Co přineslo setkání nemocničních lékárníků

Úvodní přednášky celé konference se ujal prof. RNDr. Václav Suchý, DrSc., emeritní rektor Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Své sdělení nazval Padesát let ve farmaceutickém školství.

Připomněl, že první samostatné farmaceutické fakulty vznikly v Brně a Bratislavě v roce 1952, jen ta bratislavská ale udržela kontinuitu tohoto vzdělávání až do současnosti. „Celý vývoj byl ovlivněn tím, že náš obor vyšel z přírodovědeckých a lékařských fakult. Farmaceutické předměty v době mého studia v padesátých letech tvořily necelou třetinu programu. Tato tradice se jen velmi těžko překonávala,“ řekl o prvních letech brněnské farmacie prof. Suchý. Fakulta se ale rychle rozvíjela a měla všechny předpoklady pro růst, přesto byla direktivním rozhodnutím v roce 1960 spojena s bratislavskou fakultou v jednu celostátní fakultu. „I s odstupem je velmi těžké dohledat a pochopit, proč k tomuto uspořádání došlo,“ uvedl prof. Suchý.

Studium farmacie v českých zemích bylo obnoveno až v roce 1968 v Hradci Králové, kam přešla z Bratislavy velká část učitelského sboru. „Začátky v Hradci byly spojeny především s prof. J. Květinou. Jeho přínos odborný i organizační nemá obdoby,“ vzdal hold svému kolegovi prof. Suchý. V roce 1991 pak došlo k obnovení studia farmaceutů v Brně, nikoli ale už pod Masarykovou univerzitou, ale v rámci Veterinární a farmaceutické univerzity. A znamenalo to zcela nový začátek. „Zpočátku jsme přežívali v poněkud nehostinných podmínkách, posléze ale byl vybudován samostatný pavilon farmacie. Dnes tam je mimo jiné centrální laboratoř, kde jsou nákladné přístroje využívány 24 hodin denně.“

Brněnskou farmaceutickou fakultu dosud absolvovalo 1 820 magistrů (dalších 18 v angličtině), postgraduální studium ukončilo 74 studentů. „Jistě máme co zlepšovat. Aby škola dosáhla naplnění svého potenciálu, potřebuje nejméně 25 let, takže nám ještě dva, tři roky zbývají. To, že nyní máme dvě fakulty, je podle mě dobře. Uchazečům to dává možnost výběru, vyvolává to konkurenci, jež nám brání ustrnout, a hlavně můžeme využívat možnosti habilitačních a jmenovacích řízení v závislosti na akreditaci jednotlivých oborů,“ zakončil své sdělení prof. Suchý.

Trápí mě, když vidím, co vše se dá v lékárně koupit

Absolvent brněnské fakulty Mgr. Michal Hojný jej na závěr požádal o radu, jak by lékárníci měli zabojovat o zvýšení své prestiže jak v očích pacientů, tak odborné veřejnosti. „Na tuto chorobu jednoduchý recept není, zvláště ne za dané situace, kdy podléháme rozmarům ministerstva zdravotnictví a dalších institucí. Naším cílem by mělo být poskytování lékárenské péče, což je sice široký, ale přesně definovaný pojem. Vždy bychom měli být připraveni pacientům poradit, pokud tedy o radu stojí. Je jistě dobře, že v lepších lékárnách vzniká konzultační poradenství. Až pacienti poznají, že naše služba je kvalitní, tak změní svůj bohužel rozšířený názor, že v lékárnách jsou v podstatě prodavači. Musím ale říci, že mě velmi trápí komercializace lékáren, často jsem překvapen tím, co vše v lékárně člověk může koupit,“ povzdechl si prof. Suchý.

