Zdravotnictví je na rozcestí, ne, že ne

Nová vláda, která vzejde z letošních sněmovních voleb, nebude mít ve zdravotnictví snadnou roli. Kromě mnoha provozních problémů, které je potřeba řešit, hlásí se s čím dál větší intenzitou téma dlouhodobě udržitelného financování zdravotnictví. Důvod je naprosto jednoduchý. Pokud se nestane něco zcela mimořádného, začne v příštích deseti letech rychle klesat podíl ekonomicky aktivních lidí, kteří platí veřejné zdravotní pojištění, a růst podíl starších občanů, kteří čerpají nejvíce zdravotních služeb. Spolu se změnou demografie přitom porostou i jiné tlaky na státní rozpočet, zejména na penze a sociální systém. Pokud tedy někdo říká, že až bude zle, bude jednoduše stát muset přidat na zdravotnictví (jako vždycky), měl by si uvědomit, že s nataženou rukou bude muset před ministerstvo financí do dlouhé fronty.

Ekonomové a analytici už prošoupali několikery boty na konferencích a vyměnili několikero tonerů při tisknutí barevných grafů a výmluvných tabulek. Jako Josef faraonovi vyložil jeho sen o sedmi hubených letech, která čekají Egypt, čtou dnes analytici v datech o vývoji české populace jasnou zprávu o napjatých veřejných financích ve třicátých letech tohoto století. Jenže dnešní faraoni vědí, že problém, který přijde za deset let, nebudou řešit oni, ale ti, co přijdou po nich.

Zlom v demografii se ovšem blíží. Kolik času máme na přípravu? Tolik, kolik zbývá Husákovým dětem k odchodu do důchodu. V debatách o penzijní reformě se za zlom považuje začátek třicátých let.

Zatímco v roce 2015 bylo v ekonomicky aktivním věku (15–64 let) 67 procent obyvatelstva, v roce 2030 jich bude 65 procent. Než napřel Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR většinu sil na jednu konkrétní infekční nemoc, začal pracovat mimo jiné na predikci vývoje potřeb zdravotních služeb do roku 2030. Jedním z dílčích závěrů bylo, že se od roku 2020 do roku 2030 zvýší počet diabetiků z milionu na 1,3 milionu. Onkologicky nemocných může být v roce 2030 zhruba 790 000 osob.

Letos v létě byla think tankem IDEA publikována studie, podle níž se systém zdravotnictví dostane v následujících letech do deficitu, i kdyby růst výdajů na zdravotní služby zpomalil. Už v roce 2025 by při zachování stávajícího systému dosahovalo roční saldo řádově 50 miliard korun.

Do kritického roku 2030 zbývá pěkných osm let a tři měsíce, lépe řečeno dvě volební období. Co se v nadcházejícím volebním období neudělá pro nastartování seriózní debaty o udržitelném financování zdravotnictví, bude se v tom dalším těžko dohánět.

Programy nabízejí jen letmé zmínky

Některé strany se v předvolebních programech tématu financování zdravotnictví prakticky vyhnuly. Z těch nejsilnějších hnutí ANO. SPOLU se věnuje otázce efektivního rozdělování plateb za zdravotní služby, Piráti a Starostové také mluví o účelném hrazení služeb, které podpoří efektivitu systému. To jsou bezpochyby důležitá témata. Finanční motivace uvnitř systému by se měly posunout tak, aby se vyplatilo léčit pacienty včas a efektivně bez zbytečných prodlev a zároveň bez nadbytečné péče.

Hledání efektivity uvnitř systému je nutné. Otázka příjmů je ale také zásadní a v předvolební debatě naprosto podceněná. V programech jednotlivých politických uskupení najdeme zmínky, které ale neodkazují k žádným propracovanějším programovým materiálům.

