Žaloudík: Je to směs dobrých úmyslů, nekonzumovatelných změn a kulišáren

20.07.2011
Moderátor (Terezie JIRÁSKOVÁ):
...Hosty dnešního vydání Studia STOP jsou předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníková, poradce ministra zdravotnictví Leoše Hegera Pavel Vepřek, v neposlední řadě senátor za ČSSD Jan Žaloudík a také prezident České lékařské komory Milan Kubek.

Dovolte mi v úvodu zeptat se na to, zda podle vašeho názoru byly připravované reformy dostatečně prohovořeny napříč politickým spektrem a zda byly diskutovány se všemi zúčastněnými, tedy i odborníky, kterých se dotýká? Tak, když dovolíte, nejprve dám slovo Pavlu Vepřekovi.

Pavel VEPŘEK
No, byly prodiskutovány v té míře, v jaké mohou být nové zákony a záměry vlády vždycky prodiskutovány. Protože ono to je takový živý proces ta příprava reforem a do té zasahují všechny strany. A každý se tam snaží uplatnit to své. Takže vy vlastně nemáte do té chvíle než to odejde do Poslanecké sněmovny, tak na stole nemáte vlastně finální materiál, který by se dal pak úplně seriózně diskutovat. Takže ten proces faktické diskuse začíná až ve chvíli, kdy zákon vstoupí, nebo návrh zákona vstoupí do prvého čtení v Poslanecké sněmovně. A pak už tady se hovoří o nějakém finálním textu a od toho je ten legislativní proces pak ve sněmovně, aby v tom zákonu byly ty věci, které ještě tam nejsou dostatečně dobře propracovány, tak aby byly doladěny.

Ještě zůstaňme u vás, když dovolíte, samozřejmě všichni budou reagovat na tu první otázku, nebo budou moci. Proč se při každé snaze o reformu zdravotnictví, což se periodicky opakuje vždy s každým novým ministrem, hovoří o nedostatečné komunikaci připravovaných kroků, které jsou podobné, vždy je to z toho důvodu, který vy jste nyní uvedl?

Pavel VEPŘEK
Já si myslím, že to není otázka komunikace. Je to o tom, že ti lidé, kteří to kritizují, tak tam nenacházejí ty své představy. A ono něco jiného si, se o tom povídat a něco jiného o tom, že každý přeci jenom si myslíme, že ty věci by se měly ubírat nějakým jiným způsobem a ten, který není spokojen s tou aktuální podobou těch probíhajících změn, tak bude říkat, že se s ním nedostatečně komunikovalo. Ale on neříká, že se s ním málo komunikuje, on říkal, že nesouhlasí s tím, co se tam dělá. A tak to prostě se snaží obalit.

Tak. Asi jasný nesouhlas bude ze strany Dagmar Žitníkové, předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče. Tak, jak tedy současné vedení komunikuje o chystaných změnách?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ
My jsme opakovaně upozorňovali na to, že reformy v českém zdravotnictví jsou potřeba. Ale samozřejmě tady v tom má pan Vepřek pravdu, že každý si pod těmi reformami představujeme něco jiného. My za náš odborový svaz jsme jednoznačně trvali na tom, aby české zdravotnictví mělo takovou podobu, jakou má zdravotnictví v současné době v Evropě. Aby zůstalo veřejné, aby zůstalo solidární a aby se v něm neměnily ty základní principy. Co se týká té komunikace, tak já tady musím bohužel oponovat panu Vepřekovi, protože takovým způsobem, jakým byl v současné době veden legislativní proces, tak od roku 1990 nikdo tento způsobe projednávání reformních zákonů, a zvlášť tak závažných reformních zákonů, nepamatuje. My jsme dostali přímo materiál z ministerstva zdravotnictví, ve kterém ministerstvo zdravotnictví samo přiznává, že bude zkracovat jednotlivé lhůty pro projednávání těch zákonů. Jak v Poslanecké sněmovně, tak ve výborech. Že je bude zkracovat pro projednávání se sociálními partnery. My když jsme měli x těch jednání, tak vždycky, když jsme přišli na jednání, tak jsme dostali nějaký nový materiál. Nějakou novou verzi, která se lišila od té původní. A takto se pracovat prostě nedá. My jsme se vyjádřili vždy k nějakému materiálu a když jsme přišli na další jednání, tak jsme dostali informaci, že velká část z toho materiálu už třeba ani neplatí a že bude vše úplně jinak. A koneckonců to bylo vidět i na té poslední novele zákona o veřejném zdravotním pojištění, kdy vlastně ministerstvo zdravotnictví ke své vlastní novele připravilo obrovský komplexní pozměňovací návrh, který má vlastně 48 stránek a který nebyl projednán vůbec s nikým. A pokud by odbory hodně nekřičely, tak by byl schválen vlastně ještě předtím, aniž bysme se dozvěděli, co je vůbec jeho součástí.

Nechme reagovat prezidenta České lékařské komory Milana Kubka, stejná otázka, jak se mluví o připravovaných změnách, dost či málo?