Hranice ochoty platit jako výsostně politické téma

Žádný zdravotnický systém na světě nemůže hradit vše, co je medicína schopna nabídnout. Jednotlivé státy tak jeden po druhém přistupují k diskusi, co si jejich systémy mohou dovolit. V této souvislosti se stále více hovoří o tzv. hranici ochoty platit, ta se nejčastěji vztahuje k jednotce QALY, tedy roku života o standardizované kvalitě. Tato problematika se prolínala hned několika příspěvky v následující panelové diskusi k aktuálním otázkám lékové politiky. „V této oblasti stále doháníme státy, které jsou mnohem dále. Rok 2013 byl ale v tomto směru docela dynamický. Postoupili jsme především u léků, zatím neřešíme tento problém u nelékových technologií a tváříme se, že tam to nemusí být, což jistě do budoucna budeme muset změnit,“ upozornil MUDr. Tomáš Doležal, Ph.D., ředitel Institutu pro zdravotní ekonomiku (iHETA). Metodika WHO vztahuje hodnotu hranice ochoty platit k ekonomické výkonnosti daného státu – a to jako trojnásobek HDP na hlavu za jeden QALY. Pro Českou republiku to znamená zhruba milion korun a s touto hodnotou také v roce 2013 začal pracovat SÚKL. MUDr. Doležal však zdůraznil, že hranice ochoty platit nikdy nemůže být jediným parametrem, podle kterého se budou příslušné instituce rozhodovat. „Zákon nám říká, co vše další bychom měli hodnotit, neříká už ale, v jakých vahách, a zatím máme tendenci nechat dominovat právě hranici ochoty platit.“

Česká republika má nyní ideální příležitost vyhnout se kopírování cizích chyb. „Můžeme se poučit z vývoje v zahraničí, kde opouštějí jednu striktní hranici. Říkají: ano, budeme používat QALY, nic lepšího nemáme, ale využívejme je v kontextu komplexního dopadu onemocnění, tedy i toho, co se s pacientem stane, pokud nebude léčen.“

Když SÚKL převzal hranici WHO a své rozhodování založil dominantně na ní, zvedla se vlna kritiky. „Při striktním používání jen tohoto parametru hrozí vážná rizika. Firmy, které za takového nastavení nemají šanci systémem projít, se mu budou vyhýbat a využívají třeba možnost individuálního schvalování na základě paragrafu 16. Před tímto paralelním systémem varujeme. Na podzim se však SÚKL také začal přiklánět k multifaktoriální analýze, což se již zobrazilo u rozhodnutí o některých lécích na vzácná onemocnění. Vývoj, kterým SÚKL v této oblasti prochází, je skutečně rychlý,“ uvedl MUDr. Doležal.

Jak bude kompenzován výpadek poplatků?

Na to, co pro lékovou politiku znamená schválená koaliční smlouva, se mimo jiné zaměřil Mgr. Filip Vrubel, náměstek ředitele SÚKL pro odborné činnosti (pozn. red.: k 12. 2. byl Mgr. Vrubel odvolán ze své funkce novým ředitelem SÚKL). V tomto dokumentu se mimo jiné říká, že koaliční strany chtějí zajistit dostupnost lékárenských služeb v menších městech a obcích. To samozřejmě souvisí se systémem financování lékáren. „Změna by mohla spočívat v zavedení fixní části obchodní přirážky v různé výši pro různé typy lékáren nebo zavedení výkonové složky platby od pojišťoven,“ řekl Mgr. Vrubel.

Připomněl však, že počet lékáren během posledních deseti let neklesá. „Rádi bychom znovu analyzovali regionální rozvržení lékáren.“ Tato analýza proběhla naposledy v roce 2010 a přinesla nějaké nečekané výsledky. „Nejméně bylo lékáren v Středočeském kraji, nejvíce tam, kde bychom to nepředpokládali – v kraji Karlovarském.“

V koaliční smlouvě se také uvádí, že dojde ke zrušení poplatku ve výši 30 Kč a tento výpadek příjmů pro poskytovatele bude kompenzován zdravotními pojišťovnami. „Ne každý ale bude tuto větu číst tak, že půjde o plnou kompenzaci,“ upozornil Mgr. Vrubel. Zrušení regulačních poplatků za výdej na recept by tak mohlo znamenat buď pouhé zvýšení maximální obchodní přirážky, anebo být motivací k zásadnější změně odměňování lékáren.

