Adaptační proces na koronární jednotce. Nikoho neházíme do hluboké vody

Jak probíhá adaptace všeobecných sester a zdravotnických záchranářů na vysoce specifickou práci na koronární jednotce? Pro koho je volba tohoto pracoviště vhodná? Co musí sestra či záchranář na „koronárce“ bezpečně ovládat a v čem spočívá atraktivita této práce? Na tyto a další otázky nám na XXXII. výročním sjezdu České kardiologické společnosti v Brně odpovídala zdravotnická záchranářka a školitelka Ing. Ema Bímonová z Koronární jednotky II. interní kliniky – kliniky kardiologie a angiologie VFN.

• Jak dlouho trvá adaptace všeobecné sestry či zdravotnického záchranáře na práci na koronární jednotce? Která z těchto dvou profesí přichází do tohoto procesu lépe vybavena?

Adaptační proces je u nás vzhledem k nárokům kladeným na zdravotnický personál poměrně dlouhý, trvá půl roku až rok. Hodně záleží na tom, zda už má nová kolegyně nebo kolega nějaké zkušenosti z jiného pracoviště, nebo zda přichází rovnou po škole. Zdravotničtí záchranáři jsou obvykle lépe vybaveni pro zvládání akutních stavů, lépe reagují v krizových situacích, když dojde na resuscitaci apod. Jsou zkrátka připravováni více v terénu. Všeobecné sestry se lépe vyznají v ošetřovatelských postupech a jsou v tom možná i o něco pečlivější než záchranáři. Oproti záchranářům jsou lépe připraveny na práci v nemocničním prostředí. Přednosti obou tedy vycházejí ze způsobu přípravy na škole a během praxe. Zatímco záchranáři se během studií zaměřují více na akutní stavy, praxi mají na záchrance a urgentních příjmech, všeobecné sestry mají velké zkušenosti z široké škály oddělení interního a chirurgického typu. Pro tým je jedině dobře, když jsou v něm profesionálové s rozličnými zkušenostmi a znalostmi. Specifické postupy pro koronární jednotku se pak naučí v průběhu adaptačního procesu.

• Co musí zájemce o práci na koronární jednotce bezpečně zvládat už při vstupu do adaptačního procesu a co se naopak naučí až v jeho průběhu?

Ať už přichází nový zaměstnanec z jiného pracoviště, nebo hned po absolvování školy, musí ovládat základní péči o pacienta. V průběhu adaptačního procesu se soustředíme spíše na specifika práce na koronární jednotce. Například jak postupovat při zavádění centrálního žilního katetru, jaké pomůcky si má připravit, kde je najde atd. Kdy a proč se zavádí centrální žilní katetr, jaké roztoky patří do centrálu a jaké do periferie atd., celý tento teoretický základ by měl znát už ze školy. Samozřejmě během adaptačního procesu je u nás prostor si všechny tyto znalost zopakovat, případně cokoli dovysvětlit. 

• A co třeba znalost EKG a jeho vyhodnocení?

Asystolii pozná asi každý. Ale pochopitelně sestry a záchranáři, kteří chtějí pracovat na koronární jednotce, by měli mít nebo získat hlubší znalost EKG a měli by umět vyhodnotit především život ohrožující stavy. K tomu slouží i kurs EKG pořádaný naší klinikou a každý zdravotnický pracovník, který u nás působí, ho absolvuje.

• Je tedy tento kurs povinnou součástí adaptačního procesu?

Není povinný a není součástí adaptačního procesu. Je určen nejen pro naše zaměstnance, ale pro kohokoli, kdo pracuje ve Všeobecné fakultní nemocnici i mimo ni a má o tuto problematiku zájem. Počet míst je ovšem omezený. Jinak přestože je kurs nepovinný, tak ho z naší kliniky absolvují všichni. 

• Co je podle vašeho názoru pro zaškolovaného v rámci adaptačního procesu nejtěžší?

Určitě ta obrovská spousta informací, které musí adept pro práci na našem oddělení zpracovat. Poskytujeme velmi intenzivní a širokou ošetřovatelskou péči a je potřeba se naučit a zapamatovat spoustu postupů, se kterými se do té doby nový zaměstnanec neměl možnost jinde seznámit. Na druhou stranu náš kolektiv pracuje hodně týmově. Není to tak, že bychom někoho hodili do hluboké vody a řekli mu „tak, a teď plav“. Když si není nový zaměstnanec v něčem jist, tak se má vždycky koho zeptat a my mu poradíme, připomeneme a vysvětlíme, co a jak.

• Čím je z vašeho pohledu práce na koronární jednotce nejvíce specifická a jaké konkrétní výkony a činnosti ji podle vás činí nejatraktivnější?

Konkrétně naše koronární jednotka je specifická velkým množstvím akutních stavů. Máme hodně nestabilních, vysoce rizikových pacientů. Já jsem vzděláním zdravotnická záchranářka a musím říci, že pro mě bylo toto oddělení ideální volbou. Práce není moc vhodná pro teoretiky, ale je určitě atraktivní pro zdravotníky s poněkud akčnější povahou, kteří chtějí zároveň vidět výsledek své práce v podobě zotavení pacienta. Na záchrance resuscitujete, řešíte pouze ty nejurgentnější stavy a předáváte pacienta do péče na specializované pracoviště. Dál ale o jeho osudu nevíte nic. Na našem oddělení také řešíte spoustu urgentních stavů, ale současně můžete sledovat průběh celé léčby a podílet se na něm až do případného zotavení pacienta. To je na té práci asi nejzajímavější.

Rozhovor vznikl pro web ČKSTV v rámci kongresového zpravodajství z XXXII. výročního sjezdu České kardiologické společnosti.