Žitníková: Jednání mě překvapilo
Moderátor:
Dobrý den, začíná Interview ČT24, vítejte u něj. Jak jistě víte z našeho zpravodajství, lékaři se dnes nedohodli s ministrem zdravotnictví. On jim chce přidat 6%, oni požadují slíbených 10%. Jak tohle celé dopadne? Zeptáme se na to Dagmar Žitníkové, předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče......
Paní předsedkyně, kdyby jste měla zkusit popsat to jednání s ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem, tak je to jednání hodně rozdílné oproti těm jednáním, které jste si nebo která jste si prožili před tím rokem nebo těmi deseti měsíci?
Dagmar Žitníková, předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR:
Musím říct, že to dnešní jednání mě poměrně hodně překvapilo. Byla jsem zvyklá, že pan ministr vesměs využíval věcné argumenty, ale dnes to jednání bylo na takové hodně politické úrovni a nebylo ani tak moc odborné. A nebavili jsme se tak moc konkrétně o těch nárocích, ale spíše jsem měla pocit, že se bavíme více o úroveň výše a pan ministr se neustále zaštiťoval například koaliční smlouvou a něčím, co mu slíbil Lékařský odborový klu. Ale věcně jsme se o těch platech dnes moc nebavili.
Takže jste dospěli k tomu, že jste se nedohodli. Trvalo to asi hodinu a půl. A jaký bude další postup? Dali jste si nějaký další termín jednání nebo to je prostě uzavřená kapitola, tady se neshodneme a uvidíme, co z toho bude.
Dagmar Žitníková
Ne, samozřejmě to není uzavřená kapitola, protože ta jednání s panem ministrem neprobíhají pouze výlučně a separátně, když se dohodneme na nějaké schůzce, na nějakém jednání. Ale ta jednání probíhají například na pracovním týmu Rady hospodářské a sociální dohody, probíhají na tripartitě a samozřejmě budou takto probíhat i nadále. My máme s panem ministrem dohodnutý termín pro jednání pracovního týmu tripartity na 24. listopadu a na tomto plánu tohoto jednání jsou samozřejmě i platy a mzdy.
Musím říct, že od dob, kdy se objevila nějaká první výzva ministru Hegerovi, aby začal plnit memorandum s ohledem na příští rok nebo, aby se alespoň zavázal k tomu, že splní ty podmínky, tak od samého počátku mi není jasná jedna věc. O jaké peníze se tady vlastně hraje? Hraje se o průměrný plat českého lékaře, který tedy stoupl teď po řekněme první fázi akce Děkujeme, odcházíme na těch nějakých 60 tisíc nebo tady hrajeme o zvýšení té tarifní části platu? O které peníze se hraje?
Dagmar Žitníková:
Víte, ono je to takové hodně složité, protože neustále se hovoří téměř výlučně o platech lékařů. Ale my jsme měli s panem ministrem Hegerem jednání ještě předtím, než uzavřel memorandum s lékaři – náš odborový svaz. A v době, kdy ta situace byla velmi těžká, kdy se připravovaly obrovské manévry v ČR a měli se přesouvat pacienti z jedné nemocnice do druhé nemocnice, mělo to stát miliardy, tak pan ministr velmi uvítal přístup našeho odborového svazu, že nepožadujeme zvýšení ostatních zaměstnanců ve zdravotnictví. Ale v tu dobu my jsme samozřejmě od pana ministra chtěli také nějakou garanci, že příští rok, to znamená, že od 1.1.2012 se přidá i těm ostatním, když se letos tak přidávalo v takové výši lékařům. A co se týká jako těch platů, tak v memorandu jsou uváděné průměrné platy. A to bylo vlastně dnešním takovým základním jádrem problému i při jednání s panem ministrem. My jsme za odbory přišli k panu ministrovi s velmi korektní nabídkou. Nabízeli jsme mu, že bychom chtěli 10% z tarifních platů. A aby jste měl představu, jaká je konkrétní dopad a konkrétní rozdíl mezi průměrným platem a tarifem. Já bych si to dovolila přiblížit například na průměrném platu a tarifu sestřičky. Zdravotní sestra má průměrný plat dnes okolo 26 tisíc korun ve státem řízených příspěvkových organizacích. To znamená, že 10% z průměrného platu je vlastně 2.600,- Kč, ale její průměrný tarif je zhruba na úrovni nějakých 15-16 tisíc. Takže 10% je 1.600,- Kč. Takže my jsme opravdu byli panu ministrovi vstřícní a nechtěli jsme tentokrát zvýšit vlastně platy o průměr, ale chtěli jsme se s ním bavit o tom, aby jsme zvýšili platy o tarif. A v tom případě by těch jeho nabízených 6,25% bylo dokonce ještě více, než to, co jsme požadovali my. Ale my jsme se setkali s obrovským nepochopením. Chtěli jsme, aby pan ministr vlastně zvýšení těch platů také něčím garantoval. My máme informace z Asociace českých a moravských nemocnic, protože jsme samozřejmě oslovili téměř všechny ředitele těch nemocnic, a tady z této asociace nám ředitelé jednoznačně řekli, že malé nemocnice v žádném případě nemají finance na to, aby sami zvýšili platy zaměstnancům a že je potřeba...
