Karolinum hostilo oslavy Revmatologického ústavu

Při příležitosti 60. výročí založení Revmatologického ústavu v Praze uspořádalo toto pracoviště ve spolupráci s Českou revmatologickou společností ČLS JEP a Klinikou revmatologie 1. LF U K v Praze na konci loňského roku (6. prosince 2012) v prostorách Karolina klinickou vědeckou konferenci. Vedle slavnostní úvodní části konference, která se nesla v duchu samotných oslav výročí založení Revmatologického ústavu, připravili organizátoři pro účastníky také kvalitní odborný program.

Odborný program zahájily vyzvané přednášky dvou významných zahraničních hostů, prof. Sir Revindera Mainiho z Kennedyho institutu v Londýně a prof. Gerda Burmestera z Kliniky revmatologie a klinické imunologie Univerzitní nemocnice Charité v Berlíně. První zahraniční host hovořil o tom, jak probíhal vývoj poznání role TNFα a výzkum anti‑TNF terapie. Druhý se následně zaměřil na nové léčebné strategie v oblasti revmatologie. V dalších částech programu pak mohli účastníci vyslechnout jak přednášky v bloku věnovaném základnímu výzkumu, tak klinické prezentace našich předních odborníků v oblasti revmatologie a příbuzných oborů.

Chvála z úst ministra

Odbornému programu předcházela slavnostní část konference, kterou zahájil ministr zdravotnictví doc. MUDr. Leoš Heger, CSc. „O významu oboru revmatologie jako jednom ze základních oborů nelze jakkoli polemizovat. Revmatologický ústav v Praze, jehož 60. výročí založení si připomínáme, je čelným odborným centrem tohoto oboru, ve kterém je soustředěna péče o pacienty s nejzávažnějšími formami onemocnění pohybového aparátu z celé České republiky. Posláním ústavu je především poskytování vysoce specializované péče v oboru revmatologie na ambulantní i hospitalizační bázi. Ústav proto plní úlohu superkonziliárního pracoviště pro celou Českou republiku a konziliárního pracoviště pro praktické a odborné lékaře hlavního města a středních Čech,“ připomněl ministr. V oblasti chronických degenerativních i zánětlivých revmatických onemocnění je pro zachování uspokojivého funkčního stavu pohybové soustavy velmi důležitá aktivní role pacientů. Proto je podle doc. Hegera nezbytné vyzdvihnout početné aktivity Revmatologického ústavu věnované podpoře a spolupráci s pacientskými organizacemi, jako jsou např. Klub bechtěreviků, Revma liga či Česká asociace pro revmatické choroby. „Nelze nezmínit, že další rozsáhlá aktivita Revmatologického ústavu zahrnuje vědeckou a výzkumnou činnost. Ta je podpořena řadou grantů a výzkumných záměrů ministerstva zdravotnictví i dalších agentur a Revmatologický ústav si na tomto poli vede velmi dobře. V mezinárodním měřítku ústav spolupracuje se špičkovými evropskými i světovými revmatologickými klinikami, zapojuje se do nadnárodních klinických hodnocení nových terapeutických možností a do velkých mezinárodních projektů. Mezi nimi lze jmenovat např. Mezinárodní projekt Prométheus, který je zaměřený na léčbu myozitid, jehož je Revmatologický ústav hlavním organizátorem a řešitelem. Tento projekt byl podpořený grantem od Evropské ligy proti revmatismu,“ vypočítává dále úspěchy a aktivity ústavu ministr zdravotnictví a dodává: „Ačkoli je často zmiňována propast mezi finančními možnostmi našeho zdravotnictví a nejnovějšími medicínskými poznatky, je i v době nezbytných finančních úspor revmatologie v České republice vyspělým medicínským oborem, který díky erudici českých odborníků směle konkuruje zahraničním pracovištím. Nezastupitelnou odbornou záštitu, zázemí komplexní zdravotní služby i vědecko‑výzkumné pole, které Revmatologický ústav v Praze v rámci svých aktivit poskytuje, je třeba velmi ocenit. Děkuji všem pracovníkům ústavu za odpovědnou práci a přeji jim mnoho dalších odborných, medicínských i vědeckých úspěchů,“ uzavřel doc. Heger.

