Elektronický nos rozpozná hrozící selhání transplantovaných plic
Toto zjištění může podle autorky práce Nynke Wijbengová, doktorandky a technické lékařky Erasmus University Medical Center, Rotterdam, Nizozemsko, umožnit lékařům včasné rozpoznání selhávajícího plicního transplantátu, známé jako chronická alograftová dysfunkce (CLAD), a díky tomu včas reagovat a předejít zhoršování stavu pacienta. Než však bude možné eNos používat v klinické praxi, je potřeba provést další výzkum.
„Asi u 50 procent pacientů je po transplantaci plic diagnostikována chronická dysfunkce štěpu nebo chronické odmítnutí do pěti let od transplantace. Chronické odmítnutí zůstává nejdůležitější příčinou úmrtí po transplantaci plic a v současné době neexistuje žádná léčba, která by je zvrátila,“ uvedla dr. Wijbengová. Jakmile je chronické odmítnutí transplantátu potvrzeno, pacienti mohou v průměru přežít jeden až pět let. Retransplantace by mohla být krajním řešením pro konkrétní pacienty s pokročilým chronickým odmítnutím. „Proto je nanejvýš důležité posoudit, zda dokážeme předvídat nebo diagnostikovat dysfunkci transplantace plic v rané fázi, což případně umožní úspěšnější včasnou léčbu,“ doplnila.
V současné době může diagnostika CLAD trvat několik měsíců. Lékaři testují plicní funkce při každé návštěvě a poměřují je s nejlepším peakem dosaženým po transplantaci. Pokud klesne na 80 procent nebo méně, snaží se najít příčiny, které by mohly reagovat na léčbu, jako je plicní infekce, která může být léčena antibiotiky. Chronické odmítnutí lze potvrdit až po příslušných vyšetřeních a pokud pokles plicních funkcí přetrvává po dobu tří měsíců.
eNos je malé zařízení, které obsahuje senzory pro detekci chemikálií, tzv. těkavých organických sloučenin (VOC), které jsou přítomny v přibližně jednom procentu našeho vydechovaného dechu a mohou se lišit v závislosti na metabolických procesech, které se vyskytují v celém těle nebo v jeho částech, např. plicích. Když pacienti vydechují přes eNos, senzory nejen detekují strukturu VOC v dechu, ale také upravují výsledky tak, aby zohledňovaly vdechovaný okolní vzduch. Výsledky jsou analyzovány pomocí algoritmů umělé inteligence a „dechový otisk“ lze použít k identifikaci několika plicních onemocnění. Tým tvůrců přijal do své studie mezi červencem a listopadem 2020 celkem 91 pacientů po transplantaci plic, kteří navštívili Erasmus MC kvůli ambulantní kontrole. U každého pacienta provedli jedno měření prostřednictvím eNosu a poté porovnali své výsledky s diagnostikou, kterou provedli konzultanti těchto pacientů.
Pacienti byli ve věku mezi 35 a 73 lety, ve 47 procentech šlo o muže, průměrný čas po transplantaci plic byl 3,6 roku. V 86 procentech případů vědci zjistili, že eNos byl schopen rozlišit mezi 68 pacienty se stabilním plicním transplantátem plic a 23 pacienty s CLAD. Tyto výsledky podle dr. Wijbengové naznačují, že eNos je slibným nástrojem pro detekci CLAD. Než bude moci být používán v klinické praxi, je zapotřebí dalšího výzkumu, např. je potřeba posoudit, zda opakovaná měření u stejných pacientů mohou poskytnout přesnější diagnózy, a dokonce předpovědět CLAD, než k němu dojde. Rovněž bude potřeba potvrdit dosavadní výsledky u jiných skupin pacientů. Nicméně konečným cílem je vyvinout tuto technologii jako techniku pro široké použití v celé Evropě. I proto pacienti ve studii pokračují v poskytování měření přes eNos při každé návštěvě ambulance, aby vědci mohli pokračovat ve výzkumu.
Existují dva typy chronické rejekce: chronická rejekce s bronchiolotis obliterans (BOS) a restrictive allograft syndrome (RAS), který je charakterizován restrikční ventilační poruchou a periferní plicní fibrózou. Zatímco pacienti s BOS přežívají v průměru tři až pět let po stanovení diagnózy, pacienti s RAS přežívají jeden až dva roky. „Doufáme, že náš další výzkum odhalí, zda technologie eNos dokáže rozlišovat mezi BOS a RAS. Kromě toho chceme prozkoumat, zda by mohl být použit pro jiné komplikace po transplantaci plic, jako je akutní odmítnutí a infekce,“ uzavírá dr. Wijbengová.
„Jedná se o zajímavou studii, která ukazuje vzrušující možnosti kombinace umělé inteligence a nových technologií ve prospěch pacientů. Ačkoli je zapotřebí více výzkumu, aby se tyto výsledky ověřily u více lidí, vypadá to slibně. Cokoli, co by nám mohlo pomoci odhalit, kdy transplantace plic začíná selhávat, nebo dokonce pomoci předvídat selhání dříve, než k němu dojde, bude mít skutečný vliv na další osud této skupiny pacientů,“ uvedl předseda shromáždění ERS Hrudní chirurgie a transplantace Stefano Elia, profesor hrudní chirurgie z Římské univerzity Tor Vergata Rome v Itálii.
Zdroj: MT