Duševní zdraví ukrajinských uprchlíků zhoršuje nejen válka

Téměř polovina ukrajinských uprchlíků v Česku trpí symptomy depresí a úzkosti. Odbornou péči by potřebovalo na 75 000 z nich, ale chybějí jim potřebné informace.

Nejen traumatické zážitky z války, situace v jejich domovině, jako je starost o rodinu či dům, ale i status uprchlíka a s tím spojené socioekonomické podmínky mají velký vliv na duševní zdraví. Duševní zdraví zároveň zpětně ovlivňuje socioekonomickou situaci – vztahy s rodinou, neschopnost vykonávat pracovní činnost nebo finanční zátěž medikace. Psychický stav uprchlíků nemusí být narušen pouze prožitým traumatem. Post­trau­ma­tická stresová porucha se často pojí se zážitky přímo z konfliktu, naopak negativní zážitky z každodenní situace uprchlíků jsou spojeny spíše se symptomy deprese. U 45 procent se projevují symptomy depresí a úzkostí v rozsahu, kdy už je doporučována konzultace s psychiatrem. To je čtyřikrát víc než u většinové české populace, kde se toto číslo i během covidové krize pohybovalo kolem 11 procent. Odbornou péči by tak aktuálně potřebovalo asi 75 000 ze 160 000 dospělých uprchlíků. Duševní problémy výrazně častěji postihují ženy a mladé dospělé do 30 let.

Odbornou péči u nás zatím využila pouze tři procenta uprchlíků, dalších 38 procent ji ale zvažovalo. Největší bariéru v péči představuje nízká informovanost o její dostupnosti a proplácení zdravotními pojišťovnami. Smysl proto dává zvýšení povědomí a zejména posílení kapacity péče o duševní zdraví, a to včetně možností pro ty, co nehovoří česky.

Stav duševního zdraví uprchlíků monitoruje pátá zpráva ze série výzkumů Hlas Ukrajinců v Česku, kterou připravila společnost PAQ Research ve spolupráci s Národním ústavem duševního zdraví a Sociologickým ústavem AV ČR. Zpráva vychází z třetí vlny výzkumu mezi uprchlíky z Ukrajiny, jehož se zúčastnilo 1 347 uprchlíků z válkou zasažené země. Dotazování probíhalo od 5. do 22. září 2022. Četnost symptomů byla zjišťována pomocí standardizovaných škál měřících symptomy deprese a úzkostí (PHQ‑8 a GAD‑7). Vznik reportu finančně podpořila Nadace RSJ a hlavní město Praha.

Symptomy u 42 procent dospělých odpovídají středně těžké formě deprese, u 14 procent těžké depresi a u sedmi procent dokonce její velmi těžké formě. Pro srovnání: v české populaci mělo loni příznaky středně těžké deprese osm procent lidí, tedy pětkrát méně. Mezi symptomy deprese patří problémy se spánkem, negativní sebeobraz, pocit beznaděje nebo únava. Část symptomů je typicky spojena i s reakcí na trauma. Alarmující jsou také výsledky měření úzkostných symptomů, mezi něž patří nervozita, obavy, neklid nebo podrážděnost. Příznaky středně těžké úzkosti trpí 23 procent uprchlíků, přičemž u Čechů je to sedm procent. Úzkostlivost stejně jako deprese opět častěji postihuje ženy, kterých je mezi uprchlíky v Česku přes 70 procent (viz grafy 1 a 2).

Negativní dopad nepříznivých socioekonomických podmínek

Na psychickém zdraví se podepisují i podmínky života v Česku. Příznaky alespoň střední formy deprese nebo úzkosti trpí 51 procent lidí v těžké materiální deprivaci oproti 33 procentům těch, kteří materiální deprivací netrpí. „Dopady má i pracovní situace. Hůř na tom jsou lidé, co nemají práci, ale i ti, co pracují na výrazně méně kvalifikovaných pozicích, než měli původně,“ popisuje analytička PAQ Research Martina Kavanová. Zároveň upozorňuje na roli češtiny, jejíž neznalost může souviset s horším duševním zdravím. „To může být i kvůli souvislosti s pracovní aktivitou. Horší znalost češtiny znamená častěji nezaměstnanost nebo méně kvalifikovanou práci, jak víme z předchozích výzkumů,“ doplňuje Kavanová. Roli hraje i bydlení. Příznaky depresí či úzkostí mají častěji ti, kteří žijí v ubytovacích zařízeních, zatímco obyvatelé standardních bytů méně často.

Faktory jako špatná materiální situace, neadekvátní bydlení či sociální izolace jmenují i zahraniční studie, které se zabývají postmigračními dopady na duševní zdraví. Představují proto důležitou oblast, na kterou by se měla hlavně veřejná správa zaměřovat.

„Zjištění stavu duševního zdraví uprchlíků je důležité i proto, aby bylo možné nastavit adekvátní podporu. Díky včasné psychosociální pomoci lze totiž předejít mnohem hlubším, vleklým duševním problémům v budoucnu. Není snadné k takové pomoci uprchlíky přivést. Mnozí se zdráhají využít psychologů kvůli stigmatizaci, která je mnohem silnější na Ukrajině než v České republice,“ říká ředitelka Nadace RSJ Lenka Eckertová.