Milan KUBEK
Tak, spolupráce ministerstva zdravotnictví s lékařskou komorou je víceméně formální. My sice dostáváme návrhy k připomínkám, většinou takové ty návrhy, které nejsou důležité, ty důležitější, tam býváme často opomenuti. A naše připomínky prostě zohledňovány standardně nejsou. A já bych se připojil k tomu, co říkala paní Žitníková, že my jsme už zvyklí na ledacos. Ale to, co předvedlo ministerstvo zdravotnictví v souvislosti se zákonem o veřejném zdravotním pojištění, to skutečně zde ještě nikdy nebylo. Protože nejprve se připravovala technická novela a veškeré naše připomínky byly odmítány s tím, že nemají technický charakter. Poté šlo do vlády něco úplně jiného, vláda tedy schválila úplně jiný návrh než původně navrhovalo ministerstvo, poté ministerstvo skutečně připravilo komplexní pozměňovací návrh k svému návrhu, aby na základě nějakých neprůhledných jednání na skupině K 9 se zase připravovaly poslanecké návrhy k tomuto pozměňovacímu návrhu. Prostě to je obrovská míra chaosu. K tomu ministerstvo zdravotnictví necítí potřebu nějaké reálné komunikace s opozicí, protože má tu většinu těch 118 hlasů ve sněmovně, takže určitou jistotu, že prostě proválcuje, co chce. Opozice zase na druhou stranu, abych je také nešetřil, opozice zase na druhou stranu nemá žádnou potřebu diskutovat o konkrétních paragrafech, prosazovat nějaké pozměňovací návrhy, pro ni je jednodušší odmítat zákony jako celek. To znamená, co nás čeká. Silou protlačený zákon Poslaneckou sněmovnou, vrácení Senátem, sněmovna poté Senát přehlasuje. No, a pak dříve nebo později přijdou volby a pravděpodobně se bude všechno rušit a zdravotnická reforma budovat znovu. A to je skutečně velmi neuctivé, jak vůči zdravotníkům, tak vůči pacientům, protože tímto citlivým resortem protékají velké
peníze. Dříve či později budeme zdravotnictví potřebovat každý z nás a zasloužilo by si prostě slušnější zacházení ze strany politiků. A ještě bych zmínil jednu věc. Opravdu ty současné zákony o zdravotních službách, které nyní budou protlačovány sněmovnou, opravdu nejsou ničím jiným než oprášenými Julínkovými zákony s většinou velkých nedostatků, které v těch Julínkových zákonech jsou. I když některé věci se třeba nám podařilo odstranit, například to, že nezaniknou registrace všech soukromých lékařů, tak jak plánoval původně Julínek, komora i nadále bude moci řešit stížnosti na poskytování lékařské péče, tedy pokud nebude úspěšný pan bakalář Šnajdr, který chce komoru pozměňovacím návrhem této kompetence zbavit. Praktičtí lékaři nebudou muset poskytovat péči nonstop pro své pacienty, tedy 24 hodin 7 dní v týdnu. Já jsem už jednou zmínil o tom, že jestliže zákon o veřejném zdravotním pojištění je takový trošku potencionální klacek na pacienty, kteří si budou muset více doplácet na zdravotní péči, protože zdravotnictví bude v ekonomických problémech, zákonitě, na základě rozhodnutí vlády. A já věřím, že se k tomu dostaneme, tak ten zákon o zdravotních službách představuje zase takový bič na lékaře, aby pacienti měli iluzi, že když už budou platit jako mourovatí, že si budou moci aspoň zchladit žáhu na doktorech. Ten ...

Ano, dostaneme se k tomu. Tak, když dovolíte, dejme slovo senátoru Janu Žaloudíkovi. Tak, pane profesore, tak vy se na celou věc díváte trochu z vyššího patra. Ze senátorského pohledu. Tak, jak se mluví o připravovaných reformách, tedy úvodní názor.

Jan ŽALOUDÍK
Tak, podívejte, já myslím, já bych to vrátil tu debatu ještě kousek zpátky. Jestliže děláme nějakej novej zákon, tak by měl něco vylepšovat. Nechceme novej zákon, kterej něco zhoršuje, že. A vždycky musí vyhovovat asi těm zúčastněným. Tady v těchto zákonech jsou zúčastnění pacienti, to jsme potenciálně my všichni, zdravotníci, kteří v tom systému fungují, jak nejlépe mohou. A potom ti, kteří dodávají třeba různé prostředky. My jsme se dostali do velmi paradoxní situace, že pacienti s tím nejsou spokojeni a nevyhovuje jim to, zejména ti, co skutečně pacienty jsou a těžšími. A nejsou teprve v té přípravě na pacienta, což jsme asi všichni. Potom určitě to nevyhovuje drtivé většině zdravotníků z různých důvodů. A dokonce jsem zaznamenal v poslední době i obavy různých společností, dodavatelů a podobně, kterým chybí zejména pravidla a říkají, že ten chaos spíše narůstá. Tak se musíme zeptat, pro koho to tedy děláme? Jestli to děláme jenom proto, aby byl splněn nějaký úkol toho či onoho programu, nebo toho či onoho činitele. A potom jsme všechno zase museli spravovat. Tak to je první problém. Druhý problém je, že my říkáme všem, že neznalost zákona neomlouvá. Ale já bych řekl, že by neměla omlouvat taky naprostá neprůhlednost a nekonzumovatelnost zákona. Nám se množí případy, že už ty zákony primárně víme, že budou nekonzumovatelné a když na to upozorníme na ty problémy, tak se řekne, no, my to pak budeme novelizovat. Takže já nevím, jestli posluchači vědí, že teď se bavíme o novele zákona o zdravotním pojištění 48, ale v Senátu a mezitím už nová novela zase jiné části probíhá ve sněmovně, novela té novely.

Ano, promiňte, tím myslíte tu nekonzumovatelnost.

Jan ŽALOUDÍK
Tím myslím, ne, nekonzumovatelnost je ještě v jiné věci. My jsme hlavní problém, který jsme měli ve zdravotním výboru a věřím, že tomu bude tak i v celém Senátu tento týden, je jakási gulášovitost. Víte, my hovoříme o novele zákona o zdravotním pojištění, ale s tím souvisí dalších 5 zákonů. Málokdo si uvědomuje, že tam je zákon ještě o zálohách na pojistné, je tam o pojišťovnách v tom taky zákon, čili my to zjednodušujeme, a teď ten guláš je obrovský. Tam se objevují věci od vypočítávání úhrad na léky přes standardy, přes fúze pojišťoven až po takové přílepky, jako se vždycky objeví, aby třeba ti, co jsou ve správních radách pojišťoven, nemohli být jenom dvě funkční období, ale mohli být na věčné časy a podobně. To si tam zas někdo prosadí. Je to asi tak, protože já bych to, víte, já bych doporučoval každému, kdo se bude chtít, kdo bude chtít pochopit, proč jsme proti tomu, tak aby si to skutečně přečetl a zjistil, jestli to umí pochopit a jestli mu přijdou ty souvislosti logické.

Ano, tak když dovolíte, pojďme postupně. Pojďme k této věci. Ve sněmovně byla schválena též úprava zákona, díky níž by mohli v orgánech zdravotních pojišťoven zasedat po neomezený počet funkčních období politici a ministerští úředníci. O tom jste hovořil vy. V současné době je mandát omezen maximálně na 2 čtyřleté cykly. Již druhé funkční období ve správní radě VZP v současné době zasedají například Marek Šnajdr ODS, Boris Šťastný ODS, Jiří Koskuba sociální demokrat, Miloš Patera ODS, Josef Kochan ODS a tak dále a tak dále. Změna by zaručovala i to, že by nadále dostávali odměny, například ve správní radě VZP pobírají její členové každý měsíc okolo 20 tisíc korun. Když nepřijdou na zasedání, dostanou zhruba polovinu. Tak, co si občané mají myslet o tomto opatření a je to rozumný postup? Dagmar Žitníková, předsedkyně, paní předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče.