Jedinečné postavení v českém zdravotnictví i zahraniční respekt

S oceněním významu Revmatologického ústavu i práce jeho zakladatelů a také odborníků, kteří v něm pracují v současnosti, vystoupil i pražský primátor doc. MUDr. Bohuslav Svoboda, CSc. Připomněl, že doba i medicína se za uplynulých 60 let v mnohém změnila a stejně tak dokázali reagovat na měnící se potřeby pacientů i stále přicházející novinky v diagnostice a terapii revmatických chorob pracovníci Revmatologického ústavu. „Pevně věřím, že historie tohoto pracoviště bude pokračovat, to znamená, že i nadále bude poskytovat svým pacientům léčbu na nejvyšší možné úrovni a k tomu bude dál vychovávat nové studenty, nové lékaře i nové vědce,“ vyjádřil své přesvědčení doc. Svoboda.

Revmatologický ústav a Revmatologická klinika patří mezi významná pracoviště 1. lékařské fakulty UK v Praze, a proto mezi řečníky při slavnostním zahájení konference nemohl chybět ani děkan 1. LF UK prof. MUDr. Aleksi Šedo, DrSc. „ Pocit sounáležitosti s Revmatologickým ústavem nevyplývá pouze z organizační struktury nebo geografické blízkosti Karlova náměstí a Albertova. Z klinického pohledu je tento ústav unikátním zařízením ve svém oboru na národní úrovni a vysoce respektovaným pracovištěm na úrovni evropské a světové. Je součástí multidisciplinárních týmů, které se starají o pacienty s revmatickým postižením různé etiologie. O tom velmi dobře vypovídá i program konference, na němž se podílejí významní odborníci řady dalších medicínských disciplín,“ konstatuje prof. Šedo. Dále připomněl, že Revmatologický ústav je uznávanou součástí nadnárodních odborných organizací a struktur významných pro formulování a další směřování celého oboru revmatologie a je také prestižním pracovištěm s vynikajícími vědeckými výsledky jak v oblasti základního, tak klinického výzkumu. „Pro toto vše si troufám tvrdit, že přes úctyhodné šedesátiny je oslavenec, tedy Revmatologický ústav, oslavencem silným, energickým, žádaným a přeji mu mnoho dalších skvělých výsledků do budoucna,“ zakončil svou řeč prof. Šedo.

Bude budoucnost podobně úspěšná jako minulost?

Minulost, současnost i priority oboru revmatologie a jeho koncepce v systému současné zdravotní péče stručně shrnul v další přednášce ředitel Revmatologického ústavu prof. MUDr. Karel Pavelka, DrSc. Připomněl, že Výzkumný ústav chorob revmatických, přejmenovaný v roce 1991 na dnešní Revmatologický ústav, byl zřízen dekretem ministra zdravotnictví na konci roku 1952. Založení ústavu mělo klíčovou roli pro rozvoj celého oboru revmatologie v tehdejším Československu. Revmatologie se definovala jako samostatný obor právě na začátku 50. let, kdy se ustavila jako samostatná disciplína v rámci vnitřního lékařství a ohraničila se oproti fyziatrii a balneologii, na jejíchž kořenech původně vznikla. „Štěstím ústavu bylo, že jeho prvním ředitelem byl prof. František Lenoch, jenž byl současně profesorem balneologie a fyziatrie na Univerzitě Karlově. Prof. Lenoch byl vynikající osobností a patřil mezi zakladatele moderní revmatologie v Evropě, který se později dokonce stal prezidentem Evropské ligy proti revmatismu. Byl nejen vědcem světového významu, ale i skvělým lékařem, učitelem a organizátorem. Při založení ústavu si vytyčil šest základních cílů: vybudovat ústav, který by dosáhl světové výše, zřídit vysunuté pracoviště na Slovensku, zahájit výzkumnou činnost v revmatologii, zajistit školení lékařů i lékařského dorostu na tomto poli, zorganizovat výchovu odborných lékařů – revmatologů a zavést v součinnosti s ministerstvem zdravotnictví odbornou péči pro revmatiky v celém státě. Z prostého výčtu je patrné, že šlo vlastně o vznik zcela nového oboru na úrovni celého státu při implementaci všech nových vědeckých poznatků té doby,“ vysvětluje počátky vzniku ústavu prof. Pavelka.

