Zdravotní sestra jako pouhý doplněk

Všeobecná sestra Jana Březinová reaguje na článek Mezi lékaři a sestrami chybí týmová práce

Zúčastňuji se odborných seminářů, tak jako každá z nás. Celoživotní vzdělávání je nutností. Některý seminář mi přinese nové poznatky a obohatí mé znalosti, některý mi dodá pouze body potřebné k obhájení registrace nelékařských zdravotnických pracovníků.

Na jeden seminář však vzpomínám více. Týkal se ošetřovatelského procesu. Zde mimo jiné vystoupila paní Magda Škrlová B.N. Kromě zmíněného ošetřovatelského procesu, mluvila o osobnosti zdravotní sestry. A mluvila mi z duše. Bylo rozpoznatelné, že má bohaté životní a pracovní zkušenosti. K upevnění pozice sester v pracovním procesu použila mnoho případů z praxe. Jeden se mi vryl pod kůži.

Odešla za prací na Západ, kde nastoupila v nemocnici jako sestra. Když vstoupil lékař na inspekční pokoj sester, které zde pracovaly u dokumentace, vyskočila ona jako jediná ze židle a nabízela lékaři své místo k sezení.

Nastal okamžik, kdy nikdo nic nechápal. Kolegyně nechápaly, co to dělá, lékař nechápal proč to dělá a ona nechápala, jak mohou sedět v přítomnosti lékaře. Až časem pochopila, že přístup k sestrám je jiný, než v zemi odkud odešla. Krásný případ.

Po celou dobu, kdy pracuji jako zdravotní sestra u lůžka nemocných, se snažím zachovat svou osobnost. Profesní i lidskou. A někdy je to dost složité.

30 let. Z toho posledních 20 let u lůžka. Je to dostatečná kvalifikace a zkušenost, k napsání různých pohledů na zdravotní sestru? Soudím, že ano.

Vnímám své pocity a poslouchám zkušenosti kolegyň. Tady je shrnutí.

Několik pohledů na zdravotní sestru.

Z pohledu sdělovacích prostředků

O zdravotních sestrách se objeví zmínka vždy jen v souvislosti s nějakou senzací. „Sestra byla pobodána, sestra vraždila, sestry si pacienta nevšimnou bez úplatku…“

Nějak mi tu schází „senzace“ každodenní práce. „Sestra vážící 60 kg musela převléci pacienta, kterého do nemocnice dopravilo osm zdatných hasičů, sestra svlékla a vykoupala bezdomovce, který byl znečištěný a zapáchal tak, že se od něho všichni odvraceli, sestra musela zvládnout agresivního opilce, kterého přivezla policejní hlídka….“ Moderní sdělovací prostředek internet nezůstává pozadu. Pod heslem „zdravotní sestra“ se najde více porno stránek, než např. pod heslem „úřednice.“ Má nás to těšit, že je naše profese alespoň pro někoho tak vzrušující?

Z pohledu tvůrců seriálů

Slepice bez vlastního názoru. Hloupě se pohihňává, pošilhává po lékařích, pije kávu, intrikuje, zaplétá se, dělá problémy. Něco tak pitomého aby člověk pohledal. Pak tomu svěř péči o své blízké. Díky tvůrci všech seriálů „ze života.“

Z pohledu vedení

Zdravotní sestra je majetkem zdravotnického zařízení. Musí být k dispozici, kdykoliv někdo vypadne ze služby. Osobní život nemá u tohoto druhu pracovníků co dělat. Její povinností je číst a brát na vědomí veškerá nařízení a nediskutovat o nich. Mít pacienty v naprostém pořádku a zároveň ušetřit pomůcky. Ochotně spolupracovat při zavádění nových ošetřovatelských postupů do praxe i při polovičním počtu personálu. Musí si umět poradit bez lékaře, bez uklízečky, bez sanitáře, bez ošetřovatelky. Musí zvládnout v nutném případě práci všech vyjmenovaných profesí a k tomu nezameškat svou práci. A stále být příjemná a milá. Prostě musí!