Dagmar ŽITNÍKOVÁ
Víte, nejhorší je to, že toto je to nejmenší zlo v těch zákonech podle mého názoru. A v podstatě vždycky se vytrhne jenom taková určitá část toho. A přitom toto je opravdu spíše i o morálce těch lidí a ukazuje to na to, co je schopen některý z politiků si přihodit vlastně v rámci toho zákona. Ale v těch zákonech jsou daleko horší věci, které daleko víc dopadnou na pacienty, na systém a které prostě budou mít daleko větší dopady než tady tato, tato část. Samozřejmě my jsme to za odbory kritizovali. Je to jako poslanecký návrh. Ministerstvo zdravotnictví tehdy řeklo, že v jeho komplexním pozměňovacím návrhu tady tato změna nebyla, ta přišla přímo ze zdravotního výboru. Takže si můžete udělat představu o tom, co navrhují sami poslanci a jakým způsobem se snaží někdo udržet na určitém místě.

Ano, názor na tuto věc Milan Kubek, Česká lékařská komora.

Milan KUBEK
Tak, já souhlasím s tím, že opravdu to jsou takové marginálie, to jsou taková ta sexy témata, kterých se často novináři chytají. Ale ty skutečně nebezpečné věci potom unikají. Já v dané chvíli bych chtěl zmínit připravovaný zákon o zdravotních pojišťovnách, který může být velmi klíčový, protože jednou ze základních, jedním ze základních kamenů té Julínkovy reformy byla privatizace systému veřejného zdravotního pojištění. V současnosti ten návrh toho věcného záměru nehovoří o privatizaci. Bude velice zajímavé sledovat, jak bude vypadat konkrétní paragrafované znění toho zákona, protože to je zákon klíčový. A mnohem důležitější ...

Ano, dobře, tak ten ...

Milan KUBEK
... to, jestli si prostě někdo bude pobírat 20 tisíc měsíčně. Prostě skutečně ano, je to o morálce, ale jsou to drobné. Tady se hraje o desítky miliard korun.

Ano, ale když dovolíte malou poznámku, občany toto zajímá. Myslím, že názor senátora Jana Žaloudíka byl na tuto věc zřejmý. Pane senátore, pokud se mýlím, tak krátce, jestli chcete ještě zhodnotit tedy tuto pasáž.

Jan ŽALOUDÍK
Víte, já obecněji přípravy na ty další zákony, které budou . Já to uvedu na takovémto příkladu, protože samozřejmě souhlasím s tím, že ty zákony jsou o něčem jiném, že jsou podstatné věci. Ale aspoň vidíte, co tam všechno je schopno pronikat. A když potom něco schválíte, co taky s tím všechno schvalujete. A je to příklad tento. Představte si, že jdete pro rodinu, která má třeba hlad, nakoupit pečivo, rohlíky. A v obchodě vám řeknou, víte, jasně, prodáme vám, ale my k tomu ještě, musíte si k tomu vzít bavlněné tričko a nůžky na plech a sáček pervitinu. Vy řeknete, já nesouhlasím s tím pervitinem a oni vám řeknou, vždyť jste chtěl rohlíky, vy máte něco proti rohlíkům? A já řeknu, nemám, já chci ty rohlíky, oni řeknou, ale proč nechcete ty nůžky na plech? Já řeknu, no, protože teď stříhat nebudu. Oni řeknou, ale nůžky na plech jsou užitečný, když stříháte plech, říkáte, já jsem přišel pro rohlíky. A toto je přesně ta debata. Přesně ta debata a končí vždycky tím, že je to programový prohlášení vlády. My se tady bavíme skutečně bych doporučoval, aby si ten zákon lidé prolistovali, protože zjistí, že tam jsou úplně nesouvisející heterogenní témata a jakoby z toho čišela snaha prohlasovat, protože zažíváme dobu, které já říkám CXV, to římsky 115. Já to beru, že ne 118, ale 115 je jistejch. To je ta doba CXV. A tady už co prohlasujeme, to prohlasujeme, ať už to má důsledky jakékoliv. A potom v diskusi se říká, no, tak to třeba znovelizujeme. I když jsou tam věcné chyby. To je ten hlavní problém.

Dobře. Dotýkali jste se zákonu o zdravotním pojištění. Tak, základní úskalí, které vidíte v tom zákonu, tak jak je připraven.

Jan ŽALOUDÍK
No, tak hlavně, že je to směs vlastně 6 zákonů, vzájemně nesouvisejících témat. A teď k jednotlivým těm tématům samozřejmě jsou výhrady. Je tam vůbec ideový nesouhlas s tím dělit něco na standard, předem to podepisujete bianko šek, kdy nevíte, kdo bude rozhodovat o nějakém standardu, co standardem bude, co ne. Mám na to krásné příklady z praxe. Vy máte člověku vysvětlit podle jistého paragrafu, že všechny postupy, 5 možných postupů, jsou všechny naprosto rovnocenné, ale na jeden si má z nich připlatit 100 tisíc. Proboha, proč by to ten člověk vůbec dělal, jestliže jsou rovnocenné. A podobně. Další jsou tam věci, které ...

Ano, tak standardy vám leží na srdci.

Jan ŽALOUDÍK
Ty nám v principu leží, protože ty narušují cosi, co desítky let prostě tady lidé měli jaksi za jistotu, jo, tak to je věc, která je spíš ideová, možná, že se objeví třeba i u toho Ústavního soudu, protože ten osud toho zákona se zdá být docela jasný, že jo.

Ano, když dovolíte, tak jenom připomínka. Právní experti sociálních demokratů zahájili přípravné práce na dvou tématech, poplatcích za pobyt v nemocnici a na rozdělení zdravotní péče právě na ony standardy a nadstandardy. Standardem a nadstandardem, tedy pro posluchače opakovaně, se rozumí část zdravotní péče poskytovaná pacientům a hrazená z veřejného zdravotního pojištění. A nadstandard má být soukromě hrazený typ péče. Přípravu a seznam toho, co je standard a co ne, by měly mít na starosti odborné společnosti, že budou kontrolovat zdravotní pojišťovny. Za péči by si mohli pacienti připlácet již od roku 2012. Bude se to týkat podle slov pana ministra zdravotnictví Leoše Hegera operací šedého zákalu, protéz, speciálních sáder, případně nějakých robotických operací. Dejme slovo poradci ministra zdravotnictví Leoše Hegera Pavlu Vepřekovi. Tak, pane poradče, asi se budete hájit. Standardy, nadsandardy a ještě také se vyjádřete k tomu, na co jsem se ptala na ta funkční období ve správní radě.

Pavel VEPŘEK
No, já bych teďka si vzal zase na chvilku slovo.

K těm věcem prosím ale.

