Zkusme krást lékaře. Ale chytře ...
Tržní společnost si dokázala poradit s nedostatkem banánů a mandarinek, s nedostatkem lékařů je to však horší a horší. To není jen naše chyba, stejně špatně jsou na tom na celém světě. Voliči donutili politiky, aby slíbili více, než je možné zaplatit. Rozpočty jsou pak příliš napjaté, než aby bylo možné pro medicínu „ulovit“ dost mozků a rukou. Jedním z mála možných řešení je „přetáhnout“ potřebné síly ze zemí, které platí lékařům ještě daleko menší platy, a navíc je nutí pracovat v podmínkách, které jsou pro ně i jejich pacienty nebezpečné. A na začátku mohou být i dobré úmysly.
Před mnoha desetiletími začala poměrně intenzivní pomoc amerických vysokých škol africkému zdravotnictví. Mnoho učitelů směřovalo do Afriky s opravdovou snahou pomoci a nejlepší studenti naopak zamířili do USA. Do Afriky mířily i stovky milionů dolarů. Jaký je výsledek této bohulibé činnosti? Velké množství talentovaných afrických studentů se natolik naučilo angličtinu, medicínu i americké reálie, že začali pracovat v USA. Nedostatek špičkových lékařů v Africe se zhoršil a místní odborníci to označují za zločin, neboť to celé nevnímají jako charitu, leč jako aktivní nábor kvalitních pracovníků (Lancet 2008). Číselně vyjádřeno, 5 % světové populace (obyvatelé USA) zaměstnává 11 % všech lékařů. I při vysokém počtu (170 000) a kvalitě místních absolventů stále 30 % každý rok chybí. Ti se doplňují z mezinárodních absolventů, jichž 40 až 75 % pochází z rozvojových zemí (Mullan, NEJM 2005). Pokud spočítáme náklady na výchovu jednoho studenta od základní školy a pronásobíme toto číslo počtem, převýší tato částka pomoc rozvojovému školství (Brown, SSM 2006). Tedy naopak rozvojové země podporují USA s tím, že za tyto nejkvalitnější studenty prostě náhrada není a nemůže být.
Řada lékařů z třetího světa má etické dilema. Odjet do USA a stát se lepším odborníkem, v lepších podmínkách, s lepší mzdou, leč zradit svou zem, kde chudáci platili daně, aby talent mohl studovat. Jen zlomek to vrátí své zemi alespoň tak, že časem začnou ve své původní zemi učit či podporují finančně bývalou univerzitu. Afriku chrání jedině přetrvávající rasismus, který časem některé lékaře přiměje k návratu do vlasti. To ale v případě absolventů z České republiky neplatí. S přibývající jazykovou erudicí našich studentů se stáváme „bezpříspěvkovými dárci“ vyškolených talentů. Snad jen upadající úroveň našeho školství nás může trochu zachránit (blbá útěcha).
Řešení? Zvýšit platy na úroveň USA či alespoň Německa, jak radí odbory? Směšné, že… A za jaké peníze bychom vybudovali srovnatelné pracovní podmínky? Ne, jedinou šancí je: Musíme též nějaké ty chytré lidi „ukrást“! Představa „cizího“ lékaře může být drastická v podobě nekvalifikované síly, jak nám ji líčí odbory.
Leč moje zkušenost učitele ukazuje, že takoví špičkoví studenti z Malajsie vůbec nezaostávají za našimi, spíše naopak. Pravda, nikdy nebudou recitovat Máchův máj jako v Národním…
Jak z toho? Zaprvé musíme líčit pasti. Často slyším kritiku toho, kolik Slováků studuje zadarmo v Praze, leč ono jich tu také nemálo zůstane. Pokud už vynakládáme peníze na pregraduální výuku takřka jazykově identického národa, měli bychom se snažit si je u nás udržet stipendii a možností výhodného ubytování a složení atestací (moc se omlouvám, Slovensko!).
Málo se to v Česku nosí, ale dost podobný jazyk je polština, chorvatština a srbština a (ach ano) i ukrajinština. Čím více na východ, tím více si může náš stát poroučet. Můžeme si klást podmínky v podobě povinné výuky medicíny v češtině (Evropská unie je lákavá), či se můžeme rozpomenout, že stále řada profesorů mluví velmi dobře rusky a začít v tomto jazyce učit, což zde absolventy podrží lépe než program v angličtině. Navíc bychom mohli obnovit tradici umístěnek. Nedemokratické? Ale jděte…
Demokratický senátor Kent Conrad prosadil v roce 1994 zákon, díky němuž mohou zůstat v USA legálně lékaři, pokud souhlasí s prací v „nepopulární oblasti“. Už se takto podařilo obsadit 9 000 dříve „nezaplnitelných“ venkovských míst.
S umístěnkami se nabízí otázka: Když celé studium platil stát, je opravdu vzdělání i s atestacemi majetkem studenta? Nemělo by bezplatné studium být jen pro ty, kdo v této zemi pak pracují a platí daně? Není pro náš stát cennější Slovák, jenž si zde udělá atestaci a zůstane, než syn českých rodičů, který týden po promoci zmizí ve světě? Můžeme si dovolit platit výuku medicíny budoucím německým lékařům?
S nedostatkem lékařů si některé nemocnice zvykly mít radost z každého, kdo má bílý plášť, potřebné papíry a „dýchá“. Vytrácející se konkurence nejenomže nepřeje kolektivnímu vyjednávání v nemocnicích, ale ani kvalitě péče v oborech s menší popularitou. Import kvalitních lékařů je nezbytný, i když nebude zadarmo. Slovo kvalitní jsem ne náhodou vytiskl tučně. Potkávám absolventy čehosi se zvláštním diplomem, který byl uznán naším ministerstvem školství. Po pár jednoduchých otázkách naznávám, že jejich alma mater tedy nebyl Harvard, pokud to svojí úrovní vůbec byla aspoň střední zdravotnická škola. Jak se takový člověk dostane na naše pacienty?
No tak třeba ve stomatologii někde přečká 5 měsíců praxe a pak projde zkouškou, kterou rozhodně nelze srovnat s tím, čím musejí projít naši občané, když chtějí do USA. A pak trhají zuby, operují, jak je libo… Jsem pro import, ale těch nejlepších, jak to dělají v USA. Tam neohrožují zaměstnanost svých nejslabších lékařů v zapadlé vísce „poloimigrály“, ale lanaří „mozky“. Na výzkum, na nejlepší školení. Mnohé proškolí na specializace, které prostě v jejich původní zemi nejsou…
Byl bych rád, kdyby svět byl jedním krásným údolím, kde si všichni pomáhají. Zatím je to ale malinko složitější a o talenty se odehrává bitva bez rukavic, bitva kdo s koho. No a já bych byl rád, kdybychom vyhrávali. Zase bych chtěl mít Karlovu univerzitu plnou chytrých Arabů, Peršanů a Rusů, kteří sice roztomile, ale přesto mluví česky. Využijme toho, že máme v zádech několik stovek milionů lidí mluvících velmi podobnými jazyky. Pozvěme je, vyberme si ty nejlepší, stanovme jim velmi tvrdá, ale férová kritéria. Za odměnu je tu nechme pracovat a platit daně.
Zdroj: Medical Tribune