Pozitivní listy – pro ZP nástroj pro udržení nákladů

U tematiky zavádění pozitivních listů se zastavil Ing. Martin Jelínek, Ph.D., ředitel odboru léčiv a zdravotnických prostředků VZP ČR. „Pozitivní listy jsou nástrojem, který potřebujeme, abychom udrželi náklady v udržitelných mezích. Jsme si vědomi toho, že jejich dopady na lékárníky jsou značné, probíhají ale jednání, která by měla tato negativa minimalizovat. Nyní již jasně vidíme, že pozitivní listy snižují ceny přípravků, na druhou stranu ale zvyšují objem. Dost často slýcháváme, že za tím jsou naše skryté dohody s dodavateli léků. Žádné takové dohody ale neexistují; lze se o tom přesvědčit ve spisu správního řízení.“

Když si pacient centrové léky odnáší domů…

O některých specifických problémech spojených s centrovými léky hovořil Mgr. Martin Mátl, ředitel Odboru farmacie Ministerstva zdravotnictví ČR.

Přípravky specializované péče se účtují jako ZÚLP, může je vykázat pouze specializované pracoviště na základě smlouvy mezi ním a zdravotní pojišťovnou. K problematické situaci dochází v případě, že si pacient centrové léky odnáší domů (většinou tablety, případně moderní aplikační formy umožňující domácí aplikaci). „Léky pak musejí být buď vydány v ordinaci, anebo pacient odchází s jakousi kvazižádankou do lékárny. Způsob výdeje léku pak neodpovídá ničemu, co se popisuje v zákonu o léčivech,“ vysvětlil Mgr. Mátl. Jaké by podle něj mohlo být řešení? „Není to vůbec jednoduché. Kdybychom se pohybovali na úrovni vyhlášky, mohl by se dát nový symbol. Bude však nutné měnit zákon, což otevírá mnoho dalších otázek. Například při změně ze dne na den by muselo proběhnout obrovské množství správních řízení. Klíčové je, jak se bude dále postupovat v regulaci centrových léků,“ zakončil Mgr. Mátl.

Pohledávky nemocnic po lhůtě splatnosti narůstají

Na aktuální ekonomickou situaci nemocnic se zaměřil PharmDr. Michal Krejsta, MBA, předseda Asociace velkodistributorů léčiv (AVEL). Uvedl, že modelace dopadu nové úhradové vyhlášky přináší čistý nárůst prostředků směřujících do nemocnic o 4,1 miliardy korun. „Podle modelace dopadu této normy si 56 nemocnic polepšuje o více než 10 procent, důležité je, že nikdo na tom nebude lépe na úkor druhého,“ řekl. To je ovšem jen jedna strana mince. Na straně druhé je nutné zohlednit zátěž, kterou si nemocnice přinášejí z minula. V pololetí roku 2013 celkem 56 procent nemocnic hospodařilo se záporným hospodářským výsledkem, jejich celková kumulovaná ztráta je 1,5 miliardy korun. Přibývá tak zařízení, která nejsou schopna dostát svým splatným závazkům. „Při porovnání dat z pololetí roku 2012 a z pololetí 2013 se o čtyřicet procent navýšil objem pohledávek po lhůtě splatnosti, a co je ještě horší, pohledávky stárnou, posunují se do skupiny nad 90 dní po době splatnosti, většinou přitom skutečně jde o primární zadluženost,“ popsal PharmDr. Krejsta.

V diskusi pak bývalý ministr zdravotnictví doc. MUDr. Leoš Heger upozornil na to, že je relativně snadné zjistit cenu léku, ale je téměř nemožné získat údaje o tom, do jaké míry formou doplatku na celkových nákladech participuje pacient. „To je skutečně věc, o které se hodně mluví, ale je pro ni naprosté minimum validních údajů. Jsme limitování tím, že neznáme reálnou cenu léčivého přípravku, nevíme, jaká byla uplatněná přirážka. To bychom potřebovali do budoucna změnit,“ odpověděl Mgr. Vrubel.

Zdroj: Medical Tribune