Pavel VEPŘEK
K těm věcem, ano. Tady bylo, jako tady se snášela jako velká kritika na ministerstvo zdravotnictví, na celý legislativní proces. Já si musím, já chci říct, že prostě my ten legislativní proces musíme brát jako realitu a že takto to běží a pan senátor Žaloudík to velmi hezky popsal. Prostě je to jako za socialismu, když jste šla si koupit hovězí na svíčkovou, tak jste dostala ještě přední hovězí na polévku. A to je věc politického vyjednávání. Kde ministerstvo má nějakou poměrně koncizní představu o tom, co je potřeba udělat, ale musí se domluvit s dalšími koaličními partnery a ještě musí v něčem vyjít vstříc opozici. Takže je to takové opravdu, takový perský trh, kde ale je potřeba jako mít na paměti to, aby ta základní linie tam zůstala zachovaná. A já jsem přesvědčen, že ty současné návrhy, které procházejí Poslaneckou sněmovnou, jsou něco, co skutečně to naše zdravotnictví významně posune. A je to vlastně největší změna, která se tady odehrála od přechodu z toho státního systému na pojišťovenský systém. Takže to je, myslím si, že nakonec všichni občané budou velmi spokojeni z toho, že ty změny byly uskutečněny a věřím, že i význam, že opozice ve chvíli, kdy se stane, stane vládní silou případně, tak že ty změny nebude rozhodně destruovat, ale bude někdy parametricky upravovat. Takže to je jedna věc. Druhá věc je otázka ...

Standardy, nadstandardy.

Pavel VEPŘEK
... správních rad zdravotních pojišťoven.

Nejdřív správní rady, ano.

Pavel VEPŘEK
Jak tady kolegové a paní kolegyně říkali, je připraven věcný záměr o zdravotních pojišťovnách, kde tito poslanci chránění imunitou nebudou v těch správních radách vůbec zasedat, protože ta odpovědnost těch členů správních rad bude, budou ručit svým majetkem a budou mít prostě veškerou odpovědnost tak, jako to mají v jiných podnicích. Takže ta, takže je to, pokud to projde, tak to bude opatření jenom krátkodobé a od roku 2013 už to prostě bude jinak. A standardy ...

Účelnost standardů, nadstandardů.

Pavel VEPŘEK
My máme pluralitní systém pojišťoven. Máme 7 zaměstnaneckých pojišťoven a 1 VZP. Chceme tím zákonem, který připravujeme o zdravotních pojišťovnách, vytvořit, tyto pojišťovny dát pod jednu, udělat jeden typ pojišťoven, takže budou se všechny chovat stejně. A tím, že máme těch pojišťoven více, tak musíme být schopni je také kontrolovat. Jestli našim občanům zajišťují tu péči, kterou mají. A to je dáno tím, že musíme přesně vymezit to, co ta, ten veřejný systém skutečně zajišťuje. A my to máme v současné době daný seznamem výkonů s bodovým ohodnocením. Ale ten seznam výkonů do doby nedávné byl velmi, to definoval velmi nepřesně a všichni víme, že v tom reálném životě se, si různě lékaři žádali platby po pacientech, aby si na něco doplatili, že to ten veřejný systém nehradí. My v současné době vlastně pracujeme na tom, že ten, to, co hradí ten veřejný systém, se velmi přesně popíše a já mohu občany ujistit, že tam není žádné, žádné významné vyškrtávání nějakých položek a že skutečně se přesně popisuje to, co ten současný systém umožňuje. Ale zároveň u některých vybraných výkonů bude označeno, že je tam ještě nějaká možnost něco extra si do toho přidat a bude to, bude to v tom výkonu označeno a bude to popsáno. A ten proces určení toho, co bude u některých výkonů možno si připlatit, zatím není ani nastartován. Bude, budou to zpřístupněno, ty jednotlivý výkony budou zpřístupněný vždy v té odborné společnosti, která se tou oblastí zabývá, ta bude podávat návrhy. A tyto návrhy pak bude zpracovávat pracovní skupina, která byla ministrem jmenovaná, panem ministrem zdravotnictví, je tam taky zastoupená lékařská komora a ta bude mít pak konečné slovo o tom, jestli u některých výkonů budou ty, ty nadstandardní varianty připuštěny a jak budou vypadat.

Takže je to taky takové protikorupční opatření? Rozumím tomu dobře?

Pavel VEPŘEK
No samozřejmě. Samozřejmě, ten, kdo tady jako brojí proti tomu, tomu definici toho standardu, tak samozřejmě podporuje korupci. Protože tím se vytváří vlastně velmi šedá zóna a ten, ti lékaři v současné době na jednu stranu říkají pacientům, tohle nám pojišťovna nehradí, ale na druhou stranu to té pojišťovně vyúčtují. Takže s tím, že to bude velmi přesně popsáno a bude to kontrolovatelné, tak ta korupce z této oblasti zmizí. A to je právě ta oblíbená, oblíbená rétorika, která říká, že nejdříve musíme ucpat ve zdravotnictví díry a potom dělat reformy. Ale ono to je naopak. Ono, my nejdřív musíme, my musíme dělat ty reformy proto, abysme ty díry postupně ucpávali, protože ...

Promiňte, takže by se mělo zamezit tomu, že by pacienti dávali v obálkách lékařům za výkon konkrétní peníze ...

Pavel VEPŘEK
No, samozřejmě, samozřejmě. Tady musí být jako ten lékař bude mít vyvěšen ve své ordinaci ceník těch nadstandardních služeb, který nabízí nad rámec toho veřejného systému. A pacient se rozhodne, jestli ten nadstandard si chce přikoupit nebo ne. A já osobně si nemyslím, jak říkal pan profesor Žaloudík, že by potom byla velká poptávka. Ale jsou tací, kteří ty peníze mají, těch peněz mají tolik, že pro ten pocit, že si mohou dovolit něco dražšího, že budou, budou spokojeni, tak proč jim to nedopřát.

Ano, takový je tedy dílčí názor poradce ministra zdravotnictví Leoše Hegera Pavla Vepřeka. Když dovolíte, ještě malou poznámku. Často se lidé ptají a zajímají se o to, zda laparoskopické operace budou tedy nadstandardem a pokud mám dobré informace, tak pan ministr zdravotnictví řekl, že laparoskopické operace jsou již dávno hrazeny a jsou tedy a měly by zůstat coby standardní poskytovaná péče. Je to tak?

Pavel VEPŘEK
Samozřejmě. Samozřejmě.

