Zdravotničtí asistenti – dva tisíce nešťastníků ročně
Komentář Medical Tribune
Obory kvalifikačního studia na vysokých a vyšších odborných školách produkují každý rok jen několik set všeobecných sester ochotných jít k lůžku. To by samo o sobě ještě nebylo tragické, kdyby se v praxi uchytila idea, že sestra bude řídit multidisciplinární ošetřovatelský tým zdravotnických pracovníků několika kategorií. V reálném životě ale až příliš často nemá koho řídit a všechno multidisciplinárně dělá sama. Samozřejmě nestíhá, je vyčerpaná a říká si, jestli jí to stojí za to. Zdravotnického asistenta, který by měl tuto mezeru v ošetřovatelské péči zaplnit, se nemocnicím až na výjimky nepodařilo vstřebat. Přitom střední zdravotnické školy od roku 2008 opustilo hodně přes deset tisíc absolventů s tímto titulem. Většina z nich se ale nástupu do praxe vyhne velkým obloukem. Každý rok jich maturují zhruba dva tisíce. Ze statistik ministerstva školství vyplývá, že 98 procent absolventů zdravotnických oborů s maturitou se hlásí dále na vyšší odborné školy nebo vysoké školy, většinou ke studiu zdravotnických oborů. Z toho je přijato 76 procent uchazečů. Přímo do zaměstnání tak nastupuje čtvrtina a navíc nemusí jít zrovna o místo v oboru. Podle statistik ÚZIS pracovalo v roce 2013 ve zdravotnictví 2 760 zdravotnických asistentů. Jejich postavení je ale stále nedořešené a velmi nevděčné. Někde suplují sanitáře, jinde se jejich rozdílné kompetence neřeší a dělají všechno jako sestry, včetně toho, že slouží na oddělení sami. Jeden rozdíl ale přetrvá vždy, a to nižší celková suma na výplatní pásce.
Z hlediska profesionálního rozvoje pak zdravotnický asistent představuje slepou cestu, alespoň při současném nastavení legislativy. Není nijak upraveno jejich celoživotní vzdělávání ani profesní sdružování, formálně by měli pracovat pod odborným dohledem na věky věků a s mizivou nadějí na nějaký kariérní postup. A nikdo jim situaci neulehčuje, ani když si chtějí při zaměstnání kvalifikaci sestry doplnit. Není v zájmu zaměstnavatele je uvolňovat.
Navíc některé vysokoškolské programy ošetřovatelství výrazně bonifikují při přijímačkách uchazeče, kteří již mají praxi jako sestry. Asistenti pak zůstávají pod čarou. K rozhodnutí rezignovat a dělat něco úplně jiného je pak samozřejmě jen krůček. Přitom jde o mladé lidi, kteří se před vystřízlivěním z iluzí velmi pravděpodobně skutečně chtěli starat o nemocné. Jejich potenciálem se však plýtvá. Těm, kteří už v praxi jsou, by určitě pomohlo, kdyby po určité době mohli pracovat bez dohledu. Ti jenom trochu ambiciózní by jistě ocenili podporu ve vysokoškolském studiu. Možná by nebylo špatně jim i jinak říkat. Mimořádně nešťastný je už název této profese. Označení „Praktická sestra“, které kdysi bylo ve hře, by asi fungovalo lépe.
Pokud se ale postavení zdravotnických asistentů nepodaří v dohledné době zlepšit, je namístě otázka, zda tento obor má své místo pod sluncem. „Zdrávky“ už dávno nejsou docela náročné školy, na které se s trojkami nešlo dostat. Na řadu z nich se už ani nedělají přijímačky a na některé berou v podstatě každého. Úroveň studentů je pak velmi různá a ti šikovnější musejí v praxi složitě dokazovat, že skutečně něco umějí. Navíc se ustálilo divné nastavení, kdy naprostou většinu uchazečů o studium oboru všeobecná sestra na vyšších a vysokých školách tvoří právě zdravotničtí asistenti. Studují pak sedm let a mají pocit, že jen opakují, co už umějí, a že jim akademická sféra nedává nic nového.
Ideální vzdělávací kariéra sestry přitom je získat na gymnáziu solidní základy biologie, fyziky a chemie a naučit se anglicky a pak pokračovat v bakalářském oboru všeobecná sestra. Gymnazisty ale něco takového ani nenapadne – o jejich zájem vysoké školy soutěží a když už chtějí jít do zdravotnictví, volí medicínu. To už ale souvisí s celkovou prestiží povolání zdravotní sestry – a ta se mimo jiné odvíjí i od jejího ocenění.
Lucie Ondřichová, www.tribune.cz
Zdroj: Medical Tribune