Češka: Dobrý internista by měl být částečně i kardiologem
Podle prof. MUDr. Richarda Češky, CSc., předsedy České internistické společnosti ČLS JEP, jsou hranice mezi interní medicínou a kardiologií stále méně zřetelné. V rozhovoru na výročním sjezdu České kardiologické společnosti zdůraznil, že tyto dva obory nelze zcela oddělovat. „Nedávalo by to smysl. Je pravda, že interna byla královnou medicíny a od ní se odštěpovaly specializované a superspecializované obory. Kardiologie je z těch potomků interny určitě tím nejúspěšnějším oborem. To ale neznamená, že by oba obory nemohly existovat vedle sebe,“ uvedl Češka, podle něhož by internisté měli mít pevné základy v kardiologii a kardiologové by měli rozumět principům interní medicíny.
Výroční sjezd České kardiologické společnosti je tradičně prostorem pro diskusi o styčných plochách mezi kardiologií a interním lékařstvím. Profesor Richard Češka, předseda České internistické společnosti ČLS JEP, se na tomto sjezdu věnoval mimo jiné také důležitosti vzájemné spolupráce internistů a kardiologů. Už proto, že podle něj existuje mnoho oblastí, kde se tyto obory prolínají. „Existuje celá řada křižovatek, kde se interna a kardiologie potkávají,“ potvrdil profesor Češka a současně poukázal na logistické výzvy, kterým kardiologie čelí v důsledku velkého množství pacientů s kardiovaskulárními onemocněními. „Interna má asi 8 500 lůžek a téměř 120 oddělení, zatímco kardiologie má 1 200 lůžek a něco přes 20 kardiologických specializovaných oddělení. Takže převážná většina kardiaků musí ležet na interních odděleních,“ popsal Češka jeden z hlavních důvodů prolínání interny a kardiologie.
O spoustu kardiaků se mohou starat internisté
Internisté a kardiologové se také často potkávají na urgentních příjmech, kde musejí spolupracovat. Internista je ale často první v řadě. „Bylo by jednoduché jít přímo na kardiologické oddělení, ale to bych musel vědět, že jsem právě dostal akutní infarkt myokardu. Většina pacientů vnímá, že jim je nějakým způsobem špatně. Když má někdo dušnost, může to být samozřejmě srdeční selhání, ale může to být také anémie, onkologické nebo plicní onemocnění,“ uvedl Češka s tím, že takový pacient nemůže jet rovnou do centra pro srdeční selhání, ale musí jít na urgentní příjem, kde bude nejprve vyšetřen všeobecně orientovaným internistou. „Bude tam samozřejmě i kardiolog a pneumolog, ale je potřeba, aby ten pohled byl co nejkomplexnější,“ dodal. Logistika péče o pacienty je tedy klíčová, protože kardiologie sama nezvládne všechny pacienty s kardiovaskulárními onemocněními. Spolupráce s internisty je tedy nejen nezbytná, ale v podstatě nevyhnutelná, internisté musejí mít dostatečné znalosti a dovednosti, aby mohli pečovat o pacienty s kardiovaskulárními onemocněními, zejména v prostředí urgentních příjmů, kde může první kontakt s lékařem rozhodovat o dalším osudu pacienta.
Další důležitou oblastí, kde se kardiologie a interna potkávají, je podle profesora Češky tzv. kardiometabolismus. „Je to krásné slovo. Kardiometabolismus by mohl znamenat třeba metabolismus svalových buněk, ale tak to není,“ upozornil Češka a vysvětlil, že jde o vztah mezi metabolickými a kardiovaskulárními onemocněními. „Typicky to zahrnuje diabetes druhého typu, což je významný rizikový faktor. Někdy s nadsázkou říkám, že diabetes je kardiovaskulární onemocnění se zvýšenou koncentrací cukru v krvi,“ poznamenal. Kromě diabetu ale existují i další metabolické poruchy, které souvisejí s kardiovaskulárními onemocněními. „Kardiovaskulární onemocnění souvisejí i s centrální obezitou, dyslipidémií a hyperurikémií. Zkratka to, čemu někdy říkáme metabolický syndrom,“ vysvětlil profesor Češka.
VIDEO: Rozhovor s prof. MUDr. Richardem Češkou, CSc., si také můžete pustit zde:
Péče o pacienty se srdečním selháním
Jedním z hlavních průsečíků interny a kardiologie je péče o pacienty se srdečním selháním. Počet těchto pacientů je tak velký, že starat se o všechny je nad síly kardiologů. Ne všichni pacienti se srdečním selháním však nezbytně nutně potřebují specializovanou péči kardiologa. „Samozřejmě budou chvíle, kdy pacient bude potřebovat superspecializovanou péči, a v té chvíli patří do péče kardiologa nebo centra pro srdeční selhání,“ míní profesor Češka, podle něhož mohou běžnou péči o tyto pacienty v řadě případů pokrýt internisté. „Běžnou chronickou péči o nemocného se srdečním selháním musí už jen z kapacitních důvodů zvládat i nemocnice druhého či třetího typu – tedy malá lůžková interna nebo malá regionální městská či okresní interna,“ myslí si profesor Češka. Ale nejde jen o kapacitu.
Češka také připomněl, že pacienti se srdečním selháním jsou často polymorbidní. „Mají současně například metabolické poruchy, diabetes, dyslipidémii, hypertenzi,“ uvedl. Už proto je tedy důležité, aby internisté byli schopni poskytovat komplexní péči, která zohledňuje všechny aspekty zdraví pacienta. Navíc pacienti se srdečním selháním často potřebují dlouhodobou péči, která zahrnuje pravidelné sledování a úpravu léčby podle aktuálního stavu. A internisté musejí být schopni poskytovat nejen akutní péči, ale také řídit chronickou léčbu, být schopni v případě potřeby upravit medikaci, sledovat příznaky a koordinovat se s dalšími specialisty. Péče samotného specializovaného pracoviště přichází na řadu později. „Samozřejmě, když bude pacient potřebovat například resynchronizační terapii nebo, když to přeženu, srdeční transplantaci, půjde do superspecializovaného centra. Ale většina pacientů se srdečním selháním bude stále v péči internisty,“ dodal.
Síla spolupráce
Prolínání kardiologie a interny je nezbytné nejen pro efektivní léčbu, ale také pro prevenci komplikací. Například pravidelné konzultace mezi internisty a kardiology umožňují lepší identifikaci rizikových pacientů a včasnou intervenci, což výrazně zlepšuje prognózu pacientů. Tuto skutečnost v závěru zdůraznil i profesor Češka, podle něhož by kardiologové a internisté měli mít znalosti a dovednosti svých kolegů, aby mohli poskytovat co nejlepší péči. „Každý dobrý kardiolog by měl být částečně internistou a internista kardiologem,“ uzavřel.
Rozhovor vznikl pro web ČKSTV v rámci kongresového zpravodajství z XXXII. výročního sjezdu České kardiologické společnosti.
