Bez pohybu to nepůjde

V průběhu druhého dne XXX. výročního kongresu České kardiologické společnosti byla v rámci sekce České asociace preventivní kardiologie věnována pozornost pohybu u kardiologických pacientů. Přednášející se zaměřili především na problematiku preskripce pohybu u pacientů s ICHS, CHSS a u pacientů užívajících betablokátory.

Ačkoli je role pohybu jako nástroje pro zlepšení prognózy pacientů s KVO velmi efektivní, problémem stále zůstává, jak přimět nemocné, aby byli fyzicky aktivnější. Jak připomněl doc. MUDr. Vladimír Tuka, Ph.D., z Centra zátěžové kardiologie II. interní kliniky kardiologie a angiologie 1. LF UK a VFN v Praze, který se ve své přednášce zaměřil především na vztah betablokátorů a pohybu, aby byla předepsaná pohybová aktivita pro kardiaky bezpečná a zároveň účinná, je potřeba stanovit dva prahy. Tím prvním je aerobní práh, pod kterým se využívá čistě aerobního metabolismu a velmi často nevede k příliš velkému tréninkovému efektu. Proto je tento práh potřeba, byť i minimálně, překročit. Naopak druhý, anaerobní práh je takový, kdy je již srdce vystavováno zvýšenému riziku nežádoucích KV příhod, a proto je snahou, aby ho pacienti nedosáhli. Důležité je tedy, aby co nejvíce pacientů přesahovalo první ventilační práh a minimum jich dosahovalo prahu druhého.

Aby i u pacientů užívajících betablokátory byl pohyb účinný a zároveň bezpečný, je naprosto klíčové provést zátěžový test. Betablokátory totiž snižují maximální potřebu kyslíku, dobu, po kterou jsou pacienti schopni zátěžový test absolvovat, a snižují maximální tepovou frekvenci. Užitečné je také vědět, že pokud chtějí kardiaci posilovat, vyplatí se jim nasadit betablokátory, protože pak výrazně klesá TF, a tudíž i nároky na myokard. Silový trénink u kardiaků je však potřeba provádět správně! „Terapie betablokátory snižuje toleranci zátěže, což pacienti pociťují. Tréninkový efekt zůstává zachován i při terapii betablokátory, které ovlivňují vzestup TK i TF. Důležitý je protektivní efekt betablokátorů u silového tréninku. Avšak bez zátěžového testu se při předepsání adekvátní pohybové aktivity neobejdeme,“ shrnul doc. Tuka.

Na preskripci pohybové aktivity v kardiologické ambulanci se zaměřil MUDr. Ivan Karel, Kardioambulance s. r. o., Praha 9. V rámci sekundární prevence nejvíce z kardiorehabilitace profitují pacienti po akutním IM, po CABG, PCI, po chirurgii srdečních chlopní, se stabilizovanou formou CHSS, s arteriální hypertenzí, po transplantaci srdce, po implantaci kardiostimulátorů a pacienti s kombinovanými KV riziky. V doporučeních podle ESC z roku 2019 v sekundární prevenci KVO figuruje pohybová aktivita hned po nekouření a správné dietě. Doporučeno je 3,5–7 hodin středně těžké zátěže, tedy 30–60 min denně.

Pro stanovení optimální pohybové aktivity hraje klíčovou roli tepová frekvence. Doporučenou tréninkovou TF lze stanovit podle procenta maximální spotřeby kyslíku, procenta tepové rezervy a procenta maximální TF nebo symptomů limitované TF. Optimální metodou stanovení vhodné intenzity zátěže je stanovení max. spotřeby kyslíku a anaerobního prahu spiroergometricky, přičemž je sledována zátěž na pacienta ve W, vrcholová spotřeba kyslíku, saturace O2, aerobní a anaerobní práh, rychlost vzestupu VO2 a tepového kyslíku, závislost VE na VCO2 a respirační kvocient.

Na základě klidové TF a vrcholové TF lze určit rezervy TF, které stanovujeme ideálně na 70–80 procent, což je ideální zátěž pro většinu pacientů. Procento max. TF při zátěžovém testu se liší podle typu onemocnění a funkčního stadia: U pacientů po IM, CABG a PCI by měla být úroveň max.TF 60–80 procent, u pacientů s CHSS 40–50 procent, po korekci regurgitační chlopenní vady 40–50 procent, FS 70 procent, po implantaci KS, ICD 70 procent a u pacientů s DM 70–75 procent.

O fitness jako součásti KV prevence hovořila Mgr. Jana Havrdová, která připomněla, že tento sektor bojuje s řadou předsudků a lidé stále ještě nevnímají fitness jako místo, kde mohou zlepšit nejen to, jak vypadají, ale i kvalitu svého života. Současné fitness zahrnuje kromě indoor aktivit i řadu outdoorových možností, navíc se v době covidu výrazně zvýšil zájem o online služby. Velkým tématem fitness jsou čtyři pilíře, na které se do roku 2025 obor zaměří: pilíř zdraví, digitalizace a využití technologií, spolupráce s lékaři a zaměření na komunitu. Snahou je budovat důvěru při aktivitách, kde nejde jen o zábavu, ale i o zdraví. Cílit je potřeba zejména na seniory a pacienty s civilizačními nemocemi ve snaze vrátit pohyb do jejich každodenního života. K tomu všemu je nezbytné vytvořit jasné standardy, které se týkají i znalostí a dovedností fitness profesionálů, tak aby se stali partnery pro lékaře i zdravotní pojišťovny.