Konference o popáleninové medicíně vyzdvihla oborové evergreeny
Organizátoři zvolili trvale aktuální témata popáleninové medicíny – kožní kryty a náhrady, přednemocniční zajištění péče o popálené, léčbu popálenin v ordinaci praktických lékařů, popáleninový šok a tekutinovou resuscitaci.
Setkání se zúčastnilo více než 160 odborníků (65 lékařů, 96 sester a zdravotnických záchranářů) z České a Slovenské republiky, neboť obě společnosti udržují historickou tradici velmi dobré spolupráce a živých kontaktů. Odborná jednání probíhala v moderním Výukovém centru Lékařské fakulty Univerzity Karlovy s dokonalým technickým a logistickým zázemím v hradecké fakultní nemocnici.
Novinkou pro obdobné konference bylo uspořádání edukačního odpoledního bloku pro praktické lékaře z oblasti popáleninové medicíny, neboť jsou to právě lékaři prvního kontaktu, kteří v každodenní praxi léčí převážnou většinu menších a méně závažných popálenin. Je již několikaletou samozřejmostí, že konference se zúčastňují sestry, rehabilitační pracovníci, psychologové, zdravotničtí záchranáři a další nelékařští specialisté, kteří jsou součástí popáleninových týmů a bez jejichž práce by komplexní léčba těchto traumat nebyla myslitelná. Proběhlo celkem osm odborných bloků, úvodní dva společné pro lékaře i SZP a dále paralelně vždy po třech v lékařských a sesterských sekcích. Samostatná sekce posterových sdělení a doprovodná výstava zdravotnických výrobků a techniky firem působících v oblasti popáleninové medicíny vhodně dotvořily komplexní rámec prostředí pro diskutovanou problematiku.
Součástí oficiálního zahájení konference, jejíž účastníky přišli pozdravit vrcholní představitelé hradecké lékařské fakulty, fakultní nemocnice i statutárního města Hradce Králové, bylo slavnostní udělení ocenění ČLS JEP – Čestného členství v odborné společnosti popáleninové medicíny – dvěma významným a zasloužilým členkám, představitelkám tohoto oboru. První oceněnou byla paní profesorka MUDr. Radana Königová, CSc., žákyně akademika Františka Buriana a pokračovatelka jeho díla, zakladatelka oboru popáleninové medicíny i naší odborné společnosti a její dlouholetá předsedkyně. Bohužel, paní profesorka se ze zdravotních důvodů nemohla zúčastnit osobně, a proto byly diplomy předány in absentia jejím spolupracovníkům z pražského popáleninového centra se žádostí o předání. Druhou oceněnou byla MUDr. Monika Adámková, emeritní primářka ostravského popáleninového centra, v jehož čele stála mnoho let a kde stále v plné duševní i fyzické svěžesti pracuje na ambulanci. Čestného členství se paní doktorce dostalo u příležitosti jejího významného životního jubilea.
Přednemocniční fáze péče o popálené má obrovský význam
Odborný program zahájil vyzvanou přednáškou prim. MUDr. Ján Babík, CSc., z Košic, který podal přehled vzniku a vývoje léčby popálenin na Slovensku. Dokumentoval názorně kvalitativní rozvoj komplexní péče o popálené od založení prvního specializovaného centra v Košicích- Šaci (dr. Štefan Šimko) v roce 1971 až do současnosti. Ve Slovenské republice se používají nejmodernější postupy interdisciplinární spolupráce, o čemž svědčí kontinuálně klesající letalita popáleninových úrazů, nižší výskyt komplikací, zejména sepse a multiorgánových selhání. Ubývá kritických popálenin. Oblast, v níž se prevenci příliš nedaří, je výskyt opařenin u dětí batolecího věku, kde je mírný nárůst. Zvláštní pozornost věnoval dr. Babík hromadným termickým katastrofám, jichž za poslední čtyři dekády měli na Slovensku několik. Význam připravenosti na tyto situace ve smyslu organizačním a nácviků spolu s materiálním zajištěním nelze v žádném případě podceňovat. Současný systém péče o popálené na Slovensku s aktivitami dvou specializovaných center (další je v Bratislavě‑Ružinově) je dobře propracovaný a fungující.
