Jak posílit českou onkologii v Evropě

První den byl ve znamení vzájemného profilování mezi reprezentanty ESMO a Českou onkologickou společností. Cílem bylo nalézt styčné body, o které se lze v budoucnosti opírat, problémy, jež nám brání implementovat některá z doporučení ESMO v naší zemi, a naopak rozšíření příležitostí vzájemné výměny zkušeností a lidských zdrojů a prodiskutování možností jednotného nebo velmi podobného vzdělávání v oboru. Jednání prvního dne probíhalo v pavilonu Onkologického centra FN Plzeň, který organizátoři zvolili pro tento účel a možnost návštěvy pracoviště v centrále ESMO. ČR byla zastoupena svým národním reprezentantem v ESMO dr. Tomášem Svobodou, vědeckým sekretářem ČOS prof. Bohuslavem Melicharem, doc. Petrou Tesařovou, pověřenou v rámci výboru ČOS jednáními mezi našimi 13 komplexními onkologickými centry a lékaři necentrovými, a zkušenou organizátorkou konferencí pod záštitou ESMO, dr. Markem Svobodou, který prezentoval postavení a vývoj v ČOS a její vědecké aktivity (včetně vysoce hodnoceného časopisu Klinická onkologie, pravidelně aktualizovaných léčebných doporučení v podobě tzv. Modré knihy a organizování skupiny mladých onkologů), a dr. Martinem Matějů, jenž ve spolupráci s prof. Petruželkou představil aktuální stav prei postgraduálního vzdělávání v onkologii.

V odpoledních hodinách a následující den se již do debaty připojili v Praze nejvyšší představitelé a zástupci onkologických organizací dalších zemí regionu – Polska, Slovenska, Maďarska a Rumunska. Hlavními oblastmi byly odlišnosti v dostupnosti léků, systémech vzdělávání, tvorby léčebných doporučení. Z oblasti střední Evropy lze totiž pozorovat jen minimální zájem o stáže a studijní pobyty v zahraničí, probíhá zde malý počet klinických studií, prezentace výsledků i pasivní účast na mezinárodních konferencích má spíše klesající trend. Na vině může být chybná interpretace evropských zákonů a tvorba vlastních norem, které aktivnější zapojení hlavně mladším onkologům téměř znemožňují. Jde jak o finanční ohodnocení vlastní práce, tak o systém, kdy nelze kandidáta na delší dobu uvolnit, neboť pracoviště jsou často personálně poddimenzovaná a obtížně za něj ve směnném systému hledají náhradu, či dokonce hrozí zrušení jeho pracovního místa. Vzdělávání se neobejde bez podpory farmaceutických firem ani jinde na světě, přesto lze odborný program postavit jako nezávislý. Doslova zděšení členů vedení ESMO proto vyvolala informace, že příspěvek na vzdělávání je lékařům ještě zdaňován (zatím SR, Polsko) a řada informací je ve zcela nevhodné formě veřejně dostupná na internetu. Největší prostor pak dostala problematika mladých onkologů, která je v zemích západní Evropy silně preferována, z uvedených krajů však existuje podobné sdružení organizující alespoň v omezené podobě mladé specialisty v přípravě pouze u nás. I zde však můžeme řadu věcí zlepšit, abychom mohli našim lékařům více umožnit absolvovat část vzdělávacího programu charakteru edukačního, výzkumného apod. na předních onkologických pracovištích v zahraničí. Zástupci ESMO přislíbili na svém nejbližším zasedání prodiskutovat potřebné změny programů a vytvoření programů nových, lépe odrážejících zájem a potřeby našich zemí.

Celé setkání se neslo ve velice přátelském duchu a příjemné pracovní atmosféře. Ve skutečnosti jde o značný posun vnímání naší země a střední Evropy jako celku, neboť se jednalo o vůbec první setkání podobného druhu na nejvyšší úrovni. Tento význam byl podtržen přítomností samotné prezidentky ESMO prof. M. Piccart‑Gebhardtové. Právě doba jejího aktivního přístupu již před funkčním obdobím na postu nejvyšším, ale především během něj je spojena se snahou, aby činnost ESMO reflektovala odlišné problémy v různých místech Evropy (stejně jako Asie, Afriky, Jižní Ameriky a dalších oblastí zastoupených v ESMO). Z tohoto pohledu lze vlastně hovořit o setkání průlomovém, skrývajícím v sobě nepřímo ocenění dění v české onkologii. Přínos by měl být samozřejmě oboustranný, jak pro naše specialisty, tak naopak pro samotné vedení ESMO, jež získalo informace potřebné k dalšímu účelnému vývoji svých programů a aktivit. Pokud by se na něj podařilo v budoucnosti navázat a některé z kroků implementovat brzy do života, resp. klinické praxe a přispět ke vzájemnému uznání a dalšímu rozšiřování spolupráce, měli bychom z toho profitovat všichni. Nejvíce pak asi skupina mladých onkologů, kde lze řadu pravidel zavést poměrně jednoduše. Pokud budou splněny náležité podmínky, mohla by také Praha uspořádat v brzké době výroční konferenci ESMO jako nejvýznamnější setkání tohoto druhu v neamerickém světě

Zdroj: Medical Tribune