Filadelfie odpovídala na zásadní otázky v nové léčbě diabetu
Odborný program 72. výročního zasedání Americké diabetologické asociace (ADA), jež před dvěma týdny proběhlo v americké Filadelfii, byl více než nabitý – jeho mozaiku poskládalo přes 3 000 abstrakt a přes 1 000 originálních vědeckých prací zformovaných do přednášek a posterů. Přinášíme některé z postřehů, včetně dychtivě očekávaných výsledků důležité studie ORIGIN, o které se se čtenáři serveru www.dm2t.cz podělil přímý účastník kongresu prof. MUDr. Milan Kvapil, DrSc.
„Osobně mě velmi zajímala práce na téma kombinace lixisenatidu s inzulinem glargin, kterou přednesl J. Rosenstock,“ uvedl prof. Kvapil. „Její závěry nepřekvapily – potvrdily předpoklad, že při titraci inzulinu glarginu kombinace s lixisenatidem oproti placebu významně snižuje jak glykovaný hemoglobin a postprandiální glykémii, tak i hmotnost.“ Z pásma věnovaného inkretinové terapii vyzdvihl hned přednášku, která porovnávala inhibitory DPP4. „Nosným hlediskem v ní byla selektivita vůči jiným dipeptidylpeptidázám než DPP4, což je důležité téma, jež může souviset s případnými nežádoucími účinky. Pro sebe jsem si vyhodnotil, že nejvyváženější selektivitu ve vztahu k ostatním DPP nabízí sitagliptin,“ upřesnil prof. Kvapil. „V další přednášce, která porovnávala molekuly agonistů GLP‑1R, mi jen chybělo zdůraznění dle mého soudu nejdůležitějšího faktu – že terapie bychom měli vybírat přísně individuálně, tj. dle profilu nemocného. Že zkrátka nemůžeme říci, že jeden lék je lepší a jiný horší na základě jejich různých vlastností,“ upřesnil. A dodal: „Nejužívanější bude asi dlouhou dobu liraglutid, jenž je optimálním kompromisem účinnosti a minimalizace nežádoucích účinků. Ovšem starý dobrý exenatid bych přesto nezatracoval.“
S napětím se ovšem čekalo zejména na výsledky studie ORIGIN, a to hned z několika důvodů. Měla ujasnit rozpory v otázce, nakolik je u pacientů s prediabetem či recentně zachyceným diabetem a při kardiovaskulárních rizicích prospěšná léčba titrovaným inzulinem glarginem či omega‑3 mastnými kyselinami. „Inzulin glargin byl neustále atakován tím, že zvyšuje riziko nádorových onemocnění,“ říká k tomu prof. Kvapil. „K těmto obavám ovšem vedly nekorektní statistiky, nebojím se říci, že i přímo hloupé vývody. Žádný z nich se nikdy nepotvrdil, naopak další analýzy je vyvracely. Nicméně pachuť ohrožení kancerogenezí zůstávala, stále přiživována z různých stran a ještě různějších důvodů.“
Význam studie ORIGIN zvyšuje fakt, že všechny velké studie, jejichž výsledky jsou dnes použitelné, jednak zařazovaly pacienty již s nějakou dobou trvání diabetu a jednak v jejich designu nikdy nebyl jako lék první volby plánován inzulin. „Se zavedením režimu bazálního inzulinu, pro nějž je inzulin glargin zatím nejideálnějším farmakem, se objevila i potřeba mít k dispozici důkaz o jeho bezpečnosti,“ podotkl prof. Kvapil. „Konečně, uvažovalo se o možnosti, že u pacientů s prediabetem by mohl oddálit vznik diabetu a při nasazení v okamžiku diagnózy diabetu zpomalit jeho progresi.“
Studie ORIGIN se zúčastnilo na 12 000 osob a testovala obě intervence – za prvé titraci bazálního inzulinu glarginu s cílem dosáhnout glykémie nalačno ≤ 5,3 mmol/l v porovnání se standardní terapií, za druhé v placebem kontrolované části hodnotila efekt omega‑3 mastných kyselin v dávce 1 g denně. „Ve větvi léčené inzulinem glarginem se incidence kardiovaskulárních i mikrovaskulárních komplikací shodovala s výsledky standardní léčby. Dále inzulin glargin u pacientů s prediabetem snížil incidenci nového diabetu a u osob, jimž byl podáván, zvýšil incidenci hypoglykemických příhod a byl u nich pozorován mírný přírůstek hmotnosti. Nebyl zachycen žádný rozdíl v mortalitě ani incidenci kardiovaskulárních komplikací mezi léčenými omega‑3 mastnými kyselinami a těmi, kdo dostávali placebo. Závěr je tedy zřejmý,“ okomentoval prof. Kvapil. „Terapie inzulinem glarginem není ani horší, ani lepší než běžná standardní terapie diabetu 2. typu. Jednoznačně nezvyšuje riziko malignit, a to ani celkově, ani jednotlivých typů nádorů. Omega‑3 mastné kyseliny v dávce 1 g denně neovlivňují mortalitu ani u pacientů s diabetem 2. typu, ani s prediabetem.“
Nakonec prof. Kvapil vyzdvihl důležitost názorové polemiky u randomizovaných pokusů z kategorie „pro a proti“. „Randomizované studie ukazují cestu. Studie reálného diabetologického světa musejí být, pokud možno, provedeny vědeckými způsoby. Pak ukazují, nakolik jsou výsledky z ,umělého světa klinických studií‘ převoditelné do praxe. I v naší zemi bychom tedy měli iniciovat aktivní sběr dat o nové léčbě, abychom si jasně potvrdili, že má smysl,“ uzavřel.
Medical Tribune esr
Zdroj: Medical Tribune