Nepodcenit pregraduální výuku revmatologie

Vývoj revmatologie jako oboru se dramaticky zrychlil v posledních deseti letech. Revmatických chorob přibývá v důsledku stárnutí populace a nezdravého životního stylu. Zánětlivá revmatická onemocnění postihují až dvě procenta populace, osteoartrózou trpí až polovina osob starších šedesáti let a recidivující chronické bolesti zad pociťuje zhruba čtvrtina osob. Závažným civilizačním problémem je také osteoporóza. Hlubší pochopení etiopatogeneze některých autoimunitních onemocnění a technický vývoj přinesly novou generaci léků, která neuvěřitelně zlepšila životní osud těchto nemocných. Jde především o biologickou léčbu. „Všichni jsme nesmírně šťastni, že ve spektru terapeutických možností máme i tyto léky, nicméně ani ony nejsou všespasitelné i s ohledem na svou cenu. Proto stojíme před otázkou, jak pojmout koncepci revmatologie v současnosti. Evropská liga proti revmatismu doporučuje jako optimální počet tři revmatology na 100 000 obyvatel. Pro Českou republiku to znamená asi 300 specialistů v tomto oboru. Zdá se, že počet revmatologů v České republice se v současné době tomuto číslu relativně přibližuje, problémem je ovšem určitá disproporce v jejich umístění, takže např. počet revmatologů v jednotlivých okresech kolísá v počtu 1 až 10. Otázkou je dostatečnost počtu specializovaných revmatologických lůžek, kterých je v současnosti v Česku 89. Reálná potřeba se pohybuje kolem 70 až 80 lůžek,“ říká prof. Pavelka. Jedna z možností, jak řešit dostupnost kvalitní specializované revmatologické lůžkové péče, je podle něj existence národního referenčního centra a malých akreditovaných lůžkových zařízení s 10 až 12 lůžky, která by se stala centrem konziliární péče, výuky a výzkumu v daném regionu. „Na druhou stranu víme, že revmatických pacientů je velké množství, a tak nebudou všichni primárně léčeni revmatology, ale i jinými specialisty a praktickými lékaři. Proto se musíme do budoucna věnovat revmatologii již v pregraduální výuce, aby všichni medici měli základy přístupu k pacientovi s bolestí pohybového aparátu. V Revmatologickém ústavu probíhá jak pregraduální, tak postgraduální výuka, která zde historicky probíhala ve spolupráci se Subkatedrou revmatologie IPVZ. Jsem rád, že v oblasti celoživotního vzdělávání můžeme vedle IPVZ spolupracovat také s odbornou společností a lékařskou fakultou i Českou lékařskou komorou,“ poznamenává prof. Pavelka.

Úspěchy revmatologického výzkumu jsou spojené se zánětlivými procesy

„Příčiny vzniku revmatických onemocnění nejsou zcela objasněny, ale protože mají tyto choroby barvitý, bolestivý a také hodně viditelný průběh, vždy vzbuzovaly touhu a zájem odhalit patogenetické mechanismy vedoucí k jejich vzniku. Některé z objevů, které byly učiněny v souvislosti s výzkumem revmatických chorob, přinesly zásadní poznatky využitelné i v jiných oborech,“ uvedl další přednášku věnovanou možnostem, které přináší současný výzkum v revmatologii, prof. MUDr. Jiří Vencovský, DrSc., předseda České revmatologické společnosti ČLS JEP. Připomněl, že revmatická onemocnění jsou velmi variabilní z pohledu původu. Patří k nim nemoci asociované s metabolickými či hormonálními změnami v organismu, dále jsou to onemocnění degenerativní, nemoci způsobené genetickou abnormalitou. Nejčastější a nejvíce vlastní revmatologii jsou však zánětlivá onemocnění pohybového aparátu, jako je revmatoidní artritida, psoriatická artritida, ankylozující spondylitida či nemoci, které jsou ne zcela přesně označované jako nemoci pojiva.