Dobře, to jenom jsem zaznamenala tedy, coby zájem posluchačů. Podle odborů zavedení nadstandardů povede k tomu, že lidé dostanou jen nejlevnější ošetření a lepší metody a léky budou jen pro bohatší. Tak, předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníková. Stále si to myslíte i po tom, co pan doktor Vepřek řekl?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ
To je právě ten problém. Protože my jsme si skutečně nechali udělat právní stanovisko k těm jednotlivým zákonům a například ta definice toho standardu a nadstandardu je podle nás udělaná naprosto špatně. Když jsme dali možnost posoudit to několika právníkům, tak už v té době, kdy vznikal celý ten legislativní proces a kdy vznikala ta definice, tak k tomu existují různé právní výklady. A na ty právní výklady samozřejmě navazuje potom ta nejistota, co ti pacienti skutečně dostanou. My jsme hovořili neustále o tom, že pokud to myslí pan ministr skutečně vážně, a jsou ty návrhy myšlené takto dobře, tak máme jít stejnou cestou, jakou se vydala vlastně celá Evropa. To znamená, že máme definovat ten standard a nadstandard například v oblasti materiálu. Ale ne v oblasti péče. Pokud ten pacient si bude chtít připlatit na kvalitnější materiál, tak samozřejmě by si na ten materiál připlatit mohl. Ono se totiž hovoří neustále o tom, že to má být pouze nějakých 5 okruhů. Jenomže v příštích letech se počítá s tím, že se od pacientů získá na spoluúčasti zhruba 18 miliard. A 18 miliard je částka, která je velmi vysoká a já si myslím, že dnes spousta rodin v České republice je opravdu v takové situaci, že si ten nadstandard nemůže moc dovolit. Navíc je tady další problém. A pan Vepřek o něm nehovořil. Ale ten nadstandard ti pacienti nebudou platit přímo, s tím se vůbec nepočítá. Ono se počítá s tím, že ten nadstandard si zaplatí vesměs formou připojištění. To připojištění, které se tady vytvoří, tak si vytvoří v soukromých zdravotních pojišťovnách. Takže ti pacienti a ti klienti dají ty své peníze do těch soukromých pojišťoven a ty soukromé pojišťovny budou následně proplácet tu péči. Takže ta péče nepůjde přímo do toho zdravotnictví. Ale ta péče půjde do těch pojišťoven a už dneska jsou tady zkušenosti vlastně například se zdravotníma pojišťovnama, které nabízí komerční připojištění pro cizince, že ten objem těch prostředků, který se vrací, je naprosto mizivý. Takže my těch, my těch problémů jsme vlastně ukazovali mnoho. Měli jsme k tomu mnoho připomínek. Snažili jsme se ten systém také vylepšit, není pravdou, že jsme nenavrhovali některé jiné řešení odlišné od těch, které jsou připravené. A my se opravdu obáváme, že po právní stránce je to nastavené špatně, že jsou tam, jsou disproporce, jsou tam problémy a ty problémy se objeví, až ten systém se celý nastartuje a začne fungovat.

Krátká reakce Pavla Vepřeka než dáme příležitost dalším hostům.

Pavel VEPŘEK
No, tady, tady jako posluchači slyšíte, jak se nejlépe jako napadne protivník, nebo oponent. Protože se mu podsune nějaký úmysl, který on vůbec nemá, jo. Tady se říká ...

Tak ho vyvraťte.

Pavel VEPŘEK
... že někdo chce něco privatizovat a jako se dává taková jako, takovýhle obláčky různých pochybností nebo jako děláme to jinak než v Evropě. Není to pravda. My to děláme naprosto standardním evropským způsobem. A já jsem právě ten hlavní propagátor toho, aby se to dělalo tak, jak je to v těch evropských zemích. A paní předsedkyně tady říká, že my to děláme jinak než to dělají jinde. Ale my právě jdeme tou cestou, jakou to dělali Němci, Holanďani, Belgičani. Všichni to mají takhle popsaný. Jako tam se opravdu ty změny budou právě týkat těch materiálů a těch použitých léků. Toto je tak, to jsou ty klíčový rozdíly. A tak nevím, proč se tady hovoří o tom, že to bude nějak úplně jinak. A pak otázka toho soukromého připojištění. Už jenom z toho, že je to komerční záležitost, tak nejdřív tady musí být nějaký trh. To znamená někdo musí jako vůbec ten pojistný produkt nabízet. Někdo ho musí vytvořit. A protože je to soukromé, tak je to nenaříditelné zákonem. Jako my nemůžeme předjímat, jak to bude. A takže zcela nepochybně tady v prvé fázi, pokud tu budou nadstandardní možnost si na něco připlatit, tak si to budou lidi platit z vlastních peněz a budou si o tom rozhodovat. A pokud to riziko, pokud těch lidí, který to budou si chtít ty nadstandardní služby nakupovat bude tolik, že už se vyplatí někomu na to vytvořit pojistný produkt, tak ten pojistný produkt pro to vytvoří stejně jako máme pojištěný auta a stejně jako máme pojištěný domácnosti a všechny další věci kolem nás. Ale já osobně si myslím, že ten proces bude trvat velmi dlouho.

Jaký je názor prezidenta České lékařské komory Milana Kubka? Ještě vám pak připojíme, pane prezidente, další otázku. Protože jsme se dohodli, že s námi setrváte pouze omezený čas tohoto našeho Studia STOP. Tak, nejdříve standardy, nadstandardy a pak se podívejme na nová pravidla, která budou hrozit podle nových zákonů lékařům i nemocnicím, tedy pokuta například za to, že pacienti nebudou moci vidět svou zdravotnickou dokumentaci nebo budou bezdůvodně propuštěni domů, nebo je lékař odmítne ošetřit. A také, a to se týká hlavně praktických lékařů, nebudou mít správně označenou ordinaci. Řekněte, zda jsou ty sankce na místě. Vy jste se k nim vyjádřil, že jsou pro soukromé lékaře neúnosné, dokonce, dokonce likvidující. Tak jestli byste mohl se vyjádřit ke standardům a k této věci.

Milan KUBEK
Tak, já začnu tou druhou záležitostí, která je takovým ...

Ta vám leží na srdci více, ano.

Milan KUBEK
... ani ne leží na srdci více, ale je to pro mě takový nemilý důkaz toho, že pan ministr Heger nám "Julínkovatí". Ty pokuty jsou opravdu likvidační a tady se vytváří nějaká iluze, že se snad rozšiřují významně práva pacientů. Není tomu tak. Ten zákon o zdravotních službách v podstatě popisuje práva, která pacienti mají již dnes. Za porušení řady těch práv již dnes existují sankce. Ale nejsou takto taxativně vyjmenovány v takových drakonických částkách, které prostě skutečně můžou vést k šikaně, zejména soukromých lékařů a k jejich likvidaci.

Omlouvám se, ještě dovolte mi doplnění, pan ministr Heger řekl, že není možné doktory pouze odměňovat, ale že je nutné je také trestat. A za správní delikt třeba nebudou odpovídat, jestliže prokážou, že vynaložili veškeré úsilí, aby porušení právní povinnosti zabránili. Tolik tedy jenom názor ministerstva.

