Důsledky sportu mohou bolet

Pohyb snižuje kardiovaskulární riziko, ale druhým hlediskem je zachování muskuloskeletálního zdraví. Sportovci (a nejen oni) jsou vystaveni riziku úrazů, jež je častější v případě nesprávně prováděného pohybu, který jakýmkoli způsobem neadekvátně zatěžuje pohybový systém.

Nejen při řešení poúrazových stavů, ale i při bolestech z přetížení, z nesprávně prováděného pohybu využívá prof. PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D. (Klinika rehabilitace a tělovýchovného lékařství 2. LF UK a FN Motol) posturálně lokomoční funkce. Podle jeho slov je nutné „přeškolit“ v průběhu rehabilitace sportovce na pohyb, který vychází ze správného postavení (postury) při stabilizaci okolních segmentů. Jde o opravu jednoduché mechanistické teorie rehabilitace, která posiluje oslabené svalstvo a protahuje zkrácené. Podle prof. Koláře jde v takovém případě jen o dočasný efekt, pokud neopravíme nesprávný pohybový stereotyp a posturu. Při nápravě vychází z vývojových stadií útlého dětství. Jako dítě se učí postupně vzpřimovat a pohybovat zapojením svalových skupin, tak postupuje rehabilitace a „přeškolení“ vadných pohybů. Tento postup se však daří jen v mladém věku. Prof. Kolář upozornil na škodlivost nekvalifikovaných trenérů, kteří byť v dobré snaze mohou napáchat na pohybovém ústrojí svých svěřenců značné škody.

Po své přednášce odpověděl prof. Pavel Kolář na několik otázek.

Jak se ubránit poškození sportem a špatným pohybovým stereotypům?

Metodika pohybu mladých sportovců není vždy správně založena, takže může docházet k ortopedickým důsledkům, které se pak řeší jako sekundární projev odlišné funkce. Jde o zlepšení edukace jak kondičních trenérů, tak i trenérů jednotlivých sportů v oblasti kineziologie a pohybové funkce.

Jaká je úroveň současných trenérů a mají kde získat potřebnou kvalifikaci?

Existují individuální rozdíly. Záleží i na tom, jakou má trenér empatii. Vezmeme‑li špičkové sportovce, jako jsou Železný a Jágr, ti se dopracovali vnímáním pohybu k technice, která je skutečně ideální a optimální pro daný pohyb. Učí‑li Jan Železný, pak to je na základě osobní zkušenosti, sice třeba z trochu jiného pohledu, než se na to díváme my, ale dostáváme se ke stejnému výsledku. Propojení obou pohledů je hodně důležité.

Uvážíme‑li mladou populaci, je škodlivější, když trénuje pod nesprávným vedením, nebo když nesportuje vůbec?

Jde o dva extrémy, které je obtížné teoreticky posoudit. Dobře provozovaný vrcholový sport je zdraví spíše prospěšný než nesportovat vůbec. Naopak si myslím, že sport má pro život přidanou hodnotu. Sportovcům však můžeme ublížit ne zcela správným tréninkem. Ne každý má pro tuto profesi předpoklady.

Existuje nějaké pravidlo, které by měli dodržovat amatérští sportovci, aby si neublížili?

Každý jsme trochu jinak vybavený. Někdo cítí pohyb a sám sebe, má mnohem lepší propriocepční schopnosti, někdo horší. Ti, kdo vnímají své tělo a pohyb hůře, budou více ohroženi zraněním. Proto je velmi důležitá volba sportu, který provádíme. Můžeme třeba zvolit cvičení typu tai‑či nebo jógy a podobně, kde se tyto funkce zlepšují více než při některých sportech. Sport nese s sebou rizika poškození u lidí s horší gnostickou funkcí, se zhoršeným vnímáním vlastního těla a pohybu, se zhoršenou propriocepcí, se zhoršeným vnímáním vzdálenosti. Roger Federer pozná rozdíl dvou gramů u rakety, Radek Štěpánek rozezná čtvrt kilogramu rozdílu ve výpletu, ale netrénovaný člověk tyto rozdíly vůbec nevnímá. Proto je lépe volit cvičení a nekontaktní sporty, které rozvíjejí vnímání těla a pohybu.

Čemu se věnujete vy, pane profesore?

Občas si zahraju tenis nebo fotbal.

Zdroj: Medical Tribune