Dopad války na duševní zdraví dětí a mladých dospělých

„Pouze necelá třetina těch, kteří trpí příznaky, o nich uvažuje jako o známce duševního onemocnění. Míra uvědomění roste s rozsahem symptomů. Citlivější jsou vůči příznakům obecně mladí lidé do 30 let, což odpovídá menší stigmatizaci duševního onemocnění v této cílové skupině,“ upozorňuje ředitel Národního ústavu duševního zdraví PhDr. Petr Winkler, Ph.D. (viz graf 3)

Mladí lidé celkově i častěji trpí příznaky alespoň středně těžké deprese nebo úzkosti (59 % lidí do 30 let). Psychický stav souvisí vedle věku také s tím, jestli na Ukrajině zůstali někteří jejich příbuzní a zda byl jejich dům poničen v bojích.

Standardizovaný dotazník měřící well­being dětí ukázal sníženou kvalitu života (QoL) dětí uprchlíků oproti českému standardu. Relativně silný vliv na kvalitu života dětí má duševní stav jejich rodiny. Děti v domácnostech, kde trpí dospělý středně těžkou depresí nebo úzkostí, mají průměrné skóre QoL 63 ze 100, zatímco děti s dospělými s mírnějšími problémy mají průměrné skóre 71 ze 100. Tento vztah může být dán tím, že výše popsané socioekonomické a další faktory duševního zdraví ovlivňují dospělé i děti v domácnosti, ale také dopadem psychických problémů dospělých na děti.

Malý efekt na kvalitu života má podle dotazníku i účast dětí na volnočasových aktivitách, ve výuce a začlenění do kolektivu. Omezená souvislost ale může být dána tím, že data o volnočasových činnostech jsou o tři měsíce starší než výpověď o duševním stavu a týkají se dětí v domácnosti jako celku. Roli volnočasových aktivit tak nelze podceňovat. Výsledky ale každopádně naznačují zhoršené duševní zdraví u dětí uprchlíků, což je v souladu se zahraničními výzkumy. Ty uvádějí především zvýšenou míru post­trau­ma­tic­ké stresové poruchy. V řešení psychického zdraví dětí je důležité se zaměřit na včasné systémové zachycení problémů. Výhodou je, že intervence mohou být na rozdíl od intervencí pro dospělé implementovány ve školním prostředí, například učiteli.
Intervence by primárně měly cílit na zajištění základních životních podmínek dětí a integraci do kolektivu. V případě potřeby by měli učitelé být schopni sledovat duševní zdraví svých žáků/studentů a případně je odkazovat na profesionální péči.

Zájem o pomoc existuje, chybí ale povědomí o možnostech

Navzdory vysokému výskytu příznaků psychických problémů mezi uprchlíky v Česku zatím využila odbornou péči jen tři procenta z nich. Na 38 procent všech uprchlíků (a 64 % z těch s příznaky alespoň středně těžké deprese nebo úzkosti) však vyhledání pomoci zvažovalo. Uvědomují si tedy, že by jim odborná péče mohla pomoci.

Podle výpovědí uprchlíků, kteří péči využili nebo ji zvažovali, je nejčastější bariérou nejistota ohledně toho, jaký typ pomoci vlastně potřebují (38 %). To může souviset s nedostatečnou znalostí problematiky duševního zdraví, ale i s neinformovaností o dostupných službách a o tom, které z nich proplácí pojišťovna. To uvedlo jako bariéru 30 procent dotázaných. Celkem dvě třetiny uprchlíků zvažujících pomoc uvedly bariéry týkající se nedostatku informací.

„Jasně se zde ukazuje potřeba osvětové kampaně motivující k péči o vlastní duševní zdraví, péči o své bližní a v případě potřeby také vyhledávání odborné pomoci. Kampaň by neměla být pouze komunikační, ale musí nabídnout také příležitosti pro zvyšování duševní gramotnosti, tak abychom vybavili populaci uprchlíků znalostmi a schopnostmi, jak se postarat o své duševní zdraví, budovat svoji psychickou odolnost a nabýt kompetence k tomu, jak efektivně pomáhat bližním, kteří mají problémy v oblasti duševního zdraví. Know‑how, jak takovouto efektivní kampaň vymyslet a realizovat, máme, chybějí nám ale prostředky, které by nám to umožnily,“ říká PhDr. Winkler.

Podle zahraničních studií je obecně přístup k péči pro uprchlíky limitován především několika faktory, mezi něž patří stigmatizace problémů s duševním zdravím a nedostatečná znalost v této oblasti, bariéry spojené se statusem uprchlíka, jako je zhoršený přístup ke zdravotní péči, ale také například obavy z nepochopení ze strany profesionálů, kteří si neprošli stejnými zkušenostmi nebo nepocházejí ze stejného kulturního prostředí. V tomto smyslu jsou výsledky výzkumu v souladu s obecně známými bariérami, v Česku však převažuje primární bariéra vyhledání pomoci, tedy nedostatek informací o možnostech péče.