V bloku kožních krytů a náhrad zazněly fundované přednášky dokumentující jednak přehled a širokou škálu kožních krytů a náhrad, které jsou dostupné na počátku 21. století (Koller), jednak sofistikované technologické principy činnosti akreditovaných tkáňových bank podle evropské legislativy (Měřička) při přípravě biologických krytů. O výborných zkušenostech s využitím xenotransplantátů v léčbě popálenin hovořili Orság, Měřička, ve formě výrobku Xe‑Derma Zajíček, Jelínková. O použití trvalé dermální náhrady Integra u dětských kritických popálenin referoval Zajíček, výsledky dokumentoval histologickými obrázky remodelace tohoto krytu v organismu. Výsledky jsou více než povzbudivé. Při kritickém úrazu u malého chlapce spolu s Integrou využili metodu expanze autotransplantátů pomocí tzv. meek techniky, která umožňuje získat při limitovaných odběrových plochách až šestinásobnou velikost štěpu (Zajíček). Možnosti klinického výzkumu využití autologních kmenových buněk např. při léčbě jizev, demonstroval Brychta. Velmi bohatá a živá diskuse k tématům I. bloku ukázala význam klasických i moderních druhů krytů pro léčbu popálených, neboť u rozsáhlých úrazů jiná léčba není ani možná. Všichni účastníci vesměs s politováním konstatovali, že na rozdíl od jiných států, včetně Slovenska, nejsou v současné době u nás používány xenotransplantáty, a to v různých formách, byť byly v roce 1973 v Praze zavedeny do klinické praxe a s jejich pomocí byly úspěšně a bez jakýchkoli komplikací léčeny tisíce pacientů. Současný stav je zřejmě důsledkem toho, že některá pracoviště typu kožní banky nereagovala na nezbytný trend nárůstu kvalitativních požadavků zejména na technologické a prostorové vybavení takovýchto pracovišť. Bez získání příslušné akreditace není již samozřejmě jejich činnost možná. V bloku přednemocniční fáze péče o popálené zazněly úvodní přenášky hodnotící systém činnosti RZP, triáže popálených, první lékařské pomoci a provádění zajištěných transportů na adekvátní pracoviště v Pardubickém (Škuligová) i Královéhradeckém kraji (Seneta). Počty výjezdů k termickým úrazům jsou v obou krajích dlouhodobě na stabilizovaných hodnotách, pohybují se kolem 0,3 % ze všech výjezdů RZP ročně. Tyto zkušenosti byly doplněny epidemiologickými studiemi z brněnského pracoviště u kriticky popálených dospělých (Lipový) a opařenin u batolat (Suchánek). Zvláštnosti přednemocniční péče u dětí dobře charakterizoval Truhlář. Mimořádně zajímavé bylo sdělení Loskotové o využití akupunktury při první pomoci u popálení. Metoda má výborné analgetické účinky, dokáže zabránit i prohloubení popáleniny (např. vzniku puchýřů). Na zvláštnosti první pomoci i léčby u elektrotraumat – popálenin elektrickým proudem – poukázal Lengyel. Sdělení bylo vhodně doplněno kasuistikou o současném zasažení dvou osob bleskem v nepřístupném horském terénu (Novák).
Následná diskuse k bloku potvrdila mimořádný význam přednemocniční fáze péče o popálené. Dnešní moderní vybavení vozidel RZP umožňuje včasné poskytnutí analgezie, zahájení tekutinové resuscitace, oxygenace, chlazení i ochrany proti ztrátám tepla celkově. Transport je rychlý, mnohdy s využitím vrtulníků a v naprosté většině na místo definitivního ošetření a léčení. Významně tím oproti minulosti ubyly sekundární transporty. Současná síť tří popáleninových center (Praha, Ostrava, Brno) a jedné popáleninové jednotky (Hradec Králové) v České republice je dostačující pro potřeby zajištění péče o termické úrazy u nás.
Zkušenosti z praxe sahají od medicíny k etice a právu
Následující edukační blok určený praktickým lékařům obsahoval především možnosti léčby menších popálenin v terénní praxi. Po úvodu do problematiky (Klein) zazněla souhrnná přednáška s metodickým návodem (Čáp). Na ni vhodně navázaly ilustrativní kasuistiky z praxe (Kaloudová, Mager). Byly zmíněny možnosti využití některých krytů v ambulantní péči (Štolbová) i principy následné péče o jizvy po popálení (Klosová, Kaloudová). Bohatá otevřená diskuse s četnými dotazy praktických lékařů potvrdila správnost volby tématu a uspokojila jak přítomné praktiky a ambulantní specialisty, tak i organizátory konference.
