Hidradenitis suppurativa: kdo jí trpí, poznal, co je bolest
Přesný výskyt však znám není, protože mnoho pacientů se stydí o příznacích nemoci mluvit a zdráhá se vyhledat odbornou pomoc. Když už se k tomu odhodlají, navštíví v průměru pět různých lékařů tří specializací, než jim je onemocnění správně diagnostikováno. Cesta od prvních příznaků ke správné diagnóze tak trvá v průměru osm let, a přitom nebezpečí z prodlení se s ubíhajícím časem zvyšuje: jestliže zkušený dermatolog hidradenitidu včas nerozpozná a ihned nezahájí odpovídající léčbu, potíže se mohou vracet s narůstající intenzitou a pacient trpí nejen po zdravotní, ale i po psychické stránce. Není divu: nejen vysoká míra bolestivosti, ale i nadměrná společenská zátěž, které toto onemocnění přináší, mohou být v pokročilých stadiích jen těžko zvladatelné.
„Projevy způsobené hidradenitidou jsou velmi nepříjemné a bolestivé. Často významně snižují kvalitu života pacientů, neboť mají dopad na jejich běžné denní činnosti, pracovní schopnost a uplatnění, fyzické aktivity i psychický stav,“ uvádí doc. MUDr. Monika Arenbergerová, Ph.D., z Dermatovenerologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. „U tohoto onemocnění je velice důležité neotálet s návštěvou zkušeného dermatologa, který je schopen je správně diagnostikovat a dokáže zvolit vhodnou formu léčby,“ dodává doc. Arenbergerová. V některých případech se totiž onemocnění může rychle zhoršovat, a pokud není správně léčeno, potíže se mohou vracet s narůstající intenzitou a vést až k těžkým formám a trvalému poškození nejen kůže, ale i hlubších struktur v postižených místech.
Co je hidradenitida
Hidradenitis suppurativa (HS) je chronické onemocnění, při němž vznikají zánětlivá ložiska v tělesných partiích, kde dochází ke zvýšenému tření. Mezi zasažené oblasti tak patří především podpažní jamky, třísla, oblast pod prsy (u žen), vnitřní strana stehen a hýždě. V propuknutí nemoci hrají významnou roli specifické změny uvnitř vlasových váčků, do nichž ústí apokrinní potní žlázy. V počáteční fázi dochází k ucpání těchto vlasových váčků hyperkeratinovou zátkou. Tím je znemožněn průchod obsahu apokrinní žlázy, váček tak otéká a praská, což může vést ke vzniku abscesů a šíření zánětu. HS postihuje častěji ženy než muže, rozvinout se může v každém věku, ale nejčastěji se objevuje mezi 20. a 25. rokem života. Incidence onemocnění pak klesá po 50. až 55. roce života. Onemocnění má mnoho projevů, které se navíc mohou u každého člověka lišit. Lehká forma má podobu bulek, hrbolků nebo cyst, těžší formy se pak projevují opakovaným výskytem abscesů a píštělí, z nichž může vytékat nepříjemně zapáchající hnisavá tekutina.
Přesná prevalence HS není známa
I když onemocnění postihuje kůži, primárně jde o zánětlivou chronickou autoimunitní systémovou poruchu. K rizikovým faktorům, které ji mohou spustit nebo zhoršovat, patří dědičnost, kouření, nadváha či obezita a u žen také hormonální změny. Zhruba třetina pacientů, u kterých bylo onemocnění diagnostikováno, má jeho výskyt v rodinné anamnéze. Protože se nemoc projevuje nejčastěji v reprodukčním věku, je možné, že určitou roli hrají i pohlavní hormony; přímá souvislost však nebyla prokázána. Jasné je jen to, že HS není infekční onemocnění a na jeho spuštění nemá žádný vliv nedostatečná hygiena, jak se lidé často mylně domnívají.
Nemoc, která izoluje
Pacienti se shodují na tom, že patrně nejhorším faktorem, který při onemocnění HS zhoršuje kvalitu života, je intenzivní bolest. To potvrzuje i dermatologický index kvality života (DLQI), podle nějž je hidradenitida nejnepříjemnější kožní onemocnění. Následky bolesti jsou velmi vážné: snižuje pohyblivost, ovlivňuje partnerský a sexuální život a celkově zhoršuje zdravotní stav pacienta. Přesto není intenzivní fyzická bolest to jediné, proč je toto onemocnění považováno za nejnepříjemnější. „Kůže představuje hranici mezi vlastním tělem a vnějším světem. Je to orgán kontaktu s okolím a jako takový plní mimo jiné i estetickou funkci. Z toho důvodu mají kožní nemoci na život pacienta významný psychosociální dopad,“ vysvětluje psycholožka PhDr. Marta Boučková. „Typické jsou pocity méněcennosti, úzkost, frustrace, depresivní stavy a zvýšené sebepozorování, což má za následek narušení sociálních vztahů a tendenci k izolaci. Výjimečné nejsou ani sebevražedné úvahy,“ pokračuje dr. Boučková a dodává, že každý pátý pacient s touto chorobou je vystaven depresivním symptomům. Dopad na společenský život je nejmarkantnější zejména u těžkých forem nemoci, kdy pacienty trápí zapáchající výtoky z ran. Často si proto nemohou najít či udržet práci a musejí vyhledat odbornou pomoc psychologa, který jim pomůže překonat psychický tlak a nepříjemné pocity studu a méněcennosti.
Možnosti léčby
V současné době se HS nedá zcela vyléčit, ale nasadí‑li se léčba správně a včas, nemusí se průběh nemoci zhoršovat. Léčebný postup je vždy individuální a závislý na stadiu onemocnění. V počáteční fázi se zpravidla uplatňuje lokální terapie pomocí krémů a mastí, poté nastupuje léčba antibiotiky. U pokročilejších forem se nasazují retinoidy, antiandrogeny, krátkodobě také kortikoidy. „Pro pacienty, kteří trpí středně těžkou až těžkou formou HS a nedostatečně reagovali na konvenční antibiotickou systémovou léčbu, je od letošního roku dostupná také oficiálně schválená léčba biologická, v niž skládají lékaři i pacienti velkou naději. V pokročilých stadiích onemocnění mohou odborníci uvažovat i o chirurgickém odstranění postižených oblastí kůže, ačkoli tento zákrok nemá vliv na dynamiku průběhu onemocnění,“ vysvětluje doc. Arenbergerová.
Zdroj: MT