ČOV: Sport jako prevence by měl být uzákoněn

Vrcholové sportovce na konferenci zastupoval v listopadu 2012 zvolený předseda Českého olympijského výboru, Ing. Jiří Kejval. Ve svém sdělení vyjádřil přání s ČSTL spolupracovat úžeji, než tomu bylo za uplynulých dvacet let. Byl by rád, aby vrcholoví sportovci motivovali českou populaci k intenzivnějšímu pohybu, a očekává od budoucnosti, že se vrátí do systému péče o vrcholové sportovce určitý řád.

Pane inženýre, proč jste přijal pozvání na konferenci České společnosti tělovýchovného lékařství?

Jednak bych rád poděkoval všem lékařům, kteří nám pomáhají s péčí o vrcholové sportovce, a jednak bych rád požádal o podporu či spolupráci ve společných záležitostech. Situace ve sportu se mění. Snažíme se konsolidovat sport v jeden celek, který bude zastoupen směrem k oficiálním institucím Českým olympijským výborem. Roztříštěnost nepřispívala k úspěchům jednání, protože nebylo jasné, kdo vlastně sport reprezentuje.

Z našeho pohledu urazilo české lékařství za posledních 20 let dlouhou cestu, ale zdá se, že se za tu dobu sport od medicíny v Česku vzdálil, a to bychom chtěli změnit.

Můžete upřesnit, v čem vidíte nedostatky?

Dříve se tělovýchovné lékařství opravdu zajímalo o sport a řešilo sportovní záležitosti. V současnosti je jeho náplní spíše rehabilitace poúrazových stavů a po složitých operacích, cílem je návrat nemocných k jejich běžným aktivitám. Jde tedy spíše o řešení důsledků jakékoli pohybové aktivity. Jako dluh medicíny ke sportu vidím též absenci jakékoli systematické péče o vrcholové sportovce.

Jak si představujete nápravu?

Přiblížení sportu a medicíny vidím především ve dvou oblastech. Prvním je spolupráce na projektech, jejichž mottem je sport pro všechny a sport jako součást životního stylu. Tím druhým je změna systému zdravotní péče o vrcholové sportovce a s ní související změna legislativy.

Vrcholoví sportovci nemají své lékaře, kteří o ně pečují?

Sportovci podle platných právních norem využívají sítě zdravotnických služeb jako všichni občané této republiky. Správně by tedy měli při jakémkoli onemocnění navštívit praktického lékaře, který rozhodne o jejich léčbě nebo návštěvě dalšího odborníka. Nejsem si však jist, zda všichni praktičtí lékaři znají detailně seznam zakázaných látek, který každoročně vydává světová antidopingová komise. Česká republika se přihlásila oficiálně k antidopingovému programu. Volba nevhodného přípravku na nachlazení nebo chřipku, který obsahuje zakázanou složku, pak může vyústit ve velkou potíž sportovce a mezinárodní ostudu. Rozdíl vidím i v přístupu k některým poraněním, třeba nataženému vazu, jenž se u vrcholového sportovce řeší jako závažný zdravotní problém.

Současně vím, že vše kolem zdravotnictví je velmi pozorně sledováno a jakákoli výjimka se hodnotí s nesmírnou citlivostí. Vše musí být správně právně dořešeno, aby se předešlo zneužití. Chceme vše řešit koncepčně a za podpory lékařské obce. Tato problematika je však v současnosti z mého pohledu minoritní.

A co je pro vás tedy v současnosti podstatné?

Český olympijský výbor a olympionici chtějí podpořit a pomoci prosadit zásadu: sport jako prevence nemocí. Sport by měl fungovat jako „návyková“ součást životního stylu. Je nutné začít už u dětí. Čím více dětí bude sportovat, čím více si jich v útlém věku vytvoří pozitivní vztah k pohybu, tím bude zdravější budoucí dospělá generace. Ostatně to prospěje i vrcholovému sportu, kde platí jako i v jiných nesportovních oborech „pyramidální princip“ – čím širší základna, tím může být vyšší vrchol.

Ale vraťme se hlavně ke zdravotnímu hledisku sportu. Za posledních patnáct let u nás dramaticky přibylo obézních dětí. Ze snímku pracovního dne dětí vyplynuly následující skutečnosti – zatímco v roce 1995 se děti dívaly dvě hodiny na televizi a tři hodiny se hýbaly, v současnosti sledují také dvě hodiny televizi, ale navíc ještě sedí dvě a půl hodiny u počítače a fyzické aktivitě se věnuji 45 minut. Nedostatek pohybu pak vede k nárůstu hmotnosti. Přitom až 90 % dětí inklinuje ke sportu, jde jen o to vytvořit jim pro sportování podmínky.

Ale i většina dospělých má ke sportu spíše pasivní vztah…

Jaký je přístup celé české společnosti ke sportu, o tom vypovídají statistiky Evropské unie. V Česku sportuje pravidelně 32 % lidí, v Německu to je 74 %, přičemž kritéria pravidelné pohybové aktivity v této statistice naplňuje každý, kdo se hýbe jednu hodinu týdně, třeba formou procházky.

Nedostatek pohybu a s ním spojené zdravotní problémy mají i své ekonomické hledisko. V loňském roce vydaly zdravotní pojišťovny desítky miliard korun na léčbu diabetu, to je onemocnění, které mnohem častěji postihuje obézní. Prevencí obezity bychom předešli i velkému procentu výskytu diabetu.

Zdravotní pojišťovny mají své fondy prevence, které nejsou podle mého názoru vždy využívány nejúčelnějším způsobem. Ze zámořských průzkumů je však známo, že dolar investovaný do sportu přinese čtyři dolary úspor na nákladech na zdravotní péči. Proč by tedy pojišťovny aktivně nepodpořily sportovní aktivity dětí i dospělých?

Jak chce Český olympijský výbor přispět k tomu, aby se Češi více pohybovali?

V současnosti jsme zahájili jednání na Ministerstvu zdravotnictví České republiky o změně koncepce v mnoha směrech. Byli bychom rádi, aby se uzákonil sport jako prevence chorob, aby pohybové poradenství v léčbě nebo prevenci obezity mělo svůj kód v systému úhrad. Chystáme se na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy České republiky projednat, aby se do projektů financovaných z grantů na vědu a výzkum zahrnuly i projekty týkající se tělovýchovy a sportu.

Co dělá Český olympijský výbor sám za sebe, aby situaci zlepšil?

Koncem loňského roku byla založena nadace pro podporu sportu dětí z rodin s limitovanými finančními prostředky, které by neumožnily dítěti sportovat. Tuto nadaci podporují všichni olympionici, kteří získali medaili na posledních dvou olympiádách.

Dalším cílem Českého olympijského výboru je prostřednictvím známých sportovních osobností popularizovat sport pro všechny. Víme, že jen tři procenta dětí se mohou stát vrcholovými sportovci, ale nás zajímá těch 97 %, jimž nejde o vítězství na olympiádě, ale o radost z pohybu a zdraví. Podstatné je pro děti i to, že sport jim dává životní cíl a učí je překonávat překážky.

Zdroj: Medical Tribune