Počkejte, to se tady točíme v takovém bludném kruhu, protože tohle už tady bylo v podstatě před tím rokem nebo na začátku roku.
Dagmar Žitníková:
Bylo, ale v té době...
Chtěli jste garance, nakonec žádné nebyly a i přesto, přesevšechno...
Dagmar Žitníková:
Byly. Není to pravda, protože pan ministr v té době zvýšil úhradovou vyhlášku. Ty finance, které šly na platy lékařů byly přímo v té úhradové vyhlášce definovány jako účelově vázané prostředky. To znamená, že ty nemocnice je dostaly přímo na platy těch lékařů. A kromě toho, pan ministr Heger zvýšil tarifní tabulky lékařům, takže tím pádem tady ty garance byly. Kdežto teď my ty garance nemáme žádné. Peníze do nemocnic nepřijdou podle pana ministra, úhradová vyhláška má být ve stejné výši jako je pro rok 2010, tabulky se také zvyšovat nebudou. Ředitelé nemocnic deklarovali, že peníze navíc nemají. Tak že my skutečně v současné chvíli nemáme vůbec žádnou garanci toho, že by ty peníze zaměstnanci dostali.
Tak máte garanci vyřčeného slova ministra zdravotnictví, že teda dostanete o 6,25% navíc přidáno v příštím roce jako zdravotníci. Je to teda v tarifu, jak chápu a někdy v polovině roku – na podzim – se to zvýší na těch 10%.
Dagmar Žitníková:
Ale, když na to ty nemocnice nemají a pan ředitel nemůže dosáhnout na všechny nemocnice. Pan ředitel může vydat příkaz nemocnicím, které jsou jím řízené.
Myslíte ministr?
Dagmar Žitníková:
Pan ministr, ano. A těm nemocnicím přímo řízených je 19 ze 193 českých nemocnic. Takže, když si představíte ten další objem, tak prostě tady pan ministr nemůže nařizovat vůbec nic. A když nedá peníze, tak samozřejmě pokud ve zdravotnictví ty finance nejsou od těch nemocnicích, tak ředitelé nemohou ten závazek nebo to doporučení ministra dodržet.
Takže rozumím tomu tak, když to převedeme na plat českého lékaře, protože lékaři v podstatě tuhle akci spustili a pokračují v ní, byť samozřejmě Vaše zdravotnická trojka v tuhle chvíli s ministrem jedná v zájmu nějakých pět desítek tisíc zdravotníků...
Dagmar Žitníková, předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR:
Ne, tady bych Vás trošku opravila. Naše zdravotnická trojka v současné době nejedná o za pět desítek tisíc zdravotníků, ale naše zdravotnická trojka v současné době vyjednává s panem ministrem za všechny zaměstnance ve zdravotnictví. My jsme opakovaně...
Tak Asociace sester u vás ještě není v tom vyjednávacím týmu, jestli se nemýlím?
Dagmar Žitníková:
My vyjednáváme ale s panem ministrem teď za všechny zaměstnance, nejenom za zdravotníky. Ale také samozřejmě za například vrátné, za kuchaře, prostě za nemocnice jako týmy. Takže ...
Už si rozumíme. Já jsem myslel, že zastupujete v tuhle chvíli zhruba 50 tisíc lidí celkově jako vaše zdravotnická trojka, že to je ta síla toho vládního mandátu.
