ASCO představilo důkazy pro koncept imunokonjugátů

Jedna se věnuje kontinuální androgen‑deprivační léčbě metastazujícího karcinomu prostaty, druhá porovnávala účinnost a bezpečnost imunokonjugátu trastuzumab emtansinu oproti kapecitabinu, který byl podáván spolu s lapatinibem u pacientek s metastazujícím HER‑2 pozitivním karcinomem prsu.

Problematice kontinuální androgen‑deprivační léčby u metastazujícího karcinomu prostaty se věnovalo rozsáhlé mezinárodní klinické hodnocení III. fáze, prezentované dr. Mahou Hussainovou jako „intergalaktická studie“. Účastnilo se jí přes 3 000 pacientů z USA, Kanady a Evropy, trvala 17 let a byla příkladem nadprůměrně intenzivní spolupráce několika výzkumných týmů. Podmínkou účasti pacientů byla přítomnost nově diagnostikovaného, hormonálně dependentního metastazujícího karcinomu prostaty v období let 1995 až 2008, hodnota PSA (prostatický specifický antigen) ≥ 5 ng/ml a výkonnost, hodnocená podle škály SWOG (Southwest Oncology Group performace status), od nuly do dvou. Účastníci byli stratifikováni podle rozsahu onemocnění, výkonnosti a předchozí hormonální léčby. Vhodní pacienti byli léčeni goserelinem a bikalutamidem po dobu sedmi měsíců. Pacienti, u nichž bylo dosaženo hodnot PSA 4 ng/ml nebo méně, byli náhodně rozděleni do dvou skupin – buď do skupiny kontinuální, nebo do skupiny intermitentní androgen‑deprivační léčby. Podle výsledků studie nebyla intermitentní androgen‑deprivační léčba shledána jako noninferiorní vůči léčbě kontinuální, a to na základě hodnocení celkového přežívání (5,8 roku vs. 5,1 roku, což znamenalo 9% zvýšení relativního rizika úmrtí pro pacienty léčené intermitentně). Proto kontinuální androgen‑deprivační terapie zůstává u tohoto typu onemocnění prověřeným a účinným standardem.

Trastuzumab emtansin jako bezpečná a účinná alternativa

S napětím byly rovněž očekávány výsledky klinického hodnocení EMILIA – tedy studie III. fáze, porovnávající účinnost a bezpečnost trastuzumab emtansinu (dále T‑DM1) oproti kapecitabinu, který byl podáván spolu s lapatinibem u pacientek s metastazujícím HER‑2 pozitivním karcinomem prsu, jejichž onemocnění progredovalo po předchozí léčbě trastuzumabem a taxany, nebo u nichž došlo k rekurenci během šesti měsíců od adjuvantní léčby.

T‑DM1 je reprezentantem tzv. personalizované protinádorové léčby. Jde o konjugát monoklonální protilátky a cytostatika. Monoklonální protilátka trastuzumab blokuje receptor HER‑2 a dopraví cytostatikum (DM1) do nitra HER‑2 pozitivní buňky, kde je uvolněno a aktivováno. Klinické studie EMILIA se zúčastnilo 991 pacientek, jež byly randomizovány do skupiny léčené přípravkem T‑DM1 a skupiny léčené lapatinibem spolu s kapecitabinem.

Prezentované výsledky studie potvrdily očekávání. Průměrná doba přežívání bez progrese byla ve skupině pacientek užívajících T‑DM1 9,6 měsíce, oproti 6,4 měsíce ve skupině s kapecitabinem a lapatinibem, ve skupině s T‑DM1 bylo zlepšeno i celkové přežívání pacientek. Při objektivním hodnocení odezvy na léčbu byl opět prokázán statisticky významně vyšší podíl pacientek, léčených T‑DM1 (43,6 % vs. 30,8 %) a průměrná doba do progrese příznaků byla ve skupině T‑DM1 7,1 měsíce oproti 4,6 měsíce ve skupině užívající kapecitabin a lapatinib. Při hodnocení bezpečnosti byl výskyt závažných nežádoucích příhod ve skupině s T‑DM1 statisticky významně nižší (40,8 % vs. 57,0 %), obdobný rozdíl byl prokázán i při hodnocení incidence nežádoucích příhod vedoucích k přerušení léčby (5,9 % vs. 10,7 %) a ve výskytu úmrtí z důvodu toxicity léčby (1 případ vs. 5 případů).

Dr. K. Blackwellová (z Duke Cancer Institute) uzavřela prezentaci této studie konstatováním, že v ní byla jednoznačně demonstrována vyšší účinnost i bezpečnost trastuzumab emtansinu oproti režimu s kapecitabinem a lapatinibem. Přípravek T‑DM1 by proto mohl do budoucna znamenat významnou terapeutickou volbu pro pacientky s HER‑2 pozitivním pokročilým karcinomem prsu. Diskutující dr. L. M. Weiner (z Georgetown Lombardi Comprehensive Cancer Center) komentoval výsledky studie jako přesvědčivý důkaz o významné protinádorové aktivitě imunokonjugátů cílených na HER‑2 receptory, a dokonce koncept imunokonjugátů přirovnal ke známé myšlence „kouzelné střely“, formulované Paulem Ehrlichem před více než sto lety (tedy nasměrování léčiva přímo k postižené buňce).

Více zajímavostí z letošního výročního zasedání ASCO přineseme v některém z dalších vydání MT.

Zdroj: Medical Tribune