Jak srazit hlavu covidu? Raději měděným než stříbrným mečem

Antimikrobiální účinky stříbra jsou v praxi dobře známé a široce využívané. Proti viru SARS‑CoV‑2 však existuje efektivnější zbraň. Vědci z Porúrské univerzity Bochum zkoumali vliv iontů mědi a stříbra a zjistili významné rozdíly v účincích obou prvků na koronavirus. Zatímco měď se osvědčila, stříbro mělo jen velmi omezený účinek. Studie byla publikována v prestižním časopise Scientific Reports.

Měď a stříbro jsou pro své antimikrobiální účinky využívány v lékařství po staletí. V posledních letech však tyto prvky zažívají zvláštní renesanci. Důvodem je zvýšený výskyt mikroorganismů odolných proti antibiotikům. Tyto kovy se využívají nejen v mnoha spotřebitelských produktech, ale jsou také součástí různých biomateriálů či zdravotnických prostředků, kde slouží k prevenci bakteriální kolonizace implantátů, lékařských nástrojů a zařízení nebo k podpoře hygienických postupů eliminujících riziko přenosu nozokomiálních nákaz. Současné pandemické šíření koronaviru SARS‑CoV‑2 způsobujícího onemocnění covid‑19 klade požadavek na tvorbu účinných intervenčních strategií, které přispívají k celkové kontrole přenosu viru a je možné je rychle implementovat.

Princip obětované anody

Stříbro i měď v důsledku koroze uvolňují do svého okolí kladně nabité ionty, které mohou bakteriím bránit v růstu nebo je rovnou eliminovat. Tento efekt je už dlouho využíván. Existuje i několik strategií, jak zesílit uvolňování iontů a zlepšit tak antimikrobiální účinek obou kovů. Jako příklad lze uvést naprašovací systém, pomocí kterého lze na nosný materiál nanášet drobné nanočástice kovů. V závislosti na pořadí či množství, ve kterém jsou jednotlivé kovy nanášeny, pak vznikají rozličné povrchové textury. Je‑li aplikován i drahý kov, jako třeba platina, stříbro koroduje rychleji a uvolňuje více antibakteriálních iontů. V přítomnosti ušlechtilejšího kovu se tedy základní kov takříkajíc obětuje. Jde o takzvaný princip obětované anody neboli protektora. Toho se běžně využívá například pro zařízení pod zemí, jako jsou dálkové rozvody, kabely či nádrže. Účinnost systémů protektorů proti bakteriím už byla několikrát prokázána a publikována výzkumným týmem v čele s profesorem Manfredem Köllerem a doktorkou Marinou Breischovou z Porúrské univerzity Bochum.

Bakterie ovšem nejsou stejné jako viry. Co na jedny spolehlivě zabírá, na druhé nemusí mít vliv. Různé povrchy mají dlouhou historii antimikrobiálních vlastností a jejich preventivní účinky proti bakteriálním infekcím jsou dobře popsány. Jejich efektivita ve vztahu k řadě virů však nebyla dosud do hloubky prostudována. V případě viru SARS‑CoV‑2 se to snažili změnit opět vědci z Porúrské univerzity Bochum. V článku publikovaném ve Scientific Reports se rozhodli zjistit, zda povrchy s měděnými a stříbrnými povlaky mohou zpomalit přenos viru způsobujícího onemocnění covid‑19.

Se stříbrem na covid nechoďte

Jejich výzkum naznačil, že povrchy potažené mědí a stříbrem vykazují významné rozdíly v antivirových vlastnostech. Přestože měděné i stříbrné povrchy prokázaly antivirové vlastnosti, tak zatímco měď ve vztahu k SARS‑CoV‑2 dokázala již po jedné hodině významně snížit virovou zátěž, stříbro v této soutěži zcela pohořelo. Stříbrem naprašované povrchy měly na virus pouze okrajový účinek a stříbrné nanonáplasti neovlivnily virovou zátěž vůbec. Vědci z Porúrské univerzity Bochum tak jasně prokázali, že tenké vrstvy mědi a stříbra vykazují významné rozdíly v antivirových a antibakteriálních vlastnostech, které je třeba zvážit při implementaci nových strategií ke kontrole šíření viru zejména ve zdravotnických zařízeních. Tým z Bochumi již plánuje nové studie s cílem identifikovat další materiály s co nejširším antimikrobiálním účinkem.