Zpátky na stromy
Maturita na střední škole, dvouletá nástavba, vyšší odborná škola, bakalářský program na vysoké škole. Všemi těmito cestami se ke své kvalifikaci mohly dostat všeobecné sestry, které jsou nyní v praxi. Je s podivem, jak nepřehlednou situaci se v České republice podařilo vytvořit u profese, která je v rámci EU regulovaná. A podle všeho bude hůř. Přesunutí vzdělávání sester do terciární sféry bylo krokem směrem ke zbytku vyspělého světa. V tom, že plnou zodpovědnost za pacienty přebíraly už devatenáctileté dívky (několik mužů‑sester promine), bylo Česko již výjimkou. Ukázalo se ale, že vyšší a vysoké školy nestačí poptávce praxe – produkují mnohem méně absolventů než dřívější zdrávky. Navíc ti, kteří zde ukončí studium, ještě často mizejí mimo obor.
Nabízí se jednoduché řešení – vrátit přípravu sester na střední školy. Tímto směrem se také ubírá poslední diskuse kolem novely zákona č. 96/2004 Sb., který upravuje vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků. Aby se ale učinilo požadavkům Evropské unie, vznikne zvláštní model pětiletého studia, který jinak v českém vzdělávacím systému nemá obdobu. (Výpočty, jak do tohoto období vtěsnat požadavky na všechny hodiny všeobecné i odborné výuky, zatím nevycházejí, ale to se prý poddá.)
Komu by takové řešení pomohlo? Určitě ne ošetřovatelství jako profesi - jeho prestiž by šla dále dolů. Sestry budou blíže tomu, aby byly vnímány jako bílá amorfní hmota, která si nestěžuje a dře, ať se děje cokoli. Neprospěje ani sestrám jako takovým. Budou placené ještě hůře než dnes, budou mít menší šanci se uchytit mimo zdravotnictví, těžko za prací vycestují do zahraničí – a budou brblat na sociálních sítích. Je proto jen logické, že Česká asociace sester se proti tomuto návratu ohrazuje, i když zatím její hlas příliš slyšet není.
Pacienti by prostě dostávali horší péči. I tady platí, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Volání po sestře „ze staré dobré zdrávky“ se míjí s dnešní realitou. Již dávno to není škola, kam by se trojkař nedostal. Některé nepořádají přijímačky vůbec, jiné jen formálně a většinou berou každého, kdo projeví jen trochu zájmu. A mýtus je i to, že dříve měly sestry srdce na dlani, kdežto bakalářky chtějí jen vyplňovat papíry a pacienti je nezajímají. Ano, možná zaškolení absolventek bakalářského studia trvá déle – mají větší problém s přístupem „tohle se tady dělá takhle“. Není ale až tak důležité, jak si vedou po měsíci. I když mají možná tendenci věci příliš komplikovat, co se kam strká, se nakonec naučí také. Vzdělání je ale něco, z čeho budou profitovat celý život. A pokud jim vysoká škola vzdělání neposkytuje, je namístě se bavit o tom, jak toto studium upravit a jak jeho kvalitu kontrolovat.
A návrat k mladičkým sestřičkám by asi příliš nepomohl ani ředitelům nemocnic – naplnit služby by možná bylo stejně těžké jako dnes. V absolutních číslech je sester dostatek – jen těch, které splnily podmínky registrace, je přes sto tisíc. Jen z nemocnic utíkají – a většinou dobře vědí proč. A dokud se nezlepší podmínky, které jim nemocnice nabízejí, budou utíkat dál, kdykoli se jim naskytne příležitost. Řešit to snížením požadavků na vzdělání připomíná psa, který se honí za vlastním ocasem.
Zdroj: Medical Tribune