Milan KUBEK
Pan ministr řekl ještě jeden krásný nesmysl. A to to, že ty sankce ve skutečnosti nebudou vymáhány, že nebudou ty pokuty v té výši ukládány. Prostě tomu může věřit opravdu skutečně jenom poměrně člověk mdlého rozumu.

Jak vysoké jsou ty pokuty, promiňte?

Milan KUBEK
Jak jsou ty pokuty, tak, jsou až milion korun za porušení povinnosti mlčenlivosti, což je jistě závažné provinění, ale ne vždycky je právně jednoznačně kvalifikovatelné. Ale například pokud lékař dostane 500 tisíc pokuty, půl milionu pokuty za to, že nepředá nějaké informace sám o sobě do nějakého registru, tak z toho asi pacienti příliš velký prospěch mít nebudou. 200 tisíc za to, že nebude mít řádně označené své zdravotnické zařízení. 100 tisíc pokuty za špatné označení své ordinační doby. Máme tam stotisícovou pokutu za to, kdy třeba zařízení jednodenní chirurgie nezpracuje traumatologický plán, což je v tomto případě úplný nesmysl. Ale jsou zde i padesátitisícové ...

Dobře, promiňte, takže co byste navrhoval ...

Milan KUBEK
... pokuty, pokuty za to, když zdravotnické zařízení bude špatně vyřizovat stížnostní agendu samo na sebe. To znamená tady je třeba připomenout, že pacienti budou povinni stěžovat si primárně tomu, u koho mají pocit, že je poškodil. To znamená zdravotnickému zařízení. Takže prostě to není rozšíření práv pacientů, ale je to potencionálně výrazná šikana vůči lékařům.

To znamená vy byste ty sankce zachoval tak, jak byly, anebo jak byste navrhoval tedy sankcionovat lékaře?

Milan KUBEK
Tak, milionová pokuta není sankce, milionová pokuta je likvidace. Tam už chybí pouze zastřelení za rozbřesku před nastoupenou jednotkou. To znamená ty částky jsou naprosto nepřiměřené. Je třeba některá "provinění", která prostě jsou zcela nesmyslná, jako právě povinnost sám hlásit o sobě nějaké informace do registru, zpracovávat nesmyslný traumatologický plán, které zdravotnické zařízení vůbec nepotřebuje. Povinnosti vést stížnosti agendu stížností, jak vyřizuji stížnosti sám na sebe a podobně. Prostě některé ty věci do toho zákona skutečně vůbec nepatří. A u těch jiných v podstatě naprosto nepřiměřená výška těch sankcí. A to, že ty čísla v tom zákoně jsou, to má skutečně pouze jediný efekt. To znamená, jestliže jedním zákonem ministerstvo bude nutit pacienty platit, tak druhým zákonem jim dává určitou iluzi, že si budou moci zchladit žáhu na lékařích. A to určitě není správné.

Dobře. Jestli můžete v závěru velice krátce k těm standardům, abychom vás mohli propustit, jak jsem vám slíbila.

Milan KUBEK
Tady je obrovský ekonomický problém. Důvod je dostat nějaké další peníze do zdravotnictví a vláda chce jít cestou dostat tam peníze privátní, to znamená peníze z našich kapes. S tím, že je jasné, že pokud ten systém má přinést nějaký větší zdroj peněz, tak musí být zároveň konstituováno připojištění, protože ty hotovostní platby prostě narazí velice záhy na strop jaksi koupěschopnosti obyvatelstva. No, a ten zákon o veřejném zdravotním pojištění neřeší dvě zásadní věci v této souvislosti. Za prvé neřeší, kdo bude poskytovat to komerční připojištění. To znamená, jestli se bude jednat o pilíř, který ekonomicky posílí zdravotnictví a stávající zdravotní pojišťovny, nebo naopak o cestu, o kanál, kterým budou odtékat peníze ze zdravotnictví do nějakých dalších finančních subjektů. Druhý zásadní nedostatek v tom zákoně týkající se standardů je to, že není definován, kdo a za jakých podmínek a jakým mechanismem bude ty standardy tvořit. Pan Vepřek ...

Dobře, takže z toho vyplývá to, že byste ...

Milan KUBEK
... zmiňoval určitou nějakou osobní skupinu ministerstva zdravotnictví, kde by měla být členem Česká lékařská komora. Ale já mohu říci jako prezident lékařské komory, že o existenci žádné takové pracovní skupiny nic nevíme a ministerstvo žádný zájem na spolupráci s Českou lékařskou komorou v otázce definování standardů neprojevilo.

Dobře. Jenom úplně krátce, jednou větou, to znamená vy byste vůbec na standardy a nadstandardy nerozdělovali?

Milan KUBEK
Ale samozřejmě, že ano.

V čem?

Milan KUBEK
V oblasti materiálů a v oblasti léků, to již dávno existuje. Vždyť dnes máte seznam léků s doplatky pacientů, to není nic nového. Pokud se pouze rozšíří seznam výkonů, které nebudou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění, čili již dnes takové výkony máte. Podívejte se na estetickou chirurgii například. Ale my jsme jako komora i nabídli, že převezmeme svůj díl spoluzodpovědnosti a budeme hrát aktivní roli při tvorbě těch standardů. Ministerstvo o to nemá zájem, tak i Česká lékařská komora jaksi ztrácí chuť nést spoluzodpovědnost za činnost ministerstva.

Děkuji vám mnohokrát za vaši účast v dnešním vydání Studia STOP Českého rozhlasu 6. Tolik tedy slova prezidenta České lékařské komory ...

Milan KUBEK
Děkuji za pozvání a přeji všem příjemné léto.

... Milana Kubka. Ano, děkuji vám, na shledanou.
V tomto vydání Studia STOP jsme také ve spojení se senátorem za sociální demokraty Janem Žaloudíkem. Tak, jestli byste chtěl ještě doplnit něco k těm standardům, nadstandardům, já myslím, že vy jste v té poslední promluvě se k nim dostal, ale musím vás tedy nechat také reagovat.