Program KSČM slibuje automatickou valorizaci plateb za státní pojištěnce. To by mělo být to nejmenší. Každý rok se naprosto zbytečně vyčerpávají síly úředníků i zájmových skupin ze zdravotnictví na tom, aby reálné příjmy od státu neklesaly. V roce 2018, hned na začátku svého prvního ministerského mandátu, předložil návrh na automatickou valorizaci Adam Vojtěch. Argumentoval, že se jedná o logickou změnu, která zvýší předvídatelnost systému. Jenže nepřesvědčil ministryni financí, ačkoli byla ze stejné politické strany. Pro ministerstvo financí valorizace plateb za státní pojištěnce představuje v první řadě nárůst povinných výdajů ze státního rozpočtu. A takový požadavek by musel být hodně silně zdůvodněn. Pokud by ho příští ministr nebo ministryně zdravotnictví prosadili, šance na zevrubnější plodnou debatu o dlouhodobě udržitelném nastavení financování zdravotnictví by se zvýšila.

SPOLU se odvážilo ve svém programu zmínit doplňkové připojištění a finanční zvýhodnění občanů, kteří dbají na prevenci. Kromě toho chce podpořit vzájemnou konkurenci zdravotních pojišťoven. Také Piráti a Starostové chtějí umožnit zdravotním pojišťovnám aktivní podporu zdravého životního stylu a účasti na prevenci. Expert Pirátů Ondřej Dostál má představu o stanovení balíku hrazených služeb s tím, že by do budoucna rostly veřejné zdroje (pojištění a příspěvek ze státního rozpočtu) určitou valorizací, ale rychleji by mohly růst soukromé platby na služby, které budou nad rámec hrazené péče.

ČSSD ambiciózně slibuje, že „zajistí stabilní systém financování zdravotnictví“. Uvádí, že chce, aby podíl celkových výdajů na zdravotnictví z HDP činil nejméně devět procent. Nepíše ale už, jaká by měla být struktura těchto příjmů. Navíc nutno podotknout, že upínat velké naděje k programu ČSSD by bylo podle předvolebních průzkumů bláhové.

České zdravotnictví by si zasloužilo pozornost v programové kapitole o veřejných financích hned vedle penzijní reformy, které například SPOLU věnuje osm odstavců a zdůrazňuje, že je to velká výzva, která vyžaduje široký společenský konsensus. Ačkoli by se o udržitelném financování zdravotnictví dalo říct totéž, pozornosti ekonomických expertů politických stran zatím uniká.

Potřebujeme širokou shodu

Snad je to způsobeno i tím, že do sněmovních voleb jde hned pět stran ve dvou koalicích, což psaní programů nepochybně ovlivnilo. Kampaň před sněmovními volbami v roce 2021 tak dává zdravotnictví naději. Je dobrá zpráva, že si už před volbami některé opoziční strany vyzkoušely hledání kompromisů, i to, že jsou všichni politici po covidové krizi konfrontováni s otázkou, jak podpoří zdravotníky a fungování zdravotnictví, namísto dotazů, co udělají s tou černou dírou na peníze. To jsou příležitosti, které se nemusejí opakovat.

Na mnohém se politické strany vesměs shodují, a to je další dobrá zpráva. Velká míra shody je na tom, že je na čase věnovat se hodnocení kvality služeb na celorepublikové úrovni, i když se různí pohledy na to, kdo a jak by to měl dělat. Prakticky všichni se shodují, že dostupnost zdravotních služeb není po republice rovnoměrná a že to není v pořádku. Politici sdílejí potřebu sledovat čekací doby na zdravotní služby a věnovat se problémům, které s tím souvisejí. Všechna politická uskupení, která mají reálnou šanci vstoupit do sněmovny, chtějí podporovat elektronizaci zdravotnictví.

Že se o příjmech zdravotního systému před volbami příliš nemluví, je pořád lepší, než kdyby si na tomto tématu politická uskupení vymezovala svoje místo před kamerami. Od nadcházejícího volebního období totiž nemůžeme rozumně očekávat, že se v něm tenhle problém vyřeší. Doufat se dá, že se to téma na poslední chvíli v příštích čtyřech letech otevře, že se k němu začne hledat největší společný jmenovatel. Pokud na konci tohoto volebního období budeme vědět, že politici blížící se demografický útes vnímají, a budeme tušit, k jakému řešení se ten který proud kloní, bude to maximum možného.

Zdroj: MT