Dočkáme se vakcíny proti lymeské borrelióze?
První a dosud jediná vakcína proti lymeské borrelióze získala registraci v USA v roce 1998. Kvůli nepodloženým, a jak se následně ukázalo, i nepravdivým zprávám o údajném výskytu postvakcinační artritidy se její výrobce rozhodl vakcínu stáhnout už v roce 2002. V současné době se tak nikde na světě není možné lymeské borrelióze bránit vakcinací. O nových studiích, které by ke kýžené vakcíně měly vést, informuje doc. MUDr. Rastislav Maďar, Ph.D., odborný garant Center očkování a cestovní medicíny Avenier, předseda Koalice pro podporu očkování a člen Evropské pracovní skupiny pro klíšťovou encefalitidu.
Lymeská borrelióza je nejčastější klíšťaty přenosná nákaza člověka na severní polokouli. Poprvé byla popsána v roce 1975 jako artritida na základě akumulace podobných případů v městečku Old Lyme ve státě Connecticut na východě USA. Původce nemoci však identifikoval až v roce 1981 W. Burgdorfer. Každoročně je v této zemi hlášeno 20 000 nových případů infekce, předpokládá se však, že skutečný výskyt je více než trojnásobně vyšší. Přestože letalita této nemoci je nízká, neléčené nebo nedostatečně léčené případy vedou po několika měsících k dlouhodobým až trvalým následkům postihujícím různé systémy a orgány s afinitou především k nervové a srdeční tkáni i k artikulárnímu systému, v krajním případě vede až k permanentní paraparéze. Příznaky chronického neurologického postižení se objevují u 5 % neléčených pacientů a zahrnují široké spektrum klinických příznaků včetně polyneuropatie, deprese nebo fibromyalgie. [1] Lymeská artritida postihuje především klouby kolena. Relativně vysoká incidence, nespecifický průběh akutní infekce a problematická interpretace sérologických výsledků vzhledem k další prognóze a terapeutické strategii vedou k netrpělivému očekávání účinné možnosti primární prevence infekce formou vakcinace.
První vakcína byla stažena
První vakcína proti lymeské borrelióze se začala v USA používat v roce 1998 pro rizikovou populaci ve věku 15 až 70 let žijící nebo pracující v oblastech se zvýšeným výskytem infekce. Reflektovala tak výrazný nárůst hlášených případů nemoci, který mezi lety 1982 a 1996 dosáhl 32násobku. Efekt vakcíny byl poměrně jedinečný – vyvolávala tvorbu protilátek, které atakovaly původce nemoci už v zažívacím ústrojí přisátého klíštěte. Efektivita se pohybovala na úrovni 78 % po aplikaci všech tří dávek očkovací látky. Kvůli neopodstatněným a nepravdivým fámám o údajném výskytu postvakcinační artritidy byla vakcína stažena v roce 2002. Dnes tak není ani v USA, ani nikde jinde na světě možnost bránit se lymeské borrelióze vakcinací. Postregistrační vyšetřování žádné závažné následky, jež by se se stejnou frekvencí nevyskytovaly u neočkované populace, neodhalilo. V České republice bylo v loňském roce hlášeno 3 304 případů infekce, za posledních deset let se počet hlášených infekcí pohyboval v rozsahu 3 243 až 4 834 v roce 2011. [2]
Co ukázaly klinické pokusy v USA
Etiologickým agens je bakterie patřící do komplexu Borrelia burgdorferi sensu lato. I když bylo v této skupině popsáno 13 druhů bakterie, humánní nákazy způsobují hlavně tři z nich – B. burgdorferi sensu stricto (s.s.), B. afzelii a B. garini. V USA je přítomna jen B. burgdorferi sensu stricto, v Asii B. afzelii a B. garini, v Evropě však všechny tři. Klinické pokusy v USA ukázaly, že prevence této infekce je možná s využitím povrchového proteinu OspA společného pro všechny druhy komplexu sensu lato. [3] Tento významný povrchový protein je však značně heterologní, v Evropě existuje nejméně 7 sérotypů s druhovou specificitou – B. burgdorferi s.s. sérotyp 1, B. afzelii sérotyp 2 a B. garini sérotypy 3 až 7. Protože imunita OspA je druhově značně specifická, vytvoření vakcíny se širokým ochranným účinkem pro globální použití musí zahrnovat několik OspA antigenních variant.
Probíhající studie
Studie prokázaly, že OspA epitop (LA‑2) koreluje s protektivní imunitou po očkování a titry LA‑2 sérových protilátek predikují protekci vůči infekci. V rámci klinického testování se podařilo vytvořit rekombinantní OspA antigen zahrnující proximální část sérotypu 1 a distální část sérotypu 2. Tento rekombinantní rOspA1,2 byl imunogenní a schopný zabránit infekci některými bakteriemi komplexu sensu lato, specificky B.b. sensu stricto a B. afzelii, problematickou však nadále zůstala protekce proti kmenům B. garini a B. valaisiana. Přitom B. garini je významným původcem neuroborreliózy. Bylo proto nutné najít vakcínu obsahující i další rekombinantní OspA antigeny. Kombinovaná vakcína založená na tomto principu vyžaduje menší počet antigenů v porovnání s použitím nativní OspA molekuly. Studie vedly k poznání protektivních epitopů, které mohly být použity k vytvoření efektivní geneticky modifikované vakcíny. Na základě toho byla připravena multivalentní rekombinantní mv rOspA vakcína proti lymeské borrelióze. [4] První fáze klinického testování proběhly s náborem 650 subjektů v rámci prospektivní, randomizované, dvojitě zaslepené studie u séronegativní dospělé populace ve věku 18 až 70 let. Očkovací látka ve formě s adjuvans i bez něj byla aplikována třem kohortám subjektů ve třech dávkách v jednoměsíčních intervalech. Booster dávka byla aplikována v 6. měsíci a v 9. až 12. měsíci kohortě se séronegativními (č. 4) a séropozitivními subjekty (č. 5).
Z klinického zkoušení byly vyřazeny osoby s těmito stavy – chronickou nemocí s relevancí k infekci původcem lymeské borreliózy, aktivní lymeská borrelióza, léčba lymeské borreliózy nebo přisátí klíštěte v období předchozích tří měsíců, současná nebo minulá infekce způsobená Babesia microti (babesióza) anebo Anaplasma phagocytophilum (ehrlichióza), těžké chronické onemocnění, imunodeficit, abnormální laboratorní hodnoty, pozitivita HIV, HBsAg, HCV, imunomodulační léčba, těhotenství, kojení, anamnéza těžké alergické, resp. anafylaktické reakce apod. Ženy ve fertilním věku musely předložit močový test s negativním výsledkem na graviditu a zavázat se používat efektivní metody antikoncepce po celou dobu trvání studie.
Povzbudivé výsledky
Výsledky nižších fází klinických studií byly natolik povzbudivé, že byla naplánována III. fáze zkoušení předběžně na 1. kvartál roku 2014 u skupiny 10 000 dobrovolníků v několika evropských zemích. Při zdárném průběhu bez prodlevy by tato fáze měla trvat přibližně tři roky s další administrativní latencí do uvedení kandidátské vakcíny na trh. Úspěch III. fáze by položil základ brzké registraci dlouhodobě očekávané vakcíny, jež by zabránila velkému množství případů chronické infekce s dlouhodobými následky, které výrazné snižují kvalitu života.
Zdroj: Medical Tribune