Co hýbe výzkumem a léčbou aterosklerózy
Čas neuvěřitelně letí. Jsou situace, kdy si to uvědomujeme zřetelněji. Kongresy mezinárodní společnosti pro aterosklerózu, které se konají každé tři roky, ve mně vždy vyvolají otázku: „To už zase uběhly tři roky?“ Letos se tedy po třech letech opět sešli, tentokrát v australském Sydney, odborníci ze všech kontinentů, již na XVI. International Symposium on Atherosclerosis, aby diskutovali novinky z oblasti výzkumu, diagnostiky a léčebných postupů u onemocnění podmíněných aterosklerózou.
Program čtyřdenního setkání byl velmi bohatý a jako vždy, když se mám zamyslet nad tím „nej“, váhám, co vybrat. Jistě stojí za zmínku některé z proslovených plenárních sekcí.
V prvním bloku se pozornost zaměřila na výsledky výzkumu genetické determinace infarktu myokardu. S ohledem na složitost problému se jako jediný vhodný přístup jeví „prohledávání“ genomu (Genome Wide Association studies – GWAs) a sledování genetických markerů, které se typicky vyskytují u pacientů s manifestními komplikacemi aterosklerózy. Jak ve své přednášce shrnuli profesor Katiresan (USA) i profesorka Phersonová (Kanada), v současnosti bylo identifikováno nejméně 40 genových oblastí, které mají silnou asociaci s výskytem akutního IM. Jejich skutečný význam však musí být ověřen v tzv. replikačních studiích v různých populacích, takže na genetický test, který pomůže odhalit ohrožené infarktem v klinické praxi, si ještě počkáme.
Svou plenární přednáškou nezklamal očekávání profesor Hansson (Švédsko), jeden z autorů zánětlivé teorie aterosklerózy, jenž rozebral poslední výsledky výzkumu zapojení imunitního systému do procesu aterogeneze. Ve svém sdělení se zaměřil na roli apolipoproteinu B a jeho vybraných peptidových sekvencí stimulujících T‑lymfocyty, které iniciují i udržují imunitní odpověď a zánětlivou reakci v cévní stěně. Nově objevený úsek polypeptidového řetězce apoB označený jako ApoB danger associated signal‑1 (ApoBDS‑1), vznikající při postupném zániku LDL částic v plazmě, působí jako velmi silný stimulátor makrofágů, jež pod jeho vlivem produkují řadu zánětlivých cytokinů (IL‑6, IL‑8, MCP‑1), posilujících zánětlivou odpověď. Důležité je, že blokádou výše uvedených mechanismů lze (zatím v experimentu) potlačit proces aterogeneze a lze předpokládat, že modulace imunitních mechanismů bude dalším směrem v léčbě aterosklerózy a jejích komplikací v blízké budoucnosti.
Než se však do ní přeneseme, budeme nadále používat v boji s aterosklerotickým postižením tradičnější způsoby. K nim bezpochyby patří ovlivňování koncentrací (a funkce) plazmatických lipoproteinů. V poslední době jsme si zvykli na větší pozornost zaměřenou na částice HDL. Ani v Sydney neustoupily HDL ze svých pozic a kromě plenární přednášky proslovené profesorem Kasteleinem (Holandsko) jim byla věnována řada dalších workshopů i posterových prezentací. I přes neúspěch torcetrapibu pokračuje vývoj inhibitorů CETP schopných zvýšit koncentrace HDL částic o desítky procent. Skupina britských investigátorů představila jednu ze studií s dalcetrapibem (dal‑ACUTE), která sleduje vliv podávání tohoto inhibitoru CETP v kontextu akutního koronárního syndromu. Budeme tak mít k dispozici údaje doplňující informace z obrovských projektů s dalcetrapibem, zaměřených na sledování výskytu klinických příhod (dal‑OUTCOMES).
Další možností využití antiaterogenního působení HDL částic představuje infuzní léčba, jak ve svém sdělení shrnul průkopník tohoto přístupu profesor Brewer (USA). Kromě „tradiční“ infuzní léčby s využitím modifikovaného HDL, obsahujícího variantu apolipoproteinu A označovanou jako apoA1‑Milano, seznámil prof. Brewer posluchače s novou možností použití delipidovaných HDL částic izolovaných přímo z plazmy léčeného pacienta. Prezentované výsledky tohoto postupu na skupině nemocných hodnocených intrakoronárním ultrazvukem dokumentovaly regresi aterosklerózy již po sedmi aplikacích v týdenním intervalu. Klinické využití takového postupu u nemocných s nerevaskularizovatelným nálezem na koronárním řečišti si jistě dovedeme představit.
V oblasti terapie a prevence aterosklerózy nemohly chybět zprávy o nově vyvíjených inhibitorech enzymu PCSK9, pareneterálně aplikovaných „injekcích proti ateroskleróze“, které zatím v probíhajících klinických hodnoceních naplňují očekávání a přinášejí významné zlepšení lipidogramu i u nemocných léčených maximální intenzitou současných terapeutických možností.
A jak 16. mezinárodní symposium o ateroskleróze vypadalo v řeči čísel? Více než 1 100 registrovaných účastníků přihlásilo více než 750 prezentací do celkem 15 plenárních sekcí, 36 workshopů a 10 sekcí věnovaných posterovým prezentacím. Je určitě potěšitelné, že Česko bylo zastoupeno 46 účastníky. Celkově lze říci, že kongres splnil očekávání a udržel tradičně velmi vysokou laťku těchto odborných setkání. Můžeme se těšit, že následující sedmnácté mezinárodní symposium o ateroskleróze bude pořádáno (ve srovnání s tím právě proběhlým) prakticky „za rohem“ – v Amsterdamu v květnu 2015. A protože se jeho organizace ujal jeden z nejvýznamnějších světových výzkumníků v oblasti aterosklerózy profesor Kastelein, lze předpokládat, že bude stejně úspěšné a zajímavé jako jeho předchůdci.
Doc. MUDr. Michal Vrablík, Ph.D.,
Centrum preventivní kardiologie
Medical Tribune
Zdroj: Medical Tribune