Z pohledu ministerstva zdravotnictví

Zdravotní sestra není nikdo. Nikde o nich není zmínka. Je to armáda nikoho. Zdravotnictví tvoří lékaři a záchranáři. Zdravotní sestry jsou pouhý doplněk, který čerpá zbytečně mnoho peněz z deficitního rozpočtu. Kolik zástupců má naše profese na ministerstvu zdravotnictví? Kdosi zapomněl na to, že se jedná o nejpočetnější skupinu zaměstnanců tohoto rezortu Pravděpodobně na to zapomněly samy sestry, jinak by si to opomenutí nenechaly líbit!

Z pohledu mladých hloupých lékařů a lékařek

Z fakulty vím všechno a nějaká sestra se svými zkušenostmi mi nemůže konkurovat. Je pro mě služka a bude skákat, jak já si umanu. Titul MUDr. mi dává právo udílet rozkazy.

Kdo jí udělil právo mi říkat, že je pacientovi zle a měl(a) bych mu něco předepsat!! Já určuji, komu může být špatně a kdy. Ne nějaká nána. Co je to za otázku, jestli jsem se neupsal(a) u ordinace? Upsal(a)! Ale snad po mě nechce, abych jí byl(a) vděčný za to, že přemýšlí. Každou otázku považuji za útok proti mé osobě a mé inteligenci! Někdy si sice nevím rady, ale nedám to před ní najevo. Nepotřebuji její pomoc. Ona je nikdo a já jsem lékař(ka)!! Tak tedy žádné odmlouvání!!

Z pohledu mladých chytrých lékařů a lékařek

Co s tím teď? S koncem vůbec nemám pocit, že umím léčit a komunikovat s různými lidmi. Pochopit systém oddělení, kam jsem nastoupil(a), je nadlidský úkol. Kde mám objednat vyšetření, kde seženu RTG snímky, kde...Nevím, tak se zeptám sestry,ta ví vždycky. Než se naději, mám před sebou snímky, o kterých jsem jen přemýšlel(a), než se rozkoukám, mám objednané vše, co jsem chtěl(a).

Sestry jsou moje dobré víly, pracují s přehledem, jsou zlaté. Sestra mi podstrčí papír, když nevím kam jsem ho dal(a), připomene mi zapomenutou ordinaci. Bez ní bych se v tom plácal(a) jak kapr na suchu. Nepotopí mě před šéfem, mám v nic zastání a oporu.

Z pohledu starších hloupých lékařů

Za každou mou chybu může jen a jen ona. Operace se mi nedaří, protože mi podává špatné nástroje. Není schopná pochopit, že když říkám „skalpel“ myslím logicky „háky“. To by pochopil každý, jen já se tu musím rozčilovat s takovou husou!!!Špatně mi podala injekci, proto jsem se do té žíly halt netrefil. Mám špatnou náladu? Seřvu sestru. Vždyť je tady od toho. Kdybych jí neukázal, kdo je tady pánem, tak by byla nakonec ještě drzá. Já jí k práci nepotřebuji, ona musí být vděčná, že se jí dostalo té cti, být v mé blízkosti. Já jsem lékař = Bůh!!

Z pohledu starších chytrých lékařů a lékařek

Sestra je pro mě spolupracovník, bez kterého by to prostě nešlo. Spoléhám se na ni. Ona je v neustálém kontaktu s pacienty na oddělení. Ví o nich všechno a já čerpám z jejích poznatků informace k celkovému pohledu na nemocného. K čemu by byla veškerá moje léčba , kdyby  nebyl pacient čisťounký, najedený, spokojený . K čemu budou antibiotika,když bude pacient trpět žízní. Já bych její práci nezvládl(a). Bez sestry si chod oddělení nelze představit.

