Estrogenovou léčbu raději transdermálně nebo perorálně?
Pacientkám v menopauze byl estrogen podáván transdermálně a perorálně po dobu v průměru 471 dní a 524 dní, respektive. U pacientek s transdermální aplikací došlo k 13 případům venózního tromboembolismu (VTE), u pacientek s perorální aplikací se vyskytlo 22 případů VTE ((adjusted incidence rate ratio, 0,42; 95% CI 0,19–0,96).
Dále ve skupině s transdermální aplikací došlo k 42 příhodám ICHS nebo CMP, ve skupině s perorálním podáním se vyskytlo 62 případů ICHS nebo CMP (adjusted IRR 0,85; 95% CI 0,69–1,03).
Studii komentoval pro NEJM Watch Journal ženský lékař Robert L. Barbieri z Brigham and Women's Hospital. Vytkl jí nedostatky v podobě absence některých klíčových klinických parametrů (například body-mass index). Nicméně zjištění nižšího rizika venózního tromboembolismu při transdermálním podání estrogenu je podle něj v souladu s řadou observačních studií. Kromě toho jsou tyto poznatky věrohodné, uváží-li se skutečnost, že transdermální cesta nezvyšuje jaterní produkci koagulačních faktorů. To podporuje názor, že transdermální aplikace estrogenu je skutečně bezpečnější než orální, pokud jde o rizika VTE. To podle Barbieriho uznaly i nedávno aktualizované guidelines.
Například jak European Menopause Society (Maturitas 2011; 69:195), tak i Endocrine Society (J Clin Endocrinol Metab 2015; 100:3975), doporučují transdermální formu pro menopauzální ženy s rizikem VTE.
„Ve své praxi běžně nabízím transdermální estradiol ženám se středně těžkými až těžkými vasomotorickými symptomy a zvláště doporučuji tuto formu pro ženy se zvýšeným základním rizikem VTE (včetně obézních),“ napsal Barbieri. „Pacientkám, které již užívají orální estrogen kvůli vasomotorickým symptomům, vysvětluji relativní výhody transdermální terapie a nabízím jim přechod na tuto variantu,“ dodal Barbieri.
Investigátoři pro svoji retrospektivní studii využili databáze pojišťovny s údaji o celkem 5102 ženách průměrného věku 55 let, který užívaly buď transdermální nebo perorální hormonální terapii. Vyloučili přitom ze studie ženy, které již před zahájením substituční terapie měly v anamnéze případ VTE nebo koronární onemocnění srdce nebo užívaly jakýkoli přípravek s progestinem, estrogenem nebo antikoncepci.
Zdroj: NEJM Watch Journal