Evropští urologové v Praze opět po 40 letech
Praha láká stále více nejen turistů, ale také odborníků z celého světa. Důkazem je i 11. konference onkourologické sekce (ESOU) Evropské urologické společnosti (EAU), která se konala v hotelu Hilton ve dnech 17. až 19. ledna letošního roku a jíž se zúčastnilo přes 900 účastníků prakticky z celého světa. Protože onkourologie je multioborová medicínská disciplína, v auditoriu zasedli a přednášky přednesli kromě urologů i zástupci klinických a radiačních onkologů, diagnostických specializací a dalších zainteresovaných oborů. Jak se podařilo přilákat do našeho hlavního města tak prestižní akci a jaké jsou současné trendy onkourologie, na to se MT zeptala prof. MUDr. Marka Babjuka, CSc., přednosty Urologické kliniky 2. LF UK a FN Motol, předsedy České urologické společnosti ČLS JEP a současně předsedy organizačního výboru konference.
Mohl byste, pane profesore, charakterizovat toto setkání?
Konference ESOU mají tradičně edukační charakter, to znamená, že se tu prezentují vyzvané přednášky na předem vytipovaná témata. Velký důraz klademe na prezentaci protichůdných názorů ke kontroverzním tématům, respektive na panelové diskuse k jednotlivým typům onemocnění a diagnostickým a terapeutickým metodám. Tato akce se koná již pojedenácté a získala si velkou popularitu, a to především mezi mladými urology a lékaři, kteří se na onkologickou urologii specializují. Zaměření na mladé urology podtrhují i některé doprovodné akce, jako je například blok STEPS (Sessions To Evaluate ProgresS), v němž menší skupiny vybraných nadějných urologů mají příležitost diskutovat se špičkovými odborníky na předem dané téma – cílem je podpořit výchovu nových budoucích specialistů v této oblasti. Další podobnou aktivitou je „HOT (Hands On Training) session“ věnovaná robotické operativě, kde mohou mladí urologové pracovat na trenažérech a zdokonalovat svou zručnost.
Konference se věnuje celému spektru urologických nádorů, speciální blok je věnován léčbě nádorových onemocnění u starších pacientů, nad 75 nebo 80 let, jiný řeší, jak postupovat v léčbě pooperačních komplikací, apod.
Bylo obtížné získat organizaci 11. konference ESOU pro Prahu?
Jistěže bylo nutné vynaložit nemalé úsilí a přesvědčit výbor ESOU, aby se tato velmi prestižní a oblíbená akce konala v České republice. Pomohly nám dlouhodobé osobní kontakty s předními evropskými urology, členy výboru jak EAU, tak ESOU. Je to vůbec poprvé, co se tato konference koná mimo západní část Evropy. Svou roli tu jistě sehrála i atraktivita Prahy a její kvalitní zázemí. Lze říci, že počtem účastníků jde o největší urologickou mezinárodní akci, která se od revoluce konala nejen v ČR, ale i v zemích střední a východní Evropy.
Na přítomnost kterých účastníků jste nejvíce hrdý?
Velice mě těší, že konferenci spoluzahájil rektor Karlovy univerzity prof. Václav Hampl a za Českou onkologickou společnost prof. Jitka Abrahámová. Ze zahraničních účastníků si vážím přítomnosti prof. Per‑Anderse Abrahamssona, předsedy Evropské urologické společnosti. Přijeli ale také další tři z pětičlenného předsednictva EAU: prof. Manfred Wirth, prof. Walter Artibani a prof. Hein van Poppel. Dalšími vzácnými hosty jsou prof. Maurizio Brausi, předseda ESOU, nebo kanadský specialista na karcinom prostaty prof. Laurence Klotz. Když pročítám program konference, musím konstatovat, že co jméno, to významný urolog s velkým renomé a bohatou publikační historií.
Jsou mezi aktivními účastníky i čeští urologové?
Výbor ESOU jako každoročně velmi pečlivě vybíral prezentace a přednášející. Proto si velmi považuji toho, že mezi aktivními účastníky byli i čeští zástupci: prof. Milan Hora vystoupil s přednáškou o nádorech ledvin, prof. Tomáš Hanuš a doc. Ladislav Jarolím byli jako renomovaní odborníci vyzváni k moderaci příslušných sekcí.
Mně připadla role prezentovat pohled na prostatu šetřící radikální cystektomii u mužů s nádory měchýře. S prof. Brausim jsme vedli debatu, kde každý z nás měl připravit a prezentovat protichůdný názor. Zvažujeme vždy dvě kritéria, jedním je snížení pravděpodobnosti recidivy onemocnění po výkonu – a to mluví ve prospěch odstranění prostaty, druhým je zachování kvality života mladých pacientů a udržení sexuálních funkcí při ponechání prostaty in situ. Jde o velmi kontroverzní téma, o čemž svědčila i bohatá následná debata. Vedl jsem také blok, který se zabývá prevencí a řešením komplikací onkourologických operací, zejména po radikální prostatektomii a resekcích ledvin. Je třeba zdůraznit, že se vždy jedná o náročné operace, které jsou zatíženy určitým rizikem komplikací. Centralizací do pracovišť s velkými zkušenostmi a novými operačními technikami se snažíme komplikace minimalizovat. Zkušenosti centralizovaných pracovišť nám umožňují zavádět i nové postupy a techniky, takže spektrum metod se stále rozšiřuje.
Co považujete v současnosti za „nejžhavější“ téma v onkourologii?
