Jojko: Kardiocentra zvou na kontroly i pacienty, které by zvát nemusela

Napjaté kapacity kardiologických ambulancí jsou podle Sdružení ambulantních specialistů ČR problémem nejen v regionech, ale i ve velkých městech jako Praha a Brno. Jaké jsou hlavní příčiny tohoto stavu? Jak stárnutí kardiologů ovlivňuje dostupnost péče? A jaká organizační opatření mohou zmírnit napjaté kapacity? Na tyto a další otázky nám na XXXII. výročním sjezdu České kardiologické společnosti odpovídal předseda Sdružení ambulantních specialistů ČR MUDr. Zorjan Jojko.

• Z některých regionů přicházejí informace, že jsou poměrně napjaté kapacity kardiologických ambulancí. Je tomu tak plošně?

V principu se dá říct, že to plošné je. Tyto informace zpočátku přicházely regionálně, ale Sdružení ambulantních specialistů provedlo vlastní šetření, které ukázalo, že se to týká i regionů, kde byste to vůbec nečekali. Například kardiologické ambulance v Praze a Brně hlásí plnou kapacitu a nepřijímají nové pacienty. Ambulance, které přijímají, tak činí v relativně dlouhých lhůtách, které ne vždy odpovídají potřebám pacientů.

• Čím to je?

Řekl bych, že je to obecnou přetížeností způsobenou nárůstem pacientů se srdečním selháním a nutností, že musíme sami předepisovat nová antikoagulancia. Nemůžeme zatím tuto práci delegovat například na praktické lékaře.

• Souvisí to také se stárnutím ambulantních kardiologů?

Třicet procent ambulantních kardiologů je ve věku 60+. Obecně platí, že 42 procent ambulantních specialistů je v důchodovém věku. Problém je v tom, že zájem o kardiologickou atestaci stagnuje. Potřeba se zvyšuje, staří kardiologové odcházejí do důchodu a mladí nepřicházejí.

• Jsou nějaká organizační opatření, která by mohla pomoci napjaté kapacity co nejlépe využít?

S fibrilací síní se začíná blýskat na lepší časy. Pokud synchronizace bude fungovat, od 1. června a během druhé poloviny roku by se postupně nová antikoagulancia měla uvolnit tak, aby je mohli předepisovat praktičtí lékaři. Zatím však neznáme přesný systém synchronizace, jak na ně delegovat tuto prácia do jaké míry budou praktičtí lékaři schopni a ochotni tuto zátěž převzít. A také jestli na to budou mít jednotliví praktičtí lékaři, kterých je také málo, vůbec kapacitu.

VIDEO: Rozhovor s MUDr. Zorjanem Jojkem si také můžete pustit zde:

• Co rozhodne o úspěšnosti převedení péče o některé pacienty na praktické lékaře?

Jistě vzájemná domluva jednotlivých lékařů mezi sebou. Nic jiného asi nepomůže. Pak jsou tu samozřejmě guidelines, které by měly tento proces dirigovat, aby měl nějakou formu.

• Co oblast srdečního selhání? Tam se také mluví o lepší organizaci péče a vzniku specializovaných ambulancí…

O specializovaných ambulancích v rámci kardiocenter vím. Je to téma, které mezi ambulantními kardiology hodně rezonuje. Upřímně řečeno, srdeční selhání není diagnóza, ale projev. Prakticky každé kardiální onemocnění může v určité chvíli dospět k srdečnímu selhání. A aby se tak nestalo, musí pacient dostat co nejdříve správnou péči, pokud možno co nejkomfortněji a nejblíže svého bydliště. A blíže bydliště je obvykle ambulantní kardiolog než kardiocentrum. Na druhou stranu jsou tu komplikovaní pacienti, kteří se bez vysoce specializované péče kardiocentra neobejdou. Naším záměrem je prosadit systém stratifikace pacientů v tom smyslu, aby lehčí případy byly v péči ambulantních kardiologů. A pokud se pacienti dostanou do fáze, kdy je nezvládneme a budou potřebovat opakovanou hospitalizaci nebo vysoce specializovanou péči, například invazivní zákroky, pak je namístě, aby péči o ně plně převzalo kardiocentrum. Není ale správné, aby se kardiocentrum zahltilo „lehkými“ pacienty a my jsme pak jako ambulantní kardiologové měli problém uplatnit u nich ty těžké.

• Jako jeden z určujících faktorů jste zmínil opakovanou hospitalizaci pacienta. Právě přechod pacienta se srdečním selháním po hospitalizaci do ambulantní péče je něco, co mají ambulance srdečního selhání řešit…

Souhlasím, že pokud někdo akutně onemocní a dosud nenavštěvoval žádnou kardiologickou ambulanci, může mít problém najít svého kardiologa. Ale nevěřím, že by se kardiolog, který má pacienta v péči, o něj nepostaral. Naopak mám pocit, že kardiocentra velmi často zvou na kontroly pacienty, které by vůbec zvát nemusely. Dělají nám to napříč diagnózami.

Rozhovor vznikl pro web ČKSTV v rámci kongresového zpravodajství z XXXII. výročního sjezdu České kardiologické společnosti.