Biologická léčba se v pneumologii posouvá do nižších linií

Na to, jak vypadá současná péče o pacienty s nádory plic, jsme se v rámci tiskové konference konané u příležitosti Světového dne karcinomu plic, který připadá na 1. srpna, zeptali přednosty Kliniky plicních nemocí a tuberkulózy FN Olomouc MUDr. Petra Jakubce, Ph.D.

• Dlouho se nové molekuly dostávaly jen do vyšších linií léčby a do stadií pokročilých a metastatických forem onemocnění. Nakolik nové možnosti, jako jsou imunoterapie nebo cílená léčba, nyní ve vašem oboru ovlivňují léčbu i v nižších liniích a u nižších stadií nemoci?

Pokud jde o neoadjuvanci, určitě ve stadiích 1 až 3a, tedy u operabilních stadií, je dnes již možnost používat neoadjuvantní chemoterapii. Pokud jde přímo o biologické molekuly, u adenokarcinomů s určitou mutací se po operaci používá adjuvantní léčba chemoterapie v kombinaci s biologicky účinnou molekulou. I to již bylo schváleno. Obecně se biologická léčba posouvá do čím dál nižších linií léčby s tím, že zatím je to skutečně omezeno na stadium 4, tedy metastatické, nikoli pro stadia, která by mohla být léčena radikální metodou.

• Pro které pacienty je tedy dnes určena centrová léčba?

V dnešní době by u všech pacientů s plicním nádorem měly být všechny vzorky nádorové tkáně kompletně vyšetřeny na všechny prediktivní markery. A pokud se tam jakýkoli prediktivní marker pozitivní ukáže a pacient je v dobrém stadiu fyzického stavu, což znamená stadium 1, maximálně 2, měl by být léčen v centru biologickou léčbou nebo imunoterapií. Pouze ti pacienti, kteří na to nedosáhnou, nejčastěji z důvodu právě fyzického stavu, mohou být léčeni paliativní chemoterapií ve spádové oblasti.

• Je v tom případě počet center dostačující? I z hlediska dostupnosti, zejména pak pro starší populaci, u které prevalence nádorových onemocnění i vzhledem k prodlužujícímu se věku narůstá?

Dnes máme dva druhy center. Jsou to jednak komplexní onkologická centra (KOC), kterých máme v republice třináct, což si myslím, že je celkem dostatečný počet. Pak jsou zde pneumoonkochirurgická centra, která by měla být soustředěna na radikální operační léčbu. Těch máme osm a je otázka, zde by nemělo vzniknout ještě jedno. Obecně se s problém dostupnosti potýkáme v oblastech Šumperska, Jesenicka a Karlovarska. To jsou nešťastné oblasti, kde je dostupnost lékařské péče dosti snížená a lidé to mají všude velmi daleko. Myslím ale, že to je spíše systémový problém těchto oblastí. Protože jinak se domnívám, že onkologická centra jsou schopna léčbu nabídnout skutečně všem pacientům, kteří by ji potřebovali. Není to limitováno personálně ani časově.

• U některých oborů se léčba, právě i z hlediska dostupnosti centrové péče, začíná rozšiřovat i na regionální pracoviště.

Je pravda, že u určitých léčiv lze dnes již tzv. sdílet preskripci. To znamená, že když se domluvíme s menšími centry a léčba se schválí, mohou ji pacientům podávat i na menších pracovištích. U moderní biologické léčby je ale vždy důležité, aby byla schválena multioborovým týmem, kde je pneumolog, pneumoonkolog, onkolog, radiolog, radiační onkolog a patolog. Tam se vždy probírá každý pacient s plicním nádorem a zvolí se pro něho to nejlepší možná terapie.

• Problémem precizní medicíny je ale financování…

Ano, to je důležitou otázkou, protože pacientů s různými mutacemi buněk jsou jednotky. Dříve jsme pro nádor plic léčili přes 5 000 lidí, ze kterých se zhruba jeden tisíc odoperovalo. Ostatní dostávali různou chemoterapii, což bylo třeba pět různých cytostatik. Dnes se pacienti rozdělují na malé kohorty po pěti, šesti lidech. A když máte molekulu, která se podává tak malému množství pacientů, je její cena nesmírně vysoká. V pneumoonkologii cena léčby extrémně narůstá, ale na druhé straně za cenu toho, že se pacienti dožívají řádově let ve výborné kvalitě života. To si myslím, že je podstatou medicíny – buď úplně vyléčit, nebo léčit tak, aby pacient dožil svá poslední léta v dobré kvalitě života, mohl naplno žít, věnovat se své rodině a svým zálibám.