Cílem meetingu je přinést průřez celou onkourologickou problematikou a věnujeme se zde všem onemocněním. Tématem, o němž se však diskutuje nejvíce, je karcinom prostaty, a to v důsledku vysoké incidence onemocnění a velkého společenského dopadu. Úvod konference byl věnován problematice detekce karcinomu prostaty a její optimalizace.
Celý jeden blok se zaměřil na léčbu vysoce rizikového karcinomu prostaty. Zazněly přednášky urologů, které definovaly a zdůraznily roli operační léčby, ale také radioterapeutů. Prof. Bossi, přední francouzský radiační onkolog, například diskutoval přínos radioterapie a jednotlivých moderních radioterapeutických přístupů. Pro nás byl zajímavý jeho relativně skeptický pohled na další přínos protonového záření ve srovnání s moderními metodami fotonové radioterapie nebo brachyradioterapie.
Prezentovány byly také nové možnosti léčby kastračně refrakterního karcinomu prostaty.
Do jaké míry jde prudký vzestup incidence karcinomu prostaty v posledních letech na vrub zlepšené diagnostiky?
Předpokládáme, že výskyt karcinomu prostaty stoupá, stejně jako to vidíme u jiných nádorových onemocnění. Za prudkým vzestupem incidence ale nepochybně stojí zlepšení diagnostiky, tedy hlavně častější využívání prostatického specifického antigenu (PSA). Roli samozřejmě hraje i větší informovanost samotných pacientů a praktických lékařů. V této souvislosti je třeba zmínit, že přítomnost karcinomu prostaty nemusí vždy znamenat ohrožení pacientova života, často se jedná o chronicky probíhající onemocnění. Cílem je rozpoznat ty pacienty, pro které nádor skutečně představuje nebezpečí, a ty pak adekvátně léčit. Jinými slovy, hledáme další a přesnější prognostické ukazatele – i o tom se na konferenci hovořilo.
Proč se neprovádí screening karcinomu prostaty celoplošně, jako například u cervikálního karcinomu, karcinomu prsu či kolorektálního karcinomu?
Částečně to souvisí již s předchozí otázkou. Existuje určitá obava například ze záchytu nádorů nevyžadujících léčbu. Proto také žádná evropská země k plošnému screeningu nepřistoupila, což odpovídá i doporučení Evropské urologické společnosti. V celé Evropě, a tedy i u nás, je však doporučována tzv. strategie včasného záchytu karcinomu prostaty u informovaných mužů. Její podstatou je výzva, aby muži ve věku mezi 55 a 70 lety v případě, že mají zájem aktivně pečovat o své zdraví, navštívili urologa. Ten by měl pacientovi vysvětlit pozitivní i negativní aspekty vyšetření PSA. Pak je na samotném muži, aby se rozhodl. K pozitivům patří včasný záchyt karcinomu u skutečně nemocných mužů, negativem pak například psychická zátěž u mužů bez nádoru. Domníváme se, že pozitiva převažují, ale rozhodnutí náleží samotnému pacientovi.
V úvodu konference zaznělo, že Česko je zemí s nejvyšším výskytem renálního karcinomu. Zlepšily se léčebné možnosti těchto nemocných?
V posledních několika letech je každým rokem objeveno v ČR kolem 2 860 nových případů nádorů ledvin a kolem 1 150 nemocných zemře. V porovnání s průměrem EU, který činí 8 nemocných na 100 000 obyvatel, má Česko s 16,6 na sto tisíc obyvatel výskyt dvojnásobný a je na smutné absolutní světové špičce.
Pokroky v léčbě jsou značné. U lokalizovaného nádoru je základní a nejúčinnější léčbou jeho operační odstranění. Operace můžeme provádět laparoskopicky, roboticky i z otevřeného přístupu – dosahujeme více než devadesátiprocentního pětiletého přežití. V posledních letech dáváme přednost, kde je možné, parciální resekci ledviny před nefrektomií. Na konferenci byly probírány některé technické novinky, zvláště u laparoskopického nebo robotického provedení, které přinášejí další zlepšení výsledků a snížení dopadů na funkční stav operované ledviny.
U metastatických karcinomů úplné vyléčení sice možné není, ale doba přežití se díky biologické terapii výrazně prodloužila. Určité místo si i zde ponechává léčba operační, proto je zdůrazňován význam mezioborové spolupráce, zvláště mezi urology a onkology. Apel na multioborový přístup však platí pro všechna urologická nádorová onemocnění.
Jaký nyní převažuje názor na způsob kastrace u pacientů s karcinomem prostaty? Dává se přednost farmakologické, nebo chirurgické kastraci?
Hormonální manipulace jsou prvním krokem léčby metastatického karcinomu prostaty, respektive některých lokalizovaných nádorů, kde selhala léčba operační nebo radiační. Jejich podstatou je dosažení kastračních hladin testosteronu. Toho můžeme dosáhnout chirurgickým odstraněním varlat (chirurgická kastrace) nebo medikamentózně, tzv. LHRH analogy nebo antagonisty (chemická kastrace). Chemická kastrace má řadu výhod, kromě psychologického efektu je to například i její reverzibilní charakter – proto je rozhodně upřednostňována, zvláště u mladých jedinců. Na druhou stranu je třeba říci, že ve vybraných individuálních situacích může být z určitého důvodu chirurgická kastrace vhodnější.
Jaký dojem ve vás 11. konference ESOU zanechala?
Osobně velmi příznivý. Velmi mne potěšil obrovský zájem o konferenci, jednací sál byl zcela zaplněn až do samotného závěru v neděli odpoledne, i příznivé ohlasy účastníků. Věřím, že konference dále pozvedla reputaci české urologie v zahraničí.
Zdroj: Medical Tribune