Zdravotnictví je byznys, ať chceme, nebo ne
Vaše pracoviště patří mezi padesát nejlépe hodnocených v USA. Jaké vzdělávací programy manažerům ve zdravotnictví nabízíte?
Programy specializované na zdravotnictví máme už deset let. Studium MBA pro lékaře provozované Business School na Auburn University je hodnocené jako čtvrté nejlepší MBA pro zdravotníky v USA. Naše nabídka je flexibilní - od intenzivních prezenčních kursů po distanční studium. Kursy založené pouze na komunikaci po internetu ale nemáme - vždy je alespoň nějaký čas věnován přímému kontaktu studentů s učiteli a mentory. Necháváme určitý prostor i na výuku v terénu, jezdíme například se studenty za hranice USA, aby poznali i jiné zdravotnické systémy. Skladba našich studentů je skutečně pestrá, od šéfů velkých klinik po lékaře z malých venkovských nemocnic.
Myslím, že podobně zajímavé, hodně diverzifikované skupiny se tvoří i tady, v Česku. To je vždycky dobře, protože čím rozdílnější studenti jsou, tím více se mohou obohatit navzájem. Určitě budou profitovat z toho, že si zde vytvoří neformální kontakty s lidmi, s nimiž by se jinak nepotkali.
Proč vlastně spolupracujete s CMC?
V dnešním globalizovaném světě bez mezinárodního rozměru asi už ani management vyučovat nelze, máme proto dlouhodobé vztahy například s japonským partnerem. Tvorbu českých programů pro řízení ve zdravotnictví sledujeme vlastně od samého začátku, podíleli jsme se na tvorbě kurikula studia, mnohokrát jsme se s českými kolegy sešli například nad sylaby jednotlivých modulů. Myslím, že kvalita lidí, kteří zde přednášejí, je skutečně pozoruhodná. A těším se, že budeme u toho, až budou graduováni první absolventi.
K úspěšnému managementu ve zdravotnictví vedou v podstatě dvě cesty -buď si zdravotníci osvojí alespoň základní ekonomické a manažerské principy, nebo lidé s ekonomickým či právnickým zázemím získají přehled o specifikách medicíny. Která z těchto cest podle vás vede spíše k cíli?
Obojí je samozřejmě možné, ale podle mého názoru je snazší učit zdravotníky. Myslím, že jsou ochotnější přijímat nové poznatky. Vidíme to i v kursech, které jsou zaměřeny na management obecně - lékaři jsou obvykle ti, kdo pracují nejvíc.
Jaké máte pocity z práce s českými studenty?
Moje zkušenost s nimi je zatím pouze krátkodobá. Působí však na mě dojmem, že jsou vysoce motivováni a velmi dobře informováni. A měli opravdu zajímavé otázky.
Proč je účelné vytvářet programy určené pouze pro zdravotnictví? Nedalo by se říci, že principy řízení jsou univerzální?
Zdravotnictví má celou řadu výrazných specifik. Jedním z nich je nutnost čelit neustálým změnám, což samozřejmě platí kdekoliv jinde, ve zdravotnictví je to ale obzvlášť výrazné - tlak na inovace je dán už nesmírně rychlým vývojem medicíny. Nemáte zde jednoho typického klienta. Kromě pacientů musíte komunikovat s politiky, s představiteli regulačních orgánů, s plátci péče a všechny musíte nějakým způsobem uspokojit. Situace je o to složitější, že většinou péči neplatí ten, kdo ji spotřebovává. Unikátní jsou krizové situace, které musí zdravotnický management řešit. A navíc v žádném jiném oboru nehrají takovou roli emoce. V tomto výčtu by šlo jistě dlouho pokračovat...
Každý zdravotnický systém je zcela specifický - co funguje v jednom, může spustit negativní dominový efekt v jiném. do jaké míry jsou zkušenosti z jednoho státu přenositelné do jiného?
Zcela přenositelné určitě nejsou, ale určitě se můžeme inspirovat navzájem. Pokud vezmeme naše dvě země, hlavní rozdíl je v tom, že v Česku lidé považují přístup ke zdravotní péči za své právo, Američané jej vnímají jako privilegium. Český systém má mnoho nedostatků a americký rovněž, možná někde uprostřed je varianta, která by byla lepší. Musím říci, že pro mě jsou velmi podnětné některé myšlenky z reformy zdravotnictví, kterou jste u vás připravili. Také na ní je ale vidět, že čelíme podobným problémům.
