Zvýšení plateb za státní pojištěnce by šlo na vrub jiným daním

Před několika dny zveřejnila média informaci ČTK, podle které má veřejné zdravotní pojištění skončit letos v mírném propadu 0,4 miliardy korun. V předchozích zprávách  odhadovaly zdravotní pojišťovny propad  téměř 6x vyšší. Podle nejnovějších propočtů by prý naopak mohlo letošní saldo dosáhnout i mírně kladné hodnoty.

Zpráva vyvolala řadu diskusí, ve kterých se ale mísí názory vcelku přiléhavé s výrazným nepochopením podstaty informace. Některé podstatné okolnosti přitom vzbudily jen minimální zájem veřejnosti ,či jsou vnímány izolovaně od stavu a vývoje financování zdravotnických služeb.

Úvodem je potřebné říci, že objem finančních prostředků v roce 2014 se oproti roku 2013 zvýšil o cca 12 miliard korun  a z toho bylo více než 50 procent ze státního rozpočtu.V roce 2015 je nárůst příjmů o 2,3 procenta (5-6 miliard korun) a navíc jsou zde příjmy z poloviční povinnosti tvorby rezervního fondu, než bylo v roce 2014  a prostředky vyplývající ze zrušení zajištovacího fondu.

Vůbec otázka finančních rezerv zdravotních pojišťoven, jejich zachování, plnění či naopak rozpouštění v době očekávaného růstu ekonomiky je velmi důležitá. Případné snížení rezerv zdravotních pojišťoven o miliardu korun, jak se v lednu obával např. Svaz zdravotních pojišťoven, není pro celý systém a jeho vyváženost nijak podstatné. Jedná se přitom jen o necelou polovinu procenta příjmů, kterou musejí být dobře hospodařící subjekty schopny snadno vykrýt.

Je ale třeba rozlišovat zákonné rezervní fondy od celkových finančních rezerv, které u řady zaměstnaneckých pojišťoven podstatně převyšují zákonem stanovený limit rezervního fondu. U VZP je naopak prakticky prázdný, spíše bych řekl v realitě záporný. To koliduje s informací, že hospodaření VZP mělo být v loňském roce v kladných číslech, protože prioritně by měla naplnit právě rezervní fond zhruba 2 miliardami korun.

Signalizované snižování finančních rezerv zdravotních pojišťoven v době ekonomického růstu spolu s konzumací mimořádných jednorázových mimosystémových příjmů (např. příjmy ze SÚKL), však jasně ukazují na chybné nastavení ekonomických parametrů, zejména po opakovaném zvýšení plateb státu za jeho pojištěnce.

Velké rozpětí „odhadů“ vývoje zejména ze stran zdravotních pojišťoven je nepochybně i odrazem určitého lobbingu v době tvorby úhradové vyhlášky na další období. Pravdu tak zřejmě mají někteří diskutující na zpravodajských webech, kteří se obávají dalšího tlaku na dolévání dalších miliard prostřednictvím plateb státu za státní pojištěnce.

Naproti tomu neoushlasím s názory některých zdravotníků, že základní problém financování zdravotnických služeb spočívá v nízkém příspěvku státu za jeho pojištěnce ve srovnání s výší zdravotní daně hrazenou zaměstnanci a zejména jejich zaměstnavateli.

Je třeba si uvědomit, že stát sám žádné své finanční prostředky nemá, a tak i platby za státní pojištěnce pocházejí z jiných daní vybíraných zejména od ekonomicky aktivních subjektů. Pokud se tedy zvýšily platby státu za státní pojištěnce, jdou na vrub jiných, státem vybraných daní.

Nemyslím, že pokud vláda nyní neschválí další zvýšení platby za státní pojištěnce, že by právě kvůli tomu měly být propady bilance zdravotního systému v řádu miliard vyšší. Pokud se tak stane, budou ty důvody spočívat zejména v naprosté nepřehlednosti zdravotnického systému, zcela neprůhledných úhrad, absenci práva a také organizovaném vyvádění miliard mimo systém zdravotní péče. A v tomto směru se obávám, že vláda dosud učinila velmi málo. Přesněji řečeno – v podstatě nic.

Takže závěrem, je nutno konstatovat, že v systému zdravotního pojištění je dostatek finančních prostředků a pokud do něj dáváme nějaké z rezervních zdrojů, nesmíme je "projíst". Je potřebné hledat vnitřní úspory a problematiku řešit prostřednictvím jasně sofistikovaných systémových kroků!

ing. Karel Šatera www.tribune.cz

autor je ekonom ve zdravotnictví

Zdroj: www.tribune.cz