Vynikající úroveň měl rovněž blok věnovaný problematice popáleninového šoku a tekutinové resuscitaci. V úvodní přednášce zazněla instruktivní charakteristika patofyziologie traumatického šoku a principů jeho léčení jak v akutní, tak dlouhodobé fázi (Havel). Problematiku náhrady tekutin a individuální reakce pacientů na ni dobře dokumentovala ve dvou srovnávacích kasuistikách Tokarik. Kvalténi hovořil o využití plazmaexpanderů v resuscitaci tekutinami. Celkový přehled kvantity i načasování podání tekutin prezentoval Kočí, který zdůraznil nutnost sledování trendů a odpovědi organismu na léčbu. Toto jsou hlavní momenty při rozhodování o dalším léčebném postupu. Využití moderních diagnostických postupů při monitorování šokových stavů prezentoval Kadlčík a Lipový, jenž uvedl první zkušenosti s využitím sonografie u popálených. Význam lymfatického systému v patofyziologii šoku, resp. tvorbě generalizovaného otoku zdůraznila Loskotová, Frišman potom navázal na toto sdělení popisem účinků antioxidačních enzymů u dětí. V diskusi byly opakovaně zdůrazněny rozhodující momenty pro infuzní léčbu, resp. resuscitaci tekutinami – zahájit co nejčasněji po úrazu, nejlépe na místě úrazu před zahájením transportu, kalkulace propočtu nejsou pro transport důležité, hlavní je zahájit náhradu tekutin, složení roztoků není rovněž rozhodující, i když v praxi (celosvětově) jednoznačně převažují krystaloidní roztoky (Hartmannův roztok nebo Ringer laktát).
V závěrečném lékařském bloku varií zazněla vesměs velmi zajímavá sdělení z klinické praxe např. o kombinaci termických a mechanických úrazů (Šín, Hošek), řešení mikrostomatu po poleptání louhem (Slaninka), ale též z oblasti klinického výzkumu o využití plazmy obohacené trombocyty při transplantacích kůže (Klosová) nebo o monitoraci krevních ztrát u chemické nekrektomie (Jelínková). Mimořádnou pozornost i diskusní odezvu mělo sdělení Seidlové o problematice krevních ztrát a případných převodech krve u příslušníků náboženské sekty Svědci Jehovovy. Právní povědomí, respektování etických i zákonných norem a naprosto dokonalá zdravotnická dokumentace jsou předpokladem pro ochránění lékaře před možnými problémy. V této sekci zazněla i přednáška vojenského všeobecného chirurga (Dušek), který v době zahraniční mise v Afghánistánu musel řešit i termické úrazy, včetně nekrektomií a autotransplantací. Diskuse o přípravě všeobecných chirurgů v oblasti léčby popálenin zdůraznila správnost současného systému, u vojenských chirurgů obzvláště.
Účastníci sesterských sekcí ve svých sděleních a bohaté diskusi zmínili většinu hlavních oblastí své práce při ošetřovatelské a rehabilitační péči o popálené. Od jednotlivých kasuistických a metodicko‑instruktážních sdělení (Staňková, Tóthová, Hirschová, Pospíšilová, Plešková, Mentlíkovi, Švestková aj.), přes edukační postupy v prevenci termických úrazů zejména u dětí (Blahutová, Kolodějová, Jakubíčková aj.), až po psychologické a etické aspekty ošetřovatelství (Břoušková, Prokůpková, Šimková aj.). V řadě sdělení zazněly i aktuální požadavky legislativní na kvalitu a bezpečnost pro pacienta i zdravotnický personál, zejména v procesu akreditací popáleninových pracovišť (Melicharová, Sečaná, Hodová, Svobodová). Z těchto bloků jasně vyplynuly nejen význam ošetřovatelské péče v léčbě popálenin, ale i vysoké nároky na odbornou specializovanou přípravu, fyzickou a psychickou kondici sester i dalších pracovníků popáleninových pracovišť.
Závěrem je možno konstatovat, že 17. výroční konference popáleninové medicíny naplnila své cíle a proběhla na vysoké odborné i společenské úrovni. Celkem 43 lékařských přednášek a 24 sdělení v samostatných sesterských sekcích bylo podkladem pro bohaté a konstruktivní diskuse, pro které organizátoři vytvořili dostatečný prostor. Doprovodný společenský program v hotelu Černigov vytvořil rámec pro neformální diskuse, vzájemná setkání a navázání nových přátelství. Příští konference Společnosti popáleninové medicíny ČLS JEP se uskuteční na podzim 2013 v Praze při příležitosti 60. výročí založení prvního popáleninového oddělení na evropském kontinentě.
Zdroj: Medical Tribune