Dagmar Žitníková:
To jsou členové, ano. To jsou členové, které vlastně naše zdravotnická trojka má dohromady. To znamená, to jsou zaměstnanci z těch nemocnic, kteří jsou sdruženi v našich odborových organizacích.
Tak a vy jako zástupci tohoto mandátu v tuhle chvíli jste ochotni, když to ukážeme na příkladu českého lékaře, který bere těch průměrných 60 tisíc korun, tak jste ochotni jít na dohodu s ministrem zdravotnictví, že jim přidá 2,5 tisíce měsíčně, což je zhruba nějaký ten průměrný tarifní plat, místo těch 6 tisíc?
Dagmar Žitníková:
My jsme ochotni jít, ano, s panem ministrem na dohodu, že se zvýší o 10% tarif, protože ten tarif má každý samozřejmě jiný, takže někomu se zvýší třeba o 1500, ale někomu se zvýší také o 3 tisíce korun.
No a teď teda pan ministr na to nechce slyšet, tak se bude dít co? Máte nějaká další jednání, říkala jste, v listopadu a už jsou tady nějaké protesty, jsou tady nějaké mítinky, padají už i ostřejší slova.
Dagmar Žitníková:
V současné chvíli máme domluvený strategický postup. Naše odborové uskupení Z3, jak jste správně řekl, jsme dohodnutí, že na všech náměstích ve všech krajských městech uděláme tzv. veřejné tiskové konference, na kterých vystoupí zaměstnanci z jednotlivých nemocnic a vystoupí na nich také zástupci kategorií zaměstnanců z těch jednotlivých nemocnic. A budou chtít a požadovat po panu ministrovi naplnění toho jeho veřejného příslibu, který nám vlastně dal. Ty akce mají vyvrcholit vlastně tady v Praze, zhruba 7. prosince a kromě toho chceme vlastně pana ministra a celou vládu, protože ten slib nedal pouze pan ministr, ale respektive celá vláda ČR, je na to dokonce usnesení vlády, které se vztahuje k memorandu, tak chceme, aby naši členové a naši sympatizanti – rodinní příslušníci, zaslali panu ministrovi a ostatním členům vlády mail s požadavkem, aby ten slib naplnil.
Moderátor:
No a hrozí něco takového jako znovu podávání výpovědí?
Dagmar Žitníková, předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče ČR:
Co se týká tady té situace, my jsme v současné chvíli nechtěli hlavně ohrožovat pacienty. A podávání výpovědí bezprostředně pacienty ohrožovalo. Ohrožovala by je třeba i případná stávka nebo omezení provozu. Ale já osobně se domnívám a všichni mí kolegové ze Z3, že reformy, které budou po novém roce spuštěné v rámci vlastně teď zdravotnické reformy číslo 1, jsou pro pacienty poměrně dost náročné a bude pro ně velmi složité vlastně se léčit v průběhu těch reforem a léčit se nadále. Takže my nechceme pacienty ...
Já Vám úplně přesně nerozumím, teda po pravdě.
Dagmar Žitníková:
Co se týká vlastně reforem, které připravuje pan ministr, tak my jsme dostali teď v poslední době prováděcí vyhlášky k těm jednotlivým reformám. A v těch prováděcích vyhláškách je třeba stanovena místní a časová dostupnost zdravotní péče. A já, protože jsem původně zdravotní sestra ze zdravotnické záchranné služby, tak jsme měli vždycky dojezdové časy s pacientem, který měl třeba infarkt do jedné hodiny. Podle odborníků platí tzv. pravidlo jedné hodiny, kdy pacient, který má infarkt, má být dovezen ke koncovému ošetření do zdravotnického zařízení. A ministerstvo zdravotnictví dnes nově tento čas ve vyhlášce upravuje na 4 hodiny. Což je podle mého názoru a myslím si, že podle názoru většiny odborníků v ČR prostě doba, která může způsobit nenapravitelné problémy tomu pacientovi pro jeho další život.
Při vší úctě, já teda teď se nechci pouštět do této diskuse, kterou už mají za sebou pánové poslanci, pánové senátoři o dojezdovém čase záchranek a podobně, ale...
Dagmar Žitníková:
To není pravda.
