Zdravotnictví není třešnička
Co se s tím dá dělat?
Na papíře se to dá popsat jednoduše, realita je však o hodně těžší. Jde o to, postupně navyšovat finance plynoucí do zdravotnictví a tím zvyšovat jeho úroveň, a ruku v ruce s tím zmenšovat objem miliard mizejících bez užitku v kapsách nejrůznějších firem.
Ze zvýšených zdrojů je pak především nutné mnohem lépe finančně motivovat zdravotnický personál, aby nám už dál neutíkal a rychle zlepšit stavební úroveň podstatné části našich nemocnic. Velkou pozornost si zaslouží i reforma organizace práce zdravotníků, s čímž souvisí jejich vzdělávání a kompetence.
Jak zvýšit zdroje?
Je pouze jediná zásadní cesta a tu jsou daně. Lhostejno zda prostřednictvím státního rozpočtu či zvýšením zdravotní daně tj. zdravotního pojištění. Během příštích několika málo let se máme snažit zvýšit podíl financí plynoucích do zdravotnictví alespoň na 8 či 9%.
Pokud to neuděláme, budeme se v problémech zmítat čím dál více. Mimochodem součástí německé „pravicové“ reformy zdravotnictví bylo zvýšení povinného zdravotního pojištění.
Jak snížit plýtvání?
V obecné rovině o tom hovoří všichni, jakmile přistoupíte ke konkrétním krokům, je zle a lobby začnou kolem sebe zuřivě kopat. Podle mého soudu se musí začít v pojišťovnách. Nejde o pojišťovny, ale o tunel na veřejné peníze, který zabezpečuje řadě lidí pohádkový život. Nejsou to ani pacienti, ale ani většina zdravotníků. Zracionálněním tohoto byrokratického cirkusu se dá obratem uspořit několik miliard a celému systému se uleví.
Ideálem by byla jedna pojišťovna přerozdělující podle jednoduchého systému peníze zdravotníkům. Dnes nikdo neví, co za ošetření pacientů dostane a často ani kdy to dostane. Třeba naše krajské nemocnice nemají od VZP vyúčtovaný ještě rok 2009. Jak pak chcete vést podnik a hospodařit, když ani rok po té nevíte, kolik jste vlastně získal na svých tržbách.
Klišé o černých dírách.
Černé díry skutečně existují, jsou to především výdaje na léky, které za Šnajdrovy vlády nad resortem raketově rostly. Stále více miliard utrácíme za léky a nejsme vůbec zdravější, a bohužel to příliš není vidět ani na době přežití. I zde existují výjimky a za ně čest. Třeba léčba leukémií je mnohem dražší, ale pacienti přežívají neskonale déle. Zde peníze sehrály klíčovou roli a zachraňují život.
U řady dalších třeba i onkologických diagnóz to už tak pěkně, bohužel, nevypadá. Zde je třeba obnovit racionální přístup. Tam, kde peníze prokazatelně pomáhají, se nesmí šetřit, tam kde nemají žádný efekt je třeba začít s utahováním. Vypadá to logicky, ale v praxi to vyvolá srdceryvné scény štědře zaplacené výrobci těchto léků. Bohužel existují i odborníci, kteří vám za peníze zapřou nos mezi očima. Ten, kdo se do takového souboje pustí bude záhy médii označen za Mengeleho.
aktuálně.cz, David Rath
Zdroj: aktuálně.cz