„O úspěších výzkumu v revmatologii lze mluvit především v souvislosti s těmito zánětlivými chorobami. Jedním z prvních významných objevů, který se váže k této oblasti, byl popis orgánově nespecifických autoprotilátek. Dnes se jich rozeznává několik stovek a řada z nich hraje významnou roli při vzniku různých onemocnění, nejen revmatických. Například první popsaná orgánově nespecifická protilátka v revmatologii, tzv. revmatoidní faktor, hrála a stále hraje značnou roli ve vývoji imunologie. Další protilátka proti tzv. citrulinovaným peptidům, která byla objevena teprve asi před deseti lety, je vysoce specifická pro nemocné s revmatoidní artritidou a postupně nás navádí na to, jak může revmatoidní artritida vznikat. Ukazuje se, že kouření většího množství cigaret vede k nadměrné citrulinaci proteinů v plicích a dásních, a tímto způsobem se zvyšuje nabídka antigenu a riziko vzniku protilátek s patogenetickými vlastnostmi. Při vzniku zánětlivých onemocnění hraje roli i genetická náchylnost. Pozornost se nyní ubírá k oblasti celogenomových přehledů, které přinášejí možnost odhalit predisponující geny pro danou chorobu. U většiny zánětlivých revmatických onemocnění se potvrzuje spojení s molekulami hlavního histokompatibilního komplexu. Asociace těchto HLA molekul s nemocemi byla také jedním z prioritních objevů revmatologie,“ vypočítává prof. Vencovský.

Tématem evropského workshopu budou preklinická stadia chorob

Určení genetického pozadí a změn v imunologické aktivitě stojí dnes za snahou identifikovat ty pacienty, kteří nemají dosud klinické projevy onemocnění, ale jsou ve vysokém riziku, že u nich v dohledné době propukne. „Rád bych připomněl, že v únoru pořádáme v Praze evropský workshop zaměřený na revmatologický výzkum. Očekáváme na něm účast jak úspěšných mladých, tak etablovaných vědců. Jedním z témat pro tento workshop budou právě preklinická stadia zánětlivých revmatických onemocnění. Na této akci budeme také prezentovat některé výsledky našeho vlastního výzkumu z této oblasti. Závěrem je rovněž třeba zdůraznit, že nejvýznamnější objevy v revmatologii souvisejí s terapií. V roce 1950 získal Philip Hench Nobelovu cenu za objev léčby glukokortikoidy, a to jen dva roky po průkazu efektivity léčby revmatoidní artritidy prednisonem. Velký přelom v revmatologii představuje tzv. biologická léčba, která zcela změnila osud nemocných s revmatickými onemocněními a rozšířila se do dalších oborů medicíny. První biologické léky byly cíleny na TNFα a stanovení role tohoto cytokinu v patogenezi zánětlivých revmatických chorob je velkou zásluhou prof. Sira Revindera Mainiho z Kennedyho institutu v Londýně a jeho kolegů. Je mi velkým potěšením, že prof. Maini přijal pozvání na naši konferenci a že se při této příležitosti stane laureátem čestné medaile Univerzity Karlovy a převezme čestné členství České revmatologické společnosti ČLS JEP,“ uzavřel prof. Vencovský.

Čestné členství České revmatologické společnosti ČLS JEP poté obdržel také druhý významný zahraniční host konference, prof. Gerd Burmester.

Zdroj: Medical Tribune