Kongres ECO – důraz na dětskou obezitu a bariatrii
Na začátku května se v pražském Kongresovém centru konal Evropský kongres o obezitě (European Congress on Obesity – ECO). Asi nepřekvapí, že BMI účastníků jen skutečně výjimečně přesáhlo rizikovou hranici. Diskuse o tom, jak podobného výsledku dosáhnout i u běžné populace, zcela naplnila několikadenní program paralelně probíhající v několika sálech.
Na jednu stranu je obezita nemoc jako každá jiná – jde o poruchu s měřitelným a jednoznačně negativním dopadem na délku i kvalitu života. Na rozdíl od většiny jiných chorob je ale problematika obezity specifická svým přesahem mimo medicínu – do oblasti psychologie, sociologie i politiky. A bylo to patrné i ze šíře záběru pražského kongresu. Tak jako u jiných rizikových kardiovaskulárních faktorů, i u obezity platí, že na problémy se zadělává už v dětství. Věta „z toho vyroste“, kterou babičky komentují dětské faldíky, se naplní jen výjimečně. Potvrzují to i česká data – normální váhu má v dospělosti jen 22 procent z těch, kteří měli v dětství kila navíc, zatímco 78 procent si nadbytečná kila nese i do dospělosti. Kromě vyššího rizika nejrůznějších chorob to ústí i v nižší možnost profesionálního uplatnění.
Dokládala to například práce, kterou na ECO prezentovala Emilia Hagmanová z Karolinska Institutet ve Švédsku. Na základě dat od 7 200 jedinců doložila, že obezita v dětství je spojena s nižším vzděláním dosaženým v dospělosti. Podíl studentů, kteří absolvovali dvanáct let školní docházky, byl výrazně nižší u obézních než u zdravých kontrol (56 versus 76 procent). „Proč tomu tak je, nevíme. Svoji roli může hrát stigmatizace spojená s obezitou a v krajních případech i šikana. Je logické, že dítě, které se ve škole necítí dobře, se jí vyhýbá. Možná se uplatňuje i vliv obezity na somatické zdraví – už v dětském věku se mohou objevovat onemocnění asociovaná s obezitou, což vede k absenci ve škole,“ uvedla E. Hagmanová. I ve Švédsku platí, že obezitou jsou více ohroženy děti z nižších socioekonomických vrstev. „Na druhou stranu to, že dítě žije v chudší rodině, nelimituje jeho přístup k odborné pomoci, ten mají všechny děti stejný. Z našich výsledků vyplývá, že obezita snižuje dosažené vzdělání bez ohledu na ekonomický status rodiny,“ dodala E. Hagmanová.
Na rozdíl od vývoje v jiných oblastech medicíny zůstávají možnosti farmakologického ovlivnění obezity velmi omezené. Určitý posun znamenají nová antidiabetika, která se začínají uplatňovat i v obezitologických indikacích. Sem patří především SGLT‑2 inhibitory a GLP‑1 analoga. Jedna z orálních prezentací se zaměřila na vliv GLP‑1 analogu liraglutidu v dávce 3 mg denně na projevy spánkové apnoe – onemocnění, které s obezitou velmi úzce souvisí. Na ECO s ní vystoupil Gary Zammit, specialista na poruchy spánku z New Yorku.
Tato analýza hodnotila data od obézních pacientů s průměrnou hmotností 118 kg a středně závažnou nebo závažnou spánkovou apnoí, kteří z nějakého důvodu nemohli nebo nechtěli být léčeni CPAP, tedy přístrojem, který během spánku vytváří kontinuální pozitivní tlak v dýchacích cestách. Průměrný počet apnoických pauz v tomto souboru byl 49 za hodinu, což svědčí o závažnosti onemocnění. U nemocných léčených liraglutidem došlo k signifikantnímu snížení počtu apnoických pauz (pokles o 12,2 epizody versus pokles o 6,1 epizody v kontrolní skupině) a zároveň i tělesné hmotnosti (–5,7 kg versus –1,6 kg u placeba). GLP‑1 analog měl zároveň pozitivní vliv na kvalitu života, což je dáno i tím, že snížil denní spavost. „Pokles váhy přitom koreloval s poklesem počtu apnoických pauz. Téměř u čtvrtiny pacientů léčených liraglutidem došlo k redukci hmotnosti o více než deset procent hmotnosti, u placeba to bylo jen procento,“ uvedl G. Zammit. Liraglutid je v současné době schválen pro management tělesné hmotnosti v Kanadě, Evropské unii a USA.
Bezkonkurenčně nejúčinnější léčbu obezity představuje bariatrická chirurgie – té bylo na kongresu věnováno hned několik sekcí. Tato léčba zdaleka nekončí samotným zákrokem. Klade prakticky trvalé nároky jak na spolupráci pacienta, tak na důslednost ošetřujícího lékaře, který musí včas zachytit a korigovat metabolické dysbalance dané artificiálním snížením absorpčních kapacit trávicího traktu.
„Česká republika je na špici pomyslného pelotonu péče o obézní pacienty z hlediska dostupnosti odborníků i strukturovanosti a standardizace péče. Nicméně v současné době se chirurgická léčba dostane zhruba k jednomu procentu těch, kteří by ji potřebovali. V počtu operací za rok zaostáváme se srovnatelným Rakouskem asi o 50 procent,“ řekl specialista na chirurgickou léčbu obezity a zároveň prezident kongresu ECO prof. MUDr. Martin Fried, CSc.
Zdroj: Medical Tribune