Jihočeské onkologické dny oslavily dvacetiny
Jako určité oživení organizátoři zařadili „retro sdělení“, které přednesl na vůbec prvních JOD v roce 1993 onkochirurg MUDr. Václav Pecha. To nemělo význam jen jako recese pro pobavení. Je zajímavé, jak autor už tehdy předjímal práci multidisciplinárního týmu při indikaci chirurgického zákroku. „Nejsem zastáncem prs zachovávajících výkonů za každou cenu, jsem však zásadním odpůrcem provádění mutilujících mastektomií těm pacientkám, kde to jasně není nutné. Nikdy nebude definitivně vyřešena otázka, kdy, komu, za jakých okolností provést tu či onu operaci. Bude vždy záležet jednak na přání pacientky a pak na rozhodnutí chirurga. O tíži tohoto rozhodnutí by měl mít chirurg možnost se podělit s radiologem, klinickým onkologem, potažmo chemoterapeutem, rentgenologem a patologem za předpokladu, že žádný ze zúčastněných není absolutním odpůrcem prs zachovávajících výkonů. Je to však chirurg, jehož rukopis poznamená pacientku navždy, což nebude nikdy vyčítáno radiologovi, rentgenologovi, onkologovi či patologovi,“ řekl letos stejně jako před dvaceti lety MUDr. Pecha.
Adjuvance i neoadjuvance mají podobný potenciál
V posledních letech v ČR nově onemocní invazivním nádorem prsu přibližně 6 600 žen ročně, k tomu je zapotřebí přičíst dalších minimálně 400 případů neinvazivní formy nádoru prsu, tzv. carcinoma in situ. Především díky fungujícímu screeningovému programu je stále více žen zachyceno v počátku onemocnění a tedy s velkou nadějí na vyléčení. Na systémovou léčbu časných stadií karcinomu prsu se zaměřil prof. MUDr. Bohuslav Melichar, Ph.D., přednosta Onkologické kliniky FN Olomouc. Mimo jiné uvedl, že neoadjuvantní a adjuvantní podání chemoterapie je možné považovat za ekvipotentní. „Máme k dispozici randomizované studie, jednou z největších byla studie NSABP B18, které prokázaly, že u nemocných s operabilním nádorem prsu je dlouhodobé přežití při podání chemoterapie adjuvantně nebo neoadjuvantně prakticky totožné. Tyto závěry byly potvrzeny i v metaanalýze,“ řekl prof. Melichar.
Přínos pro rychlost klinického hodnocení
Výhodou neoadjuvantního podání chemoterapie podle něj je, že v krátkém časovém horizontu je vidět výsledek. „Nemocná je operována, resekát se dostane k patologovi, který zhodnotí účinnost naší léčby. V současné době máme k dispozici přesvědčivá data, která ukazují, že patologická kompletní odpověď je tím nejsilnějším prognostickým faktorem u nemocných po neoadjuvantní chemoterapii. U nemocných, u kterých je dosaženo patologické kompletní odpovědi, onemocnění relabuje velmi málo nebo prakticky nerelabuje, zatímco u nemocných, kde jsme patologické kompletní odpovědi nedosáhli, je prognóza špatná. Naprosto diametrální rozdíl je vidět na nemocných s triple negativními nádory, kde při kompletní patologické odpovědi onemocnění téměř nerelabuje. A naopak pokud kompletní odpovědi nedosáhneme, dlouhodobé přežití se pohybuje pod padesáti procenty,“ uvedl profesor Melichar.
Podle nedávného stanoviska FDA pak může být schválen lék pro indikaci adjuvantní léčby karcinomu prsu na základě neoadjuvantních studií. „Je to samozřejmě pro nás výhodné, protože výsledky adjuvantních studií jsou zralé v řádu let, ne‑li desítek let, zatímco patologickou kompletní odpověď máme zhodnocenu po ukončení neoadjuvantní chemoterapie, čili zhruba za čtyři až šest měsíců,“ řekl prof. Melichar.
Zacházení s tkání jako podmínka úspěchu diagnostiky
Hlavní trendy v molekulárněpatologické diagnostice shrnul prof. MUDr. Aleš Ryška, Ph.D., přednosta Fingerlandova ústavu patologie LF UK a FN Hradec Králové. V této oblasti dochází k nesmírně rychlému a skoro překotnému vývoji nových metod. Přes jejich nepochybný potenciál je podle prof. Ryšky praktické využití těchto inovací zatím omezené. „Supersofistikovanou a stále ještě velmi nákladnou klasifikaci pomocí analýzy expresních profilů několika desítek genů lze v běžném životě velmi dobře nahradit imunohistochemickým vyšetřením několika málo klinicky relevantních markerů – ER, PR, Ki67, HER‑2/neu, p53. Výsledek tohoto vyšetření není ekvivalentní stanovení genového expresního profilu, pokud je však imunohistochemie provedena v dobře fungující laboratoři a z reprezentativního vzorku tkáně, postačují získané informace pro kvalifikované terapeutické rozhodnutí. Spolehlivost molekulárněgenetické analýzy specializovanými testy (OncotypeDX, MammaPrint apod.) je ohrožena důsledky neadekvátního zacházení s odebranou nádorovou tkání naprosto stejně jako výše uvedené imunohistochemické vyšetření. Alfou a omegou pro získání validních informací z nádoru je dodržení tzv. preanalytické fáze – tedy zejména rychlé a optimální fixace tkáně,“ dodal prof. Ryška.
Zdroj: Medical Tribune