Stalo se zde totéž co v USA - i čistě odborná, věcná témata se začala vytrácet v nepřehledné politické diskusi. Co jednotlivé systémy propojuje, je medicína, která je velmi podobná napříč vyspělými zeměmi, i když je také velmi kulturně podmíněná. V co zdravotníci věří a co pro sebe a své pacienty chtějí, se příliš neliší.
Prezident Obama nyní v americkém zdravotnictví razantně prosazuje některé zásadní změny. Snaží se dostat do systému pojištění desítky milionů nepojištěných Američanů a zároveň zbrzdit astronomické výdaje, které USA na zdravotní péči vynakládají. jak hodnotíte jeho šance?
Věnuji se zdravotnictví třicet let a nyní poprvé věřím, že máme reálnou naději na pozitivní změnu - zcela určitě ale prezident nedokáže prosadit vše, co by chtěl. Je však obdivuhodné, s jakou energií do toho vstupuje. Pokud vím z diskusí s českými kolegy, narážela vaše reforma na to, že se nepodařilo veřejnosti vysvětlit, co jí přinese. Prezident Obama skutečně jde od města k městu a hovoří s lidmi, skutečně se jim snaží říci, o co mu jde. Mnohde přitom čelí velmi konfliktním situacím. Jeho počínání je vděčné i pro média, takže se o zdravotnictví nyní intenzivně hovoří napříč celou společností.
Existuje ale vůbec něco jako úspěšná reforma zdravotnictví?
Bezvýhradných úspěchů je skutečně pomálu, asi nejlepším příkladem je Nizozemsko, kde však byla situace snazší už proto, že jde o relativně malou zemi. Zajímavé třeba je, že se Nizozemcům podařilo sjednotit elektronickou dokumentaci pacientů napříč celým systémem - to v USA nefunguje často ani v rámci několika nemocnic, které mají stejného provozovatele.
Vývoj českého zdravotnictví sledujete už řadu let. jak byste shrnula své pozorování?
V České republice jsem byla snad již dvacetkrát, poprvé v roce 1992. Vy to možná příliš nevnímáte, ale pro člověka zvenčí j sou změny k lepšímu nepřehlédnutelné. Je velmi působivé, co se u vás děje. A nejde jen o kvalitativní posun ve vybavení technologiemi - kvalita péče se zlepšuje téměř ve všech aspektech. Také vidím, že problematika zdravotnictví se stává čím dál důležitějším tématem ve veřejné diskusi, lidé o ní mnohem více přemýšlí. Nepovažují již funkční zdravotnictví za něco samozřejmého. Na českém zdravotnictví je obdivuhodné, s jak nízkým rozpočtem dosahuje v mnoha oblastech výsledků srovnatelných s mnohem bohatšími zeměmi. Také to bychom našim studentům z Auburn University rádi ukázali - plánujeme, že je sem vezmeme na "školní výlet".
Vraťme se však k programu, na kterém u nás participujete. zvláště v České republice, kde nejsme zvyklí za vzdělání platit, může být zásadním limitem školné, které rozhodně není symbolické...
Jistě, kvalitní vzdělání je drahé. Ve zdravotnictví se ale točí obrovské peníze. Organizace, které už dnes naši studenti řídí, mají mnohamilionové obraty a někdy jde o desítky ba stovky milionů. Velmi snadno mohou udělat chybu, která v konečném důsledku bude zdravotnické zařízení stát násobky školného. Náš program je koncipován tak, aby se investice do něj studentům, respektive jejich zaměstnavatelům vracela, bez toho by nešlo o dlouhodobě udržitelný projekt.
Kde vidíte další prostor pro rozvoj takto zaměřených programů v Česku?
Určitě existuje potenciál pro to, aby zde vznikl mezinárodní kurs v angličtině, kde by mohli studovat lidé z bývalé východní Evropy a kde by skutečně mezinárodní byl i sbor lektorů. Na tom CMC pracuje a Auburn University se bude ráda na tomto projektu podílet.
Kdybyste měla na závěr stručně říct, proč by se měli vedoucí zdravotničtí pracovníci zajímat o ucelené manažerské vzdělání?
Prostě proto, že zdravotnictví je byznys, ať chceme, nebo nechceme. Lidé, kteří v něm mají rozhodovací pravomoci, musejí rozumět principům řízení organizace a ekonomickým a právním aspektům. Pokud tomu tak nebude, dříve či později to bude mít negativní dopad na medicínu, kterou budou nabízet.
Zdroj: Medical Tribune