Zamyšlení nad postavením dermatologie v současném zdravotním systému
A protože tato specializace zahrnuje i venerologii, je jistě dobře, že není žádné administrativní omezení, které by tomu bránilo. Na druhou stranu do ambulancí kožních lékařů často přicházejí kromě pacientů s chorobami kůže také lidé, kteří řeší různé kožní nedokonalosti. Jen výjimečně přitom bývá takový problém jeden, spíše jde o různé drobnosti, které je třeba prohlédnout a pacientovi postupně vysvětlit jejich příčinu a možné řešení. Tyto konzultace ubírají čas těm skutečně nemocným. Anamnesticky získané informace, které pacient sdělí spontánně nebo na cílený dotaz, mohou být přitom neocenitelné později v dalším průběhu. Bohužel z nedostatku času tuto část konzultace lékař musí často zkrátit na minimum. V době, kdy je na jedné straně výrazný tlak pacientů na urgentní konzultace a současně se výkonnost ordinace měří tím, kolik bodů bylo vykázáno na jedno rodné číslo, vzniká honička, která přináší stres lékaři i pacientovi.
Pochybnosti ve mně vzbuzuje prefabrikovaná věta ze zprávy z vyšetření lékařem pohotovosti, kde se mimo jiné píše: „Pacient byl poučen o diagnóze a prognóze onemocnění, o způsobu a možnostech léčby včetně možných vedlejších účinků.“ Opravdu si lékař, který tuto větu jedním kliknutím na počítači do textu vložil, myslí, že je to pravda? Měli bychom zauvažovat nad tím, jestli jsme v ordinaci proto, abychom stanovili diagnózu, pochopili a pacientovi vysvětlili, proč ho konkrétní nemoc trápí a jak s ní má bojovat, případně jak se s ní má naučit žít, nebo proto, abychom vytvářeli dokonalé zápisy a zprávy, kde je tolik balastních informací, že další lékař, který zprávu dostane, musí pátrat po tom, co skutečně odpovídalo realitě.
Pacient má obecně rád přístrojové vyšetření, připadá mu – a obvykle to tak skutečně je – objektivní, lepší než běžné zhodnocení prostým pohledem. V dermatologii je ale posouzení projevů v reálném čase a při přímém vyšetření potřebné. Moderní technika – fotodokumentace zaslaná na dálku, zhodnocení ložiska expertním programem – je jistě přínosná, ale běžnou komunikaci lékař– pacient nahradit nemůže. Poradny na dálku fungují už řadu let. Bývaly součástí různých zdravotních rubrik v médiích. Nyní se přesunuly na internet, kde je možné konzultaci provádět prakticky online. Pokud lékař s dostatečnou zkušeností může posoudit problém a doporučit pacientovi, jaký další postup zvolit, pak to lze považovat za velmi užitečný krok, který šetří lékařům i pacientovi především čas a v systému může vést k nemalé úspoře prostředků. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že pacienta je nutné často fyzicky naučit, jak ordinovanou léčbu používat, což při nejlepší vůli po internetu nelze.
Dermatologie je obor rozmanitý. Některé ordinace provádějí především klinická vyšetření a převazy, jiná pracoviště jsou vybavena přístroji pro fototerapii, další jsou specializovaná například na diagnostiku ekzémových onemocnění nebo problémy žil a lymfatického systému. Ve většině ambulancí je možné provádět malé kožní excize. Pečujeme o pacienty, kteří trpí kožními infekcemi, například – ale nejen – virovými bradavicemi nebo mykózami. Přesto byl tento obor – nejspíše z neznalosti reality – zařazen do skupiny neinvazivních odborností s nejnižším ohodnocením minutové režie. Nedaří se nám přesvědčit úředníky pojišťoven a ministerstva, že naše odbornost má srovnatelné náklady na provoz jako infekce nebo oftalmologie. Nejspíše i to je jeden z faktorů, který odrazuje mladší lékaře, kteří by vystřídali generaci dosluhujících kolegů.
Za úspěch se obecně považuje, pokud dítě převezme štafetu a může čerpat ze zkušeností rodičů. Trochu se obávám, že to děti současných provozovatelů dermatologických praxí nebudou mít jednoduché, pokud vůbec budou mít zájem zůstat a pokračovat.
Zdroj: MT