Dementia pugilistica – sportovní epidemie?

Ve Spojených státech se diskuse o boxerské demenci rozvířila při dvou příležitostech. Když nedávno zemřel dvaačtyřicetiletý Mike Borich, diagnostikovala u něj Ann McKeeová z Boston University School of Medicine pokročilou CTE. Borich patřil na střední škole a na univerzitě k předním hráčům amerického fotbalu. Nikdy ale neprovozoval tento sport na špičkové profesionální úrovni. Během své poměrně krátké sportovní kariéry však stačil desetkrát utrpět kontuzi mozku. Po ukončení aktivní sportovní činnosti už žádný další podobný úraz neměl.

Ještě větším šokem byla pro americkou veřejnost diagnóza počínající CTE u tragicky zesnulého osmnáctiletého mladíka, který hrál americký fotbal za středoškolský tým. Zdá se, že CTE ohrožuje nejen špičkové profesionály, kteří jsou vystaveni úderům do hlavy systematicky po řadu let, ale i amatéry hrající pro zábavu.

Spory o „Železného Mika“

Nízké počty popsaných případů zatím nedovolují jednoznačné závěry. Většina nálezů však byla publikována v seriózních lékařských časopisech a prošla náročným recenzním řízením. Důkazů o tom, že kontaktní sporty vystavují hráče riziku těžkého poškození mozku, které se může naplno projevit až řadu let po ukončení sportovní kariéry, přibývá.

Jako první poukázal na riziko CTE u hráčů amerického fotbalu americký patolog Bennet Omalu, jemuž se v roce 2002 ocitl na pitevním stole padesátiletý bývalý hráč Michael Webster. Hvězda sedmdesátých a osmdesátých let přezdívaná Železný Mike upadla po ukončení sportovní kariéry do nekonečné série průšvihů. Webster skončil jako drogově závislý bezdomovec. Omalua zajímalo, nakolik se mohlo na potížích slavného hráče podílet sedmnáct profesionálních sezón, kdy byl permanentně vystaven silným úderům do hlavy. Patologický obraz Websterova mozku vykazoval jasné příznaky rozvinuté CTE včetně typického nahromadění tau‑proteinu.

Odborná veřejnost přivítala Omaluovu zprávu se skepsí a představitelé profesionální fotbalové ligy National Football League ji otevřeně odmítli. Za posledních sedm let se však nahromadila celá řada důkazů o poškození mozku při kontaktních sportech. Zdaleka nejde jen o neuropatologické nálezy. V roce 2005 byly publikovány výsledky vyšetření více než 2 500 hráčů amerického fotbalu, kteří už ukončili sportovní kariéru.

Hráči, již utrpěli během své profesionální sportovní dráhy nejméně třikrát kontuzi mozku, byli ve srovnání s hráči, kteří kontuzi nikdy neutrpěli, vystaveni pětkrát vyššímu riziku narušení kognitivních funkcí. Počet kontuzí mozku měl také souvislost s rizikem vzniku depresí. To odpovídá i častému obrazu života hvězd amerického fotbalu po ukončení kariéry. Deprese, konflikty, závislost na alkoholu a drogách jsou mezi nimi rozhodně častější než u zbytku populace.

Gordický uzel faktorů

Vědcům je jasné, že před sebou mají gordický uzel vzájemně provázaných vlivů.

Někteří hráči užívali anabolické steroidy, jiní měli již během sportovní kariéry problémy s alkoholem a drogami. Někteří lidé mohou být kvůli zděděným dispozicím k následkům úderů do hlavy vnímavější a jiní naopak odolnější. Existují například studie, které naznačují, že verze genu pro apolipoprotein E označovaná jako ApoE4 zvyšuje nejen riziko propuknutí Alzheimerovy choroby, ale činí člověka vnímavějším i k následkům úrazů mozku. Lední hokej a kopaná nejsou ve Spojených státech tak populární jako u nás, a proto bude zřejmě trvat hodně dlouho, než budou jasná rizika CTE u těchto u nás tak rozšířených sportů.

Pohled na brutální zákroky u mantinelů, tvrdé pády na led nebo na hlavičkování prudce letících míčů a zákeřné fauly však nutí k zamyšlení. Udělal to i americký neurolog Robert Cantu z Boston University School of Medicine, když v rozhovoru pro vědecký týdeník Science prohlásil: „CTE je jediný typ demence, jemuž lze spolehlivě zabránit dobrou prevencí. Doufáme, že důkazy, které předkládáme, obrátí pozornost tam, kam je třeba – k amatérskému sportu. Chlapci a dívky se zcela dobrovolně vystavují opakovaným mozkovým traumatům, aniž by věděli o možných následcích. Pravidla sportovních zápolení jsou stanovena bez toho, že by zohledňovala rizika, jimž jsou sportovci vystaveni.“

Zdroj: Medical Tribune