Zoufalá doba, zoufalá řešení

Zatímco část politiků stále zarputile obalamucuje veřejnost svými tvrzeními o tom, že zdravotní péče je zajištěna a že máme stále jednu z nejlepších zdravotních péčí na světě, někteří, snad osvícenější politici, zejména ti, kteří mají kontakt se skutečným zdravotnictvím, si začínají opatrně uvědomovat, že je skutečně něco v nepořádku. V nepořádku je zejména problém personální, protože peníze na přístroje a beton jsme zatím vždycky našli.

 Postupně se rozvíjející personální krize byla léta maskována. Zdravotníci byli ponoukáni k vyšší výkonnosti všemožnými argumenty. Nejprve hlavně morálně. Hodilo se vše, třeba Hippokratova přísaha, nebo řeči o tom, že práce lékaře není práce, ale poslání. Postupně převažoval tržní nátlak a spoléhání na to, že lékař vlastně nic jiného neumí a změnit společenský statut není jednoduché a změnit profesi chce víc než jen odvahu.

Problém je v tom, že podobné argumenty přestávají fungovat, protože prostě nemají na kom fungovat. Není v podstatě koho vydírat, na koho vyvíjet nátlak, jelikož nemocnice, zejména okresní, jsou personálně zcela zdevastované a prakticky nenajdete nemocnici, která by nemusela nějak redukovat svůj provoz. I když se to schovává za různé reorganizace a malování. Zavřené oddělení nebo ambulance, ale již maskovat nelze. Některé lékařské elity vidí problém spíše jako nedostatek sester, ale to platí o velkých FN, kam nedostatek lékařů ještě v plné síle nedolehl.

Personální hroucení okresních nemocnic inspirovala část našich politických reprezentantů, poslanců, k návrhu "řešení", které ukazuje, že představa, že když nelze lékaře k práci přemluvit, je třeba jim ji nařídit, je stále živá. Nápad zavání středověkem, ale všichni z dějepisu přeci víme, že robota byla zrušena patentem Josefa II již v roce 1781. Proto se věc, jako obvykle, rafinovaně schovává za krásná slova o "stáži", na které se lékaři z terénu, zcela odtrženi po 40 letech praxe na ambulanci, doučí nové postupy v personálně zdevastovaných nemocnicích.

Nazývejme věci pravými jmény. Podle mě je nejpřesnější nucená práce. Jen tak mimochodem. Lékaři v terénu jsou již dávno, kvůli svým pacientům, velmi dobře zorientováni a dobře ví, jak je které nemocniční oddělení personálně či přístrojově vybaveno, a bez větších problémů posílají pacienty, třeba na druhý konec republiky, pokud to zdravotní stav vyžaduje a pacient potřebuje řešit svou nemoc metodou, která není v místě k dispozici. Na rozdíl od nemocničních lékařů, nejsou motivováni udržet pacienta doma a léčit ho dostupnými metodami. Jinými slovy je to často přesně naopak, než páni poslanci fabulují. Z ambulance se jim nakonec může dostat lepší péče než v nemocnici. Už jen třešničkou na dortu je fakt, že "stáž" má probíhat na akreditovaném pracovišti, které je často akreditováno právě díky tomuto externistovi, protože jinak by oddělení nemělo dostatek školitelů.

Pokusme si chladně a bez emocí představit, co by takové nucené práce znamenaly. Věc má dvě roviny. Rovinu ústavně právní a rovinu technicky organizační.

Ústavní soud před nedávnem vydal rozhodnutí, že poplatky v nemocnicích jsou od určité úrovně neústavní a to bez ohledu na to, jak byly zákonodárcem pojmenovány. Eufemické pojmenování nucených prací jako povinná "stáž" by rozhodně neměla ÚS zmást. Jakákoli státem nařízená práce, někde kde dotyčný nemá zájem pracovat, navíc za peníze, neodpovídající trhu práce, je zjevně nucenou prací. Argument, že jde přece o "stáž" by měl zase narazit na fakt, že zpochybňovat zpětně kvalifikaci lékaře zase zavání retroaktivitou zákona a nemá v právním řádu demokratické země co dělat.

Připustil-li by ÚS platnost podobné legislativy, nejspíš by tím připustil, že již nejsme svobodnou zemí a asi by to byl dobrý důvod k emigraci. Pro ty, co stále nepochopili, malý příklad: nedávno jsem četl, že se nedostává pekařů. Myslíte si, že by řešením bylo nařídit pekařům pečení chleba v rámci "stáže" v Babišově Penamu, aby bylo chleba dost? Proč se někomu něco podobného zdá u lékařů v pořádku?

Druhá část problému je praktický dopad na celé prostředí a technicko-organizační důsledky, včetně důsledků ekonomických. Zdá se, že poslanci, kreativci, kteří vyprodukovali tento nápad, vůbec nepřemýšlí, jaké věc může mít následky. Je to jen taková myšlenková zkratka. Nemáme doktory, tak těm zbylým práci nařídíme. Jinak se to neumím vysvětlit. Člověk, domýšlející další kroky, by nemohl s podobným nápadem vůbec přijít.

Aby práce v nemocnici měla vůbec nějaký smysl, musela by mít jistou pravidelnost. Lékař by musel chodit například jeden den v týdnu, jeden týden v měsíci, nebo měsíc v roce. Logicky, ale v této době jeho ambulance bude zavřená. Tedy v tuto dobu se dostupnost ambulantní péče zhorší, nebo dokonce zmizí. Řada odborností není v regionu dublována a pacienti by se museli obracet na lékaře mimo region. Autoři asi předpokládají, že nucenou prací postižný lékař bude muset z ekonomických důvodů znásobit úsilí a objem poskytované péče dohnat. Vzhledem k přeplněnosti ambulancí po zrušení poplatků, to ale téměř jistě není možné. Pokud třeba neurolog objednává za 3 měsíce, těžko s tím něco udělá. Věc však může mít další dopady.

Podle dostupných informací je téměř 40% ambulantních specialistů v důchodovém věku. Zcela důvodně se dá očekávat, že část z nich nebude ochotno akceptovat podobné nucené práce. Tím spíše, že se na lékaře valí další nesmysly s kontrolami SUKLu a také třeba EET. Část z nich se rozhodne odejít na zasloužený odpočinek a svou ambulanci ukončí. Pokud ambulanci zavřou, zhorší se dostupnost ambulantní péče. No dobrá.

Zajímavější je druhá varianta, která je pravděpodobnější. Lékař se bude snažit ambulanci prodat. A prodat ji může jen jinému lékaři, nejspíše takovému, který dnes pracuje v nemocnici. Odchod těchto lékařů pak nutně urychlí, neodvratitelný personální kolaps nemocnic.

Řešení každého problému musí začít tím, že si ho přiznáme. Pak musí následovat realistický návrh řešení. A pak musíme toto řešení zrealizovat. Zoufalost a hloupost návrhu signalizuje, že si hrozící katastrofu konečně začínáme uvědomovat. Jen chybí realistický návrh řešení. Politici tuší, že až to dojde i veřejnosti, kam zdravotnictví dovedli, bude se účtovat. A proto bych politikem zatím být nechtěl.

MUDr. Ivo Vermousek

Zdroj: www.tribune.cz