antimalarických a protizánětlivých účincích věděli již původní obyvatelé Jižní Ameriky a starověké Číny. Moderní věda, především znalosti organické chemie, v obou případech umožnily izolaci, charakterizaci, purifikaci a chemickou úpravu těchto účinných alkaloidů. Pro chinin a artemisininy je společné i to, že se pro výrobu léků dosud získávají především z pěstovaných rostlin; jejich organická syntéza (na rozdíl od řady syntetických a semisyntetických antibiotik) není ekonomická.

Podle mého názoru je udělení letošní Nobelovy ceny za lékařství a fyziologii především pocta důvtipu a zarputilosti objevitelů, ale i ohromné rozmanitosti přírodních produktů, z nichž většina jistě dosud nebyla pro léčebné účely objevena. Paralelně s výzkumem nových léků v laboratořích farmaceutických firem, univerzit a vědeckých ústavů probíhá v současné době v řadě částí světa (včetně Číny a Amazonie) intenzivní výzkum přírodních látek, při nichž se využívá i znalostí původních obyvatel. Udělení letošní Nobelovy ceny může napomoci tyto snahy ještě zintenzivnit.

VĚDĚLI JSTE, ŽE...

Tradice udělování Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství se odvíjí již od počátku minulého století, kdy se v roce 1901 stal prvním laureátem tohoto ocenění německý fyziolog Emil Adolf von Behring, pozdější zakladatel farmaceutické společnosti CSL Behring. Mezi lety 1901 až 2014 Nobelovu cenu za fyziologii nebo lékařství obdrželo 207 osob, z toho 196 mužů a 11 žen. Celkový počet laureátů Nobelovy ceny za fyziologii a lékařství se letos rozšířil o další tři vědce, kteří svými objevy umožnili dramatický pokrok v boji s parazitickými nemocemi. Číňanka Tchu Jou‑jou se stala v pořadí teprve dvanáctou nositelkou tohoto ocenění, spolu s ní Nobelovu cenu získali Američan William C. Campbell a Japonec Satoshi Omura. Prof. William Campbell, coby dlouholetý výzkumník v Merck Research Laboratories (MRL), a prof. Satoshi Omura byli u samého počátku objevu, který prof. Campbell úspěšně dovedl až k uvedení léku proti říční slepotě (ivermectin, obchodní název Mectizan). Výzkumu a vývoji nových léků věnoval prof. Campbell více než třicet let práce v MRL, nicméně vedle vědeckých objevů je jeho velkým přínosem i vznik donačního programu MSD, v rámci kterého je již téměř třicet let poskytována antiparazitární léčba zdarma v nejvíce postižených regionech v Africe a Jižní Americe. „Mectizan Donation program“ je nejdéle trvající firemní donační program na světě se zaměřením na léčbu konkrétního onemocnění. Ročně je léčba poskytnuta více než 250 milionům nemocných.

red

Zdroj: