Centrum pro mezenteriální ischémii v IKEM
Postižení mezenterických cév (TC – truncus coeliacus, AMS – a. mesenterica superior a AMI – a. mesenterica inferior) je závažné onemocnění pacientů nejen vyššího věku, vznikající nejčastěji na podkladě aterosklerózy. U pacientů s chronickým postižením těchto magistrálních tepen bývají vytvořené kolaterály, z čehož vyplývá, že i výrazné postižení jedné ze tří těchto hlavních tepen zůstává většinou dlouho bez jasných symptomů, a není tudíž indikací k operační léčbě. Incidence chronické mezenteriální ischémie (CHMI) se zvyšuje s věkem pacienta a prevalence v populaci nad 65 let v Evropě a Severní Americe se pohybuje přibližně kolem 20 procent. Pitevní studie prokázaly, že více než 50% stenóza aspoň jedné ze tří hlavních mezenterických tepen se vyskytuje u 6 až 10 % populace a asymptomatická významná stenóza je přítomná u 27 % pacientů, kteří podstoupili angiografii pro ICHDK. Toto onemocnění může probíhat jako chronická, dlouho nepoznaná porucha, která v mnoha případech (15 až 50 %) vyústí do stavu akutní mezenteriální ischémie (AMI). Akutní forma je již vážný, život ohrožující stav s mortalitou až 80 % i při včasné chirurgické léčbě.
Podle dostupných informací je v České republice suspekce na diagnózu CHMI často opomíjena, s čímž je spojen nárůst pacientů, kteří přicházejí do nemocnice s již fatálními důsledky akutní formy (kompletní nekróza střev). Často opomíjené příznaky mezenteriální ischémie (hubnutí, postprandiální bolest, malabsorpce – malnutrice, systémové známky aterosklerózy) komplikují případné komorbidity a zhoršují kvalitu života pacientů. Jistě nezanedbatelné jsou také ekonomické konsekvence nepoznané, a tudíž neléčené CHMI.
Klíčovou roli pro úspěšnou léčbu má lékař prvního kontaktu, nejčastěji praktický lékař, a následně gastroenterolog. Pacient s nejasnými bolestmi břicha bývá obvykle praktickým lékařem odeslán ke spádovému gastroenterologovi, který by měl po vyloučení jiných patologií GIT pomyslet na diagnózu CHMI a pacienta konzultovat s cévním chirurgem. Právě na této úrovni mezioborové spolupráce (gastroenterolog–chirurg) často nastává problém, prodleva v diagnostice či jiné pochybení – pacienti, často polymorbidní a výrazně interně nemocní, se vytratí ze zřetele na ambulancích všeobecných chirurgů, kteří často neshledávají nález dostatečně „chirurgický“ a pacienty vracejí do péče internistů. Avšak právě úzká a cílená spolupráce gastroenterologa a chirurga by měla vést k indikaci zobrazovacího vyšetření (CTA, resp. DSA), a tím ke specifikaci diagnózy CHMI a dalšího postupu. Základní výhodou CTA je neinvazivita a přesnost, nevýhodou oproti DSA je nemožnost provedení endovaskulárniho výkonu po ukončení diagnostiky v jedné době. Podle současných doporučení je další postup založen na zhodnocení výsledku gastroenterologického vyšetření, výsledku zobrazovacích metod (počet významně postižených tepen) a precizní anamnéze symptomů. Konečné rozhodnutí o konzervativním postupu, endovaskulárním výkonu nebo chirurgické revaskularizaci musí být odborně medicínsky podloženo (multidisciplinární konzilium) a musí být v souladu s aktuálními mezinárodními doporučeními pro léčbu CHMI.
V listopadu loňského roku vznikla v IKEM ambulance pro pacienty s chronickou mezenteriální ischémií s cílem koncentrovat pacienty a nabízet kvalifikovaný multidisciplinární přístup ve spolupráci gastroenterolog a cévní chirurg.
Zdroj: Medical Tribune