Jan ŽALOUDÍK
Víte, on, znovu jsem si uvědomil, i na tom komentáři pana doktora Vepřeka, jehož analytického mozku si velmi vážím a o mnohé se snažil již dříve. Tak že je to vlastně ten proces teďka, protože jsme nedělali léta pořádek a zadrhli jsme se 4 roky na poplatcích a vlastně se ten systém nekultivoval. Tak je to teď směs dobrých úmyslů, různých nekonzumovatelných změn v chaosu a potom kulišáren. A teď je potřeba odlišit zrno od plev. Ten zákon, který je stařičký, už vlastně špatný a všechno už nepraktický, zákon číslo 20 z roku 66 vydržel 45 let. Tak kéž by tady tyto novely vydržely třeba dalších 5, 10 let. Jenom za tu dobu pravděpodobně se vystřídají další 2, 3, 4 ministři. Čili my to stavíme všechno na jakémsi bianko šeku pro pana ministra Hegera, který říká, že má dobrý úmysl a že vlastně o nic nepůjde. Ty pokuty vlastně nebudou ani pokutami, ani se vlastně ten milion nikdy vymáhat nebude. Na druhé straně, že vlastně ty nadstandardy nebudou ani nadstandardy, půjde jenom o nějakou robotickou chirurgii, notabene v té už mohl zjednat pořádek za tři čtvrtě roku, protože ví, o čem mluvím a ví, že je to zcela zanedbatelná část a ví, že máme nasmlouvaný ve vesničkách na Vysočině roboty, které už se mohly dávno zastavit. Ale vůbec jako se to neprojeví na tom financování, je to maličkost. Čili nevím, proč se uvádějí tyto příklady. Ale samozřejmě, že se to může zvrhnout v tom, že i v tom, v rámci boje proti korupci. Najednou ubude korupce malé, jak tady říkal pan doktor Vepřek, nebude tamten či darebný doktor něčím uplácen, ale začne velikánská korupce. Protože každá velká firma, která něco dodává, co zavání nadstandardem nebo inovací, samozřejmě se bude snažit protlačit tyto věci do standardů. Já vám uvedu, že jenom taková věc, která se děje dnes a denně ve všech nemocnicích, to je operace tlustýho střeva pro nádory, je jich 8 tisíc do roka, se může odvíjet od 5 tisíc a šití standardním materiálem, přes 5 tisíc za ten standardní výkon pro 3 lékaře na 2,5 hodiny a 2 sestry, plus nadstandardní materiál vstřebatelný. Může se taky šít šicím přístrojem za 12 tisíc, může se to dělat laparoskopicky za 30, 40 tisíc. A robotem za 100 tisíc.

A co z toho, prosím, vyplývá?

Jan ŽALOUDÍK
Anebo nasmlouvaným robotem poměrně kriminálně ještě za vyšší ceny. A ...

Co z toho, prosím, vyplývá, pane senátore?

Jan ŽALOUDÍK
Vyplývá z toho to, že pan ministr vypouští džina z láhve, kterého nebude mít naprosto pod kontrolou. Že definovat je možno, jak bylo řečeno, materiál, ale nikoli tu práci. A že ta kontrola je možná už nyní. A kdyby se v tom něco chtělo dělat, tak už se v tom dělá, už na základě stávající legislativy. Jak říkal prezident Kubek, my vlastně máme skoro polovinu té, těch materiálů a léků už doplácených, nebo už je máme v nějakých nadstandardech. Co pojišťovna platí, neplatí. Pan Vepřek říká, že máme 8 pojišťoven a chceme, aby se chovaly stejně. Tak se ptám, jestli máme ještě pořád pojišťovenský systém, anebo už NHS jako v Anglii či Španělsku, národní zdravotní systém, když máme 8 pojišťoven chovajících se stejně, tak je to pro mě jedna pojišťovna, neboli distribuční úřad.

Ano, zeptejme se tady pana poradce Vepřeka. Tak, jak se budou kontrolovat tyto případné rozdíly v těch materiálech, to, co popsal pan senátor?

Pavel VEPŘEK
My chceme, aby všichni občané České republiky měli přístup ke stejné péči. To znamená my chceme, aby všechny ty zdravotní pojišťovny, které by měly být v daleko větším konkurenčním prostředí než jsou v současné době, tak aby byly kontrolovatelné a aby zajišťovaly všechny stejný rozsah péče. To je systém, který mají v Německu, který mají v Belgii, který mají v Holandsku. To, co nám ...

Jak budou kontrolovatelné?

Pavel VEPŘEK
V současné době vzniká na ministerstvu systém, jak sledovat pojišťovny nejen z hlediska finančního zdraví, ale z hlediska stavu účtů a jejich chování průběžně ve vztahu ze zdravotně pojistnému plánu, tak i v dostupnosti, v tom, jakou péči občanům zajišťují. A bude se sledovat, zda některá pojišťovna náhodou nešidí své pojištěnce v dostupnosti k nějakému typu péče z čistě utilitárních důvodů. Protože ta péče je drahá a tím, že odradím pacienty s určitým typem onemocnění, tak budu mít pak lepší finanční bilanci. Tak tohle bude ministerstvo monitorovat. Ale to, co nám samozřejmě schází a k čemu ale ten systém směřuje, k zavedení dvousložkového pojistného, kde bude moct být cenová konkurence mezi pojišťovnami, kde ty pojišťovny, ty, které budou lépe hospodařit, budou moci nabídnout nižší nominální část pojistného než ty pojišťovny, které budou hospodařit hůře. A k tomu by ten systém měl směřovat, aby ty pojišťovny skutečně se začaly chovat jako odpovědné zdravotní pojišťovny a ne jenom jako nějaké instituce, které distribuují peníze.

A názor předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníkové. Přesvědčil vás trochu pan poradce Vepřek?

Dagmar ŽITNÍKOVÁ
No, já mám pocit, že my jsme s panem poradcem Vepřekem četli každý úplně jiný materiál. Protože podle našeho názoru skutečně, já se k tomu musím vrátit, dneska ta právní úprava, která je v zákoně 48 podle našeho názoru jednoznačně garantuje tomu pacientovi daleko větší právní nárok na poskytovanou péči a garantuje mu i vlastně možnost nějaké sankce. Navíc v těch novelách se otevírají ještě další možnosti, které tady v České republice dosud nejsou obvyklé. A to je například zavedení systému řízené péče. Kdy se tady neustále hovoří o tom, že pacient bude klient, že ten pacient si bude moct vybrat péči, jakou bude chtít. Ale pokud dojde právě k tomu, o čem tady hovořil pan Vepřek, a vytvoří se různé pojistné plány, tak ty různé pojistné plány budou začínat na takzvaných základních plánech péče a počítá se právě se zavedením té řízené péče, která určí tomu pacientovi, kterého lékaře si bude muset vybrat, které zdravotnické zařízení si bude muset vybrat. A tady všechny tyto kroky, které se připravují podle našeho názoru nejsou zlepšením. Navíc ještě v těch systémech, které jsou v zahraničí, tam, kde si vzájemně konkurují ty zdravotní pojišťovny, tak jsou vyšší náklady. To prostě lze ekonomicky porovnat, ekonomicky spočítat. A to, co říkal, ještě poslední poznámku, pan Vepřek, že ministerstvo něco připravuje. Ministerstvo to mohlo kontrolovat už dneska. Když si najedete na systém statistik, tak zjistíte, že jsou v České republice zdravotní pojišťovny, které vydávají v průměru za své pojištěnce například 10 tisíc korun měsíčně za jednoho. A jsou zdravotní pojišťovny, které vydávají například 23 tisíc. A toto je ...

