Je polypill dokladem „zblbnutí“ lékařské praxe?

V tomto případě taková fixní multikombinace obsahovala kyselinu acetylsalicylovou v dávce 75 mg, lisinopril 10 mg, hydrochlorthiazid 12,5 mg a simvastatin 20 miligramů.

Studie zahrnula 378 jedinců, kteří v době jejího zahájení měli odhad pětiletého kardiovaskulárního rizika ve výši 7,5 % podle Framinghamské škály. Ve větvi s polypillem došlo k průměrnému poklesu systolického tlaku o 9,9 mm Hg a snížení LDL cholesterolu o 0,8 mmol/l během 12 týdnů. Autoři studie tato data interpretují tak, že dlouhodobé užití polypillu jako preventivní strategie by snížilo riziko srdečních onemocnění a ischemické CMP o 60 procent. Rovněž se domnívají, že by mělo dojít k redukci onkologických onemocnění, především kolorektálního karcinomu a také renálního selhání. K zabránění jedné kardiovaskulární příhody, resp. ischemické CMP je podle této analýzy nutné léčit 18 pacientů po dobu pěti let (NNT = 18).

Nežádoucí účinky se vyskytly u 58 % jedinců užívajících polypill, zatímco v placebové větvi to bylo 42 procent. Zdá se, že na tomto rozdílu má největší podíl kyselina acetylsalicylová. O oprávněnosti jejího zařazení do polypillu se hodně diskutovalo, pak však výsledky jiných studií ukázaly, že má nezanedbatelný význam v onkologické prevenci.

Podle očekávání se tato studie stala objektem poměrně intenzivní kritické diskuse – zpochybňován byl jak její desing, tak složení použité kombinace. Nezanedbatelná část kritiků odsoudila koncept polypillu jako takový – objevily se i hlasy, že jde o typický příklad „zblbnutí“ lékařské praxe. Tito odpůrci říkají, že jeden každý lék je určen pro každého pacienta jiným způsobem, liší se v dávkování i v indikacích, polypill však na toto vše rezignuje. Ani argument o lepší compliance podle nich není relevantní. Lidé přestanou užívat přípravek pro nežádoucí účinky jedné jeho složky, přestože by ostatní mohli užívat nadále.

Zdroj: Medical Tribune