Z pohledu pacientů

Jsou různé pohledy. Nedá se zevšeobecňovat. Záleží na mentalitě, inteligenci, výchově, potřebnosti, slušnosti a onemocnění pacienta. A na druhé straně záleží na mentalitě, inteligenci, výchově a slušnosti sestry. Jsou pacienti, kteří sestru považují za služku a druhým je nutné péči vnucovat, protože „nechtějí“ obtěžovat. Jsou pacienti, pro které je sestra nicka a pro druhé světice. Tady by byl velký prostor pro vyjmenovávání různých pohledů. Každá z nás má své osobní zkušenosti, které jsou příjemné, nepříjemné, poučné, odstrašující  či nezapomenutelné. To je podstata naší práce s nemocnými lidmi. Uchovávejme si ony zkušenosti a poučme se z nich. Zkoušejme se na konkrétní situace dívat i z pohledu pacienta. Pomůže to předejít zbytečnému nedorozumění.

Z pohledu příbuzných pacientů

Zde platí do puntíku totéž  jako v předcházejícím odstavci. Jen pojem onemocnění, nahradíme strachem o svého blízkého. Opět je to princip práce s lidmi, kteří se ocitli v tíživé životní situaci.

Z pohledu těch, kteří je opravdu potřebují

Anděl. Anděl, který přichází ve dne i v noci. Pohladí mě po ruce, dá mi napít, obrátí mě na druhý bok, převleče mě do čistého, namaže mi záda bolavá od dlouhého ležení, pomůže od bolesti. Když se k tomu i usměje, rozzáří se den a noc není tak nekonečně dlouhá. Čekám na každý takový okamžik, je to pro mě pohlazení po duši. Najednou si nepřipadám jako zbytečná troska, která je všem na obtíž. Každý kdo nadává na život by si měl projít pocity bezmoci,  které jsem zažil já. Pochopil by,  jak jsou potřební andělé o kterých nikdo neví, že existují.

Jaká je pravda?

Zdravotní sestra je prostě člověk. Obyčejná žena a občas už i muž. Má své starosti i radosti. Ničím se neliší od ostatních lidí. Některá pouze „pracuje“, jiná „vykonává své poslání“.

Denně se setkáváme s tím, k čemu se „obyčejní“ lidé otáčejí zady. S nemocí, utrpením, ponížením, smutkem, smrtí. Svá intimní místa či velmi osobní myšlenky před námi lidé odhalí bez mrknutí oka a vůbec jim to není divné. Dovolí, abychom jim do těla vpravovali různé látky, různými způsobem a důvěřují, že vpravujeme správnou látku, správným způsobem. Prostě nám věří.

Býváme svědky obrovských událostí, ke kterým „obyčejní „ lidé nemají přístup. Lidského zrození, naděje na život, naděje na uzdravení, štěstí a změny, při které si člověk v nouzi začne vážit víc zdraví než majetku.

Každý den je premiéra. Každý den přinese něco nového.

Povolání zdravotní sestry se posunulo o obrovský kus kupředu. Sestry studují VŠ, sestry se vzdělávají ve svém oboru, v psychologii, komunikaci….Pracují na sobě!! Ale…

Budeme vzdělané, ale nedoceněné. My si o to ocenění neumíme říci. Čekáme, až to za nás někdo udělá.

Ale on to nikdo neudělá. Každá musí začít sama u sebe. Začít můžete tím, když si uvědomíte, že nás „zatím“ nic nemůže nahradit. Zdravotní sestra byl pojem. Pojem v dobrém slova smyslu. Snažme se, aby to tak zůstalo.

Dokud budeme vyskakovat ze své vlastní židle, na svém vlastním pracovišti a uvolníme jí přicházejícímu lékaři, budeme, neviditelné, neexistující,  vše zvládající šedé myšky.

Své dceři zvedám s oblibou sebevědomí větou: „ Každý si k tobě dovolí tolik, kolik mu dovolíš, aby si k tobě dovolil !“

Nechci, dovolit, aby se z nás stal neviditelný a nejpočetnější dav našeho rezortu. Vy to chcete?

Jana Březinová, www.tribune.cz

Zdroj: www.tribune.cz