Krátká reakce Pavla Vepřeka.

Dagmar ŽITNÍKOVÁ
... otázka řešení ...

Pavel VEPŘEK
Ne, ne, tohle fakt, paní předsedkyně, tady nemáte pravdu. Já jsem tady o žádnejch diferencovanejch pojistnejch plánech nehovořil. To mně podsouváte něco, co vůbec není pravda.

Dagmar ŽITNÍKOVÁ
Vy jste ty materiály asi neviděl, pane Vepřek. Já vám je můžu předat, až tady skončíme.

Pavel VEPŘEK
Ne, jaký, ne, ne, ne, ne. Jako ty zákonnosti, zákony ...

Dagmar ŽITNÍKOVÁ
Které máme z ministerstva.

Pavel VEPŘEK
Ne, ne, ne, ty zákony jsou všechny stejný, jedná se o to, aby všichni občané měli standardní péči dostávali. A ta péče je právě, to je naším cílem teďka tu péči jako přesněji definovat, aby to bylo kontrolovatelné. Takže není, tohle opravdu není pravda. A není pravda, že by ty systémy holandské a německé byly výrazně dražší než ten systém náš. Naopak systémy, který mají jenom jednu pojišťovnu, jsou vždy kořistí politiků a vždy ty pojišťovny nakonec dopadnou velmi špatně. A podívejte se na všechny státy, které měly jednu pojišťovnu, které neměly ani tu kvazi konkurenci jako máme my. A všude to zdravotnictví je v daleko horším, horší kondici než je to české zdravotnictví. Takže buďme rádi za to, co máme. A neříkejme si tady, že se to mohlo dělat teďka a proč to nedělal nikdo předtím? 20 let se to nedělo a to, co teďka pan ministr Heger dělá je, že právě vytváří ty nástroje, aby  to mohl ovlivňovat. A vy tady nemluvíte o těch věcech, které jsou pozitivní, které se chystají o tom, co je ... Pan profesor Žaloudík tady hovořil o tom, co ty nemocnice dělají. Ale pokud ta nemocnice bude placená podle DRG, to znamená dostala stejné peníze za odléčení konkrétního typu pacienta, tak to bude její starost, aby to léčila efektivně. Když v současné době ta nemocnice naúčtuje pojišťovně náklady na materiály, který nakoupí a tak, a pojišťovna jim to platí podle ceny, která je na faktuře, tak samozřejmě to vede k tomu, že se ten systém zneužívá. Ale když to ministr začínal zavádět, tak to nikdo tohle nekritizuje, že to povede k efektivnímu chování. Ale všichni kritizujou ty okrajový věci, protože tohle to se spoustě lidem nelíbí. Ten pořádek, který se zavádí i těma sankcema směrem k lékařům a sankcema, které, a to zas nikdo nezmínil, směrem ke zdravotním pojišťovnám, za to, tak o tom nikdo nehovoří.

Opravdu se chýlíme do finále, když dovolíte, velice krátkou odpověď na poslední segment těch změn, které občany čekají. Malá zdravotní novela, kterou poslanci v úterý také schválili, mimo jiné zvyšuje poplatek za den v nemocnici ze 60 na 100 korun. Sociální demokracie připravuje proti tomuto návrhu ústavní stížnost. Tak, ještě k tomu dodejme také, že se ve sněmovně schválilo, že se bude platit 30 korun za recept, nikoli již za každou položku na něm a mezi další změny patří i to, že si pacienti budou plně hradit léky do 50 korun, stejně tak i podpůrné doplňkové přípravky. Tak, zhodnocení z úst Dagmar Žitníkové. Paní předsedkyně, krátce, prosím.

Dagmar ŽITNÍKOVÁ
Nám nejvíc vadí, že k tomu nejsou žádné sociální kompenzace. Na mě se poslední dobou obrací spousta lidí z terénu. Píšou mně lidé, kteří nejsou vůbec odboráři. Teď se na mě obrátil pán, který má 5 tisíc 132 korun invalidního důchodu. A už dnes s tímto invalidním důchodem není schopný vlastně řešit svoji sociální situaci.

Lidé mají strach.

Dagmar ŽITNÍKOVÁ
My jsme pana ministra upozorňovali na to, že je potřeba propojit všechny ty systémy se sociálními systémy a že je nutné vyřešit vlastně nejenom zdravotní reformu, ale sociální reformu. A tak, jak je připravena i ta současná sociální reforma, tak je připravena velice špatně. A tady tito lidé se dostanou do obrovských problémů.

Názor senátora za sociální demokraty Jana Žaloudíka.

Jan ŽALOUDÍK
Tam nic nereguluje. Je to prostě příplatek na provoz nemocnice, diskuse samozřejmě o tom může být, ale jinak se na to budu dívat já nebo nějakej podnikatel, kterej bude 3 dni v nemocnici a neví, o čem se tady bavíme, o 3 stovkách. A jinak se na to bude dívat důchodce, kterej tam leží celej měsíc, má minimální důchod a z toho má ještě platit nájmy. Takže samozřejmě, že tam by toto zohledněno být mělo, protože to svým způsobem víceméně, bych řekl, ohrožuje právě ty nemocné a chudobné tady ta věc. Jinak na ten provoz nemocnice je jasné, že je to jenom část těch nákladů a ta formulace není nejšťastnější, že je to příplatek za pobyt v nemocnici. Takže ...

Ano, názor poradce Pavla Vepřeka, poradce ministra zdravotnictví.

Pavel VEPŘEK
No, je to parametrická změna toho poplatku. My si musíme teda uvědomit to, že nejsou jenom zdravotnická zařízení, který poskytují akutní péči, ale jsou oddělení, na kterých 50 procent pacientů tam leží fakticky ze sociálních důvodů. A náklady, který má občan s pobytem na lůžku sociální péče, jsou výrazně vyšší než náklady, které má za pobyt na lůžku zdravotnickém. A proto jsou, je řada vlastně našich občanů, je uměle vlastně medikalizována, aby ležela v těch nemocnicích, protože to je pro toho občana přijatelnější a dokonce i pro to zdravotnický zařízení je to snadnější přístup k penězům než kdyby byli na těch sociálních lůžkách. Samozřejmě, že před náma čeká tady zásