Další pozitivní data pro koncept fixní kombinace bazálního inzulinu a GLP‑1 analoga

Klinickým hodnocením třetí fáze úspěšně prochází první fixní kombinace bazálního inzulinu a GLP‑1 analoga. Přípravek IDegLira v jednom aplikačním systému spojuje ultradlouze působící inzulin degludek a GLP‑1 analog liraglutid. Na nedávném výročním zasedání Americké diabetologické asociace (ADA) byly představeny výsledky studie DUAL V, ve které byla fixní kombinace inzulinu degludek a liraglutidu porovnávána s inzulinem glargin.

Prezentoval je John B. Buse z University of North Carolina School of Medicine v Chapel Hill. Kombinace GLP‑1 analoga a a ultradlouze působícího bazálního inzulinu dává podle něj smysl z mnoha důvodů. „Přípravek IDegLira byl vyvinut, aby se co nejvíce využily pozitivní vlastnosti GLP‑1 analoga a bazálního inzulinu, tedy dvou nejefektivnějších strategií vedoucích ke snížení koncentrace glukózy v krvi, a zároveň se minimalizovaly nežádoucí účinky obou těchto složek. Obě tyto látky mohou dohromady působit synergicky a komplexně,“ řekl s tím, že degludek má vyšší potenciál ovlivnit glykémii nalačno, liraglutid glykémii postprandiální, a to během celého dne.

Liraglutid vede k redukci hmotnosti a může tak kompenzovat hmotnostní přírůstek, ke kterému dochází u většiny nemocných léčených inzulinem. Navíc fixní kombinace umožňuje, aby byl pacient léčen jednou injekcí jednou denně za použití jednoho aplikačního systému, což je z hlediska preferencí pacientů klíčové.

Do studie DUAL V vstoupilo 557 pacientů, u nichž již ke kontrole diabetu nestačila léčba bazálním inzulinem glargin v dávce 20 až 50 jednotek. Vstupní hodnota glykovaného hemoglobinu se pohybovala mezi 7 a 10 %. Nemocní byli randomizovaně rozděleni v poměru 1 : 1 do dvou skupin. V první byli léčeni fixní kombinací inzulinu degludek a liraglutidu, v druhé inzulinem glargin. Iniciální dávka byla 16 dávkovacích jednotek fixní kombinace, což představuje 16 jednotek inzulinu degludek a 0,6 mg liraglutidu. Maximální dávka kombinace byla stanovena na 50 dávkovacích jednotek. Ve větvi s inzulinem glargin nebyl maximální počet jednotek stanoven.

Fixní kombinace i bazální inzulin byly titrovány podle ranní glykémie nalačno s cílovou hodnotou 4 až 5 mmol/l. Všichni nemocní zároveň užívali metformin.

Primárním cílovým ukazatelem byla změna v hodnotě glykovaného hemoglobinu po 26 týdnech léčby. Ten u pacientů léčených fixní kombinací poklesl o 1,8 % (z 8,4 % na začátku na 6,6 % na konci studie), u nemocných ve větvi s glarginem byl zaznamenán pokles o 1,1 % (z 8,2 % na 7,1 %). Vývoj průměrné glykémie nalačno byl v obou skupinách podobný – zde došlo k poklesu z 8,9 mmol/l na 6 mmol/l.

Výrazný byl rozdíl mezi oběma skupinami, pokud jde o změny tělesné hmotnosti. Pacienti léčení fixní kombinací redukovali hmotnost z 88,3 kg na začátku studie na 86,9 kg na konci sledování, zatímco u pacientů léčených pouze inzulinem došlo k váhovému přírůstku z 87,3 kg na 89,1 kg.

Během prvních dvou měsíců v obou skupinách docházelo k relativně rychlé titraci směrem k vyšším dávkám, poté se dávkování ustálilo na hodnotě kolem 41 jednotek inzulinu degludek u fixní kombinace a 66 jednotek u inzulinu glargin. Léčba fixní kombinací degludeku a liraglutidu tedy potvrdila inzulin šetřící efekt.

Fixní kombinace v porovnání s monoterapií glarginem vykázala o 57 procent nižší výskyt hypoglykémií. U fixní kombinace bylo zaznamenáno 79 hypoglykemických epizod, u inzulinu glargin jich bylo 137. Poměr zaznamenaných nočních hypoglykémií byl 17 ku 68, rovněž ve prospěch fixní kombinace. Tři čtvrtiny pacientů léčených fixní kombinací degludeku a liraglutidu na konci sledování dosáhly hodnoty glykovaného hemoglobinu méně než 7 %, ve skupině s inzulinem glargin se tohoto cíle podařilo dosáhnout polovině nemocných.

Zcela optimálního výsledku, tedy hodnoty glykovaného hemoglobinu pod 7 % bez hypoglykémie a bez váhového přírůstku, dosáhlo 39 procent nemocných léčených fixní kombinací inzulinu degludek a liraglutidu, u inzulinu glargin byl takový výsledek zaznamenán jen u dvanácti procent nemocných (p < 0,001).

„V porovnání s monoterapií bazálním inzulinem tak vedla fixní kombinace k větší redukci glykovaného hemoglobinu, nižšímu riziku hypoglykémie a nevedla k přírůstku hmotnosti. Rozdíly ve výsledcích léčby přitom byly klinicky významné jak z pohledu pacientů, tak z pohledu zdravotníků,“ řekl J. Buse s tím, že určitou limitací studie je její nezaslepený design a hranice 50 jednotek inzulinu glargin při randomizaci.

Určitou námitkou proti konceptu fixní kombinace GLP‑1 analoga a inzulinu je, že v praxi se dávka inzulinu častěji titruje, kdežto dávka GLP‑1 analoga zůstává relativně stálá. Skutečně mimořádná pozornost proto byla věnována poměru, ve kterém jsou obě látky kombinovány, tak aby zvolený poměr vyhovoval většině pacientů. Na jednu jednotku inzulinu degludek v kombinaci IDegLira připadá 0,036 mg liraglutidu.

Zdroj: Medical Tribune