Ale nechrání v tuhle chvíli ministr zdravotnictví i třeba zdravotníky jako takové? V okamžiku, kdy by na ně mohl pakliže by nedodrželi ten termín, tak by na nich mohl vysoudit vše?
Dagmar Žitníková:
Ne, tady v tomto případě i Asociace českých a moravských nemocnic zaměstnavatelé máme obavy spíše opačného charakteru. Protože pan ministr hovoří o tom, že se má zeštíhlit vlastně počet lůžek v ČR, že by měly zaniknout nějaká oddělení, tak máme spíš obavy, aby nezanikly dokonce i některé nemocnice. A vlastně pokud je dojezdová vzdálenost na konečnou fázi ošetření stanovena na čtyři hodiny, tak vy si rozvrstvíte ČR, tak by nám de facto stačila tři centra. A to je podle nás naprosto v současné době a v současném pokroku medicíny nepřijatelné.
Zas na druhou stranu v ČR je nějakých 200 nemocnic, tak není ta síť předimenzovaná?
Dagmar Žitníková:
Když to spočítáte na počet nemocnic, které jsou například v Rakousku a na počet lůžek, tak ČR má méně lůžek, než například Rakousko.
Jak je tohle možné? Teda, že nás to stojí 280 miliard korun celý ten systém a Rakušany podstatně míň?
Dagmar Žitníková:
Ona to není tak úplně pravda, že ten systém v Rakousku stojí méně, protože Rakousko vydává na zdravotnictví zhruba 10,5% HDP a ČR vydává necelých 8 a tady v tom už vidíte ten obrovský rozdíl. Takže například v českých nemocnicích opravdu jsou ty platy tak nízké i z toho důvodu, že ten objem těch financí, který se vám může zdát obrovský, protože 300 miliard je opravdu jako velká částka, ale v porovnání s EU a v porovnání vlastně s ostatními zeměmi OECD je to procento nižší.
Tak, ono vždycky záleží z jakého úhlu pohledu se na ty statistiky podíváme. Ale, tak je Vám nebo jste smířená s tím v tuhle chvíli, že prostě budou nemocnice, které prostě budou končit?
Dagmar Žitníková:
Nejsme s tím smířeni, protože pan ministr slíbil, že se udělá nejdříve pořádná analýza. V současné chvíli se připravuje na ministerstvu zdravotnictví projekt asi za 120 milionů korun, který má vyústit v optimalizaci sítě zdravotnických zařízení a není možné, aby ta optimalizace probíhala naprosto chaoticky bez jasně daných kritérií a prostě pouze tak, že pojišťovna s někým uzavře nebo neuzavře smlouvu. Takže my jako odbory máme teď vlastně na zřeteli dva takové hlavní zájmy. Jeden je zájem našich členů, to znamená, aby se navýšily platy od nového roku, ale druhá věc je ta, která se týká našich členů také. A našich členů jako pacientů, aby nedošlo k chaotickému zrušení třeba části lůžkové péče v ČR.
Jedním z těch ústředních témat té protestní akce Děkujeme, odcházíme byly také přesčasy. Jak to dopadlo s přesčasy?
Dagmar Žitníková:
S přesčasy se ta situace moc nepohnula. Co se týká přesčasové práce, tak je v ČR enormně vysoká. A v podstatě se jedná o to, že by se měla nastavit optimalizace prostě práce, jak lékařů, tak zdravotnického personálu v těch nemocnicích. Daleko lépe třeba tu optimalizaci práce má nastaveno Německo, Rakousko. V ČR je té přesčasové práce skutečně hodně a myslím si, že některé ty činnosti by se daly dělat jako daleko efektivněji. To jsme panu ministrovi také za náš odborový svaz také připomínali a říkali. Ale to už začíná tím vzděláváním...
Tak to byla také jedna věc z memoranda, že zdravotníci dostanou přidáno, pokud se budou podílet na efektivitě celého zdravotnického systému.
Dagmar Žitníková:
To je pravda a co se týká těch podnětů vůbec fungování zdravotnictví k řešení těch problémů, tak my konkrétně v rámci připomínkového řízení ke všem těm právním předpisům předáváme panu ministrovi dlouhé stránky připomínek a snažíme se vlastně přispět k lepšímu fungování zdravotnictví jako celku. Ale zatím ty naše připomínky nejsou moc vnímány a nejsou moc využívány.
