Zlaté tele standardů

K orientaci v našem již "standardním" tragikomičnu pomáhá standardní zdroj zkušeností, Starý zákon. Po exodu z Egypta, toho či onoho, se ještě tři generace sobě rovných v nerovném terénu Sinaje po čtyřicet let hledají a bloudí. Když už se zdá bloudění příliš, je třeba poohlédnout se kousek vzhůru k prostotě skal po nějakém návodu, jak dále.

Mojžíš to zvládl úspěšně, vrátil se s pouhými deseti body, snadno parametricky hodnotitelnými, vytesanými do stabilního média. Mediální kámen i body zůstaly dost srozumitelné všem i dost těžké pro laciné vykoupení. Dav zmámený leskem zlatého kovu mezitím přetavoval povybírané penízky ve společnou modlu zlatého telete a kolem něj skotačil, než prohlédl.

Dvacet let bloudění rovných v nerovném terénu máme za sebou. Zlata trvalejších idejí se ani v blahobytu nedostává. Hrozí opět ulití standardní modly z lesklého kovu, na který je i v krizi. Jak již vyjevil Starý zákon, standardní telecí produkt bude bez valného užitku a bude se kolem něj až do prohlédnutí jen skotačit. Kritizovat toto "standardní" davové chování se však bojím.

Že mě ušlapou, ukamenují, usvědčí z nechuti zařadit se do skotačení kolektivu. Kdo? Přece současná jednotná Národní fronta, neboť vytvoření standardů medicíny je jednotným společným bodem shody všech stran. (Ještě druhým je boj proti korupci, ale ten je již vítězně vybojován. Proti korupci totiž neúprosně bojují úplně všichni a neznám nikoho, kdo by ji podporoval. Asi tak všechny protikorupčně naočkovaly nevyužité vakcíny proti prasečímu zlu. V imunologii rakoviny se tomu říká bystander effect.)

Ve věci standardů však vítězství všichni teprve očekávají. Je nehezké bořit naděje na lepší zítřky. Takže v sebezáchovném pudu jen citlivě přebírám z přečteného, co si kdo pod medicínským standardem představuje. Leckdo ze zběhlých opsání té či oné kapitolky z toho či onoho zdroje za grantový honorář, jak se již ostatně po léta děje.

Leckdo z laiků nadšených myšlenkou standardizace očekává konečně ustanovení, co a jak se má diagnostikovat a léčit, neboť soudí, že to dosud řádně nebylo shrnuto a sepsáno. Leckdo z prodejců vidí způsob, jak zafixovat do standardního medicínského užívání ten či onen produkt.

Leckdo z protřelejších politiků či distributorů zdravotní daně vidí zase cestu, jak budou pacientům raději lékaři než oni sami zdůvodňovat, že to či ono jim poskytnuto nebude, neboť na to není. Poctivě kalkulující spatřují ve standardech způsob, jak určit dlouhodobě to, co se jeví jako neprofinancovatelné. Ani naše profesorské kapacity se na definici pojmu standard neshodnou.

Různě čtu, že nadstandardem je určitý přístroj či lék, ale je těžké to nadstandardem pojmenovat, když leckde v rozvinutém světě je to užíváno. Ledaže bychom se opřeli o země rozvojové, kde to ještě taky bude váznout.

Jinde zase odborník tvrdí, že nadstandardem by měla být třeba operace provedená právě jím, neboť jeho mladší podřízení, které vychovává, operují jen standardně, rozuměno hůře než on, ale pořád se to ještě dá přežít.

Pak jsou zde množící se bakalářské a magisterské zástupy s vizí standardů jako zápisů do dokumentace barevně odlišované podle obsahu, řádného mytí rukou, slušného zdravení a řádného ustrojení personálu, zbaveného podle vyhlášky v práci šperků i hodinek (ztavitelných po kolektivním sběru třeba opět v jedno zlaté tele).

Shoda mnohých bývá nalezena v nadstandardu ubytovacích podmínek v nemocnici. Samotka a televize je nadstandard, jiné je standard. Problém nadstandardu vznikne, když někdo samovazbu nevnímá jako výhodu nebo jsou-li už televize na ostatních pokojích standardem.

Pak nezbývá, než vymyslet rozdílnou tvrdost lůžek či měkkost pokrývek, což se však zase stírá při pobytu na jednotce intenzivní péče v bezvědomí, kde klíčovým standardem je vyváznout živý.

Problémem snahy definovat standardy a nadstandardy je mimo jiné absence tažení proti podstandardům. Co totiž zaplaceno nebude prostě proto, že to za nic nestojí. V současném paušálu se to však neodliší. Navíc se tiše soudí, že co je dražší, je zároveň lepší. Takže nadstandardem se může stát i nákladná ptákovina.

Nepochybně je rovněž přímá úměra mezi hrozbou deficitu a nenažraností hledajících v prostředcích zdravotního pojištění zisk. Svět medicíny poznávaný prizmatem standardů je vskutku báječně rozmanitý. Pro ty, kdo do medicíny nepronikli, je spis s názvem "standard" ovšem vizí blaha i cestou z nedostatku. Je i příležitostí pro nové zaměstnávání poloorientovaných, kteří budou obsah spisů kontrolovat, porovnávat s realitou, bodovat a vynášet do tabulek či grafů jako produkty houževnatého odporu zdravému rozumu všedního dne. Orientovaní tak budou činit jen stěží, neboť musejí zajistit chod oné medicíny, aby bylo co standardizovat a nadstandardizovat.

Kdybych se nebál kritizovat současné verbální úsilí o standardizaci, řekl bych, že se jedná o směs snivé utopie a kulišárny. Protože však píši příspěvek ve strachu, už nejen z nezaměstnanosti, ale i ze samotné existence, budu v závěru pozitivní. Prosím pěkně, nestačilo by, aspoň zatím, než se všechny ty standardní postupy napříč medicínou do přijatelnosti vypracují, učinit tři prosté kroky?

1) Vynutit na pojišťovatelích a jejich expertech, aby zjevili pojištěncům, co jim může být proplaceno a co nikoli, a pro "nikoli" zřídit komerční připojištění. Pokud se to distributoři a experti ostýchají sdělit sami a hledají zaštítění lékaři, lze se pak neštítit nahradit je statečnějšími.

2) Nebránit nadále mladým lékařům ve specializačním vzdělávání a vrátit vážnost lékařské kvalifikaci, která zahrnuje mimo jiné i znalost metod, guidelines či standardů oboru.

3) Konečně se začít zajímat o způsoby, jak místy bující podstandardnost dovést aspoň k průměru, čímž následně stoupne i průměr. Ne v zájmu pozice v žebříčku, ale pro zajištění ekvity péče hrazené z veřejných zdrojů. Co tak neblamovat se "standardy" a vrátit se k trvalejším termínům tesatelným do rovnějšího kamene nerovné Sinaje. K termínům jako výkony a produkty z veřejného pojištění hrazené a nehrazené v gesci těch či oněch pojišťoven, postupy lege artis a non lege artis v gesci lékařských odborností a mandatorní sebehodnocení výsledků zdravotnických pracovišť několika oborově relevantními parametry v gesci zodpovědných zřizovatelů. Navrhuji opětné přetavení zlatého telete "standardů" na pořád ještě lesklé, menší, užitečnější a hlavně "standardnější" okruhy našeho skotačení s jasnou "standardní" odpovědností. .

Zdroj: Medical Tribune