No a je alespoň něco, co se Vám povedlo prosadit?
Dagmar Žitníková:
V současné chvíli, co se týká vlastně platu nebo myslíte celkově?
Celkově myslím v okamžiku, kdy tady už ministr zdravotnictví představuje druhou fázi zdravotnických reforem, v okamžiku, kdy byly schváleny zákony, které jsou vlastně součástí té první fáze zdravotnické reformy a v okamžiku, kdy tady mluvíme o nějakém dalším protestu. Tak, co jste ministrovi navrhli a co vám ministr smetl ze stolu a co vám řekl: "Fajn, dobrý nápad, pojďme se o tom bavit, nějakým způsobem to zapracuji."
Dagmar Žitníková:
Tak, když bych to měla vzít vlastně z té poslední doby, tak nám pan ministr nevzal téměř nic. Vzali nám v rámci úpravy těch zákonů vlastně takové nějaké technické záležitosti, když jsme upozornili na to, že například někde ve větě chybí čárka, nebo spojka, tak prostě ministerstvo zdravotnictví nám to takto technicky opravilo. Ale z těch zásadních připomínek jsme vlastně dostali vždycky zpětnou vazbu, která spočívala v tom, že u té připomínky bylo napsáno, že požadavek našeho odborového svazu nelze akceptovat, protože je součástí koaliční smlouvy a programového prohlášení vlády. Takže opravdu my jsme se dostávali do takových absurdních situací a pan ministr se dneska zrovna na tom jednání také odvolával na programové prohlášení a na koaliční smlouvu a říkal, že prostě jako se musí dodržovat a na druhou stranu nám tvrdil, že se změnila ekonomická situace a že bysme měli být chápaví. Takže my jsme očekávali, že když budeme chápaví my, tak bude chápavý i pan ministr a celá vláda. Že prostě přece není programové prohlášení a koaliční smlouva dogma. A třeba konkrétní příklad zvýšení DPH – v koaličním prohlášení a programovém prohlášení vlády je napsáno, že se daně nebudou zvyšovat a DPH se nám zvyšuje. Takže jsou to takové jako různé paradoxy, ale to se dostáváme od zdravotnictví trošku dál, i když DPH s ním naprosto přímo souvisí a příští rok dopadne na nemocnice velmi tvrdě. A tady jsme také nabízeli panu ministrovi vlastně, že by bylo možné vyjednat ve vládě dohodu, že zdravotnické prostředky, léky a zdravotnický materiál budou buď ve snížené sazbě a nebo budou zcela osvobozeny od DPH. Nabízeli jsme panu ministrovi vlastně pomoc ve spolupráci s jinými pacientskými organizacemi, aby se část daně z tabáku převedla například do výnosů zdravotního pojištění. Upozorňovali jsme pana ministra, že se nevalorizovala platba za státního pojištěnce od roku 2006. Takže my jsme těch podnětů měli...
To jsou všechno peníze, které je potřeba potom někde vzít a ten balík není úplně nafukovací teda, je potřeba si také přiznat. Zdravotní pojišťovny také nechtějí slyšet, že by nasypávaly do toho systému nějak víc peněz v okamžiku, kdy se ty peníze nedaří až tak moc dobrým způsobem vybírat.
Dagmar Žitníková:
Víte, ono je tohle to asi opravdu o politickém rozhodnutí, protože produktivita práce v těch nemocnicích v žádném případě neklesá. Demograficky populace stárne, lidé jsou čím dál více v ČR nemocní. Když se podíváte na křivku vývoje například karcinomu tlustého střeva, nebo rakoviny prsu, tak prostě toto jsou všechno problémy, které přinášejí vlastně takovou potřebu zvýšených nákladů. Takže v tom zdravotnictví opravdu je ta situace velmi těžká. To je jediná věc asi se kterou já s panem ministrem souhlasím. Ale myslím si, že je to otázka priorit, kterou ČR má a na co chce více dávat peníze.
Dagmar Žitníková, předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče byla dnes hostem Interview ČT24. Já Vám moc děkuji, že jste přišla.
Dagmar Žitníková:
Já také moc děkuji, těšilo mě a příjemný večer.
A vám divákům děkuji za pozornost mějte se dobře a na shledanou.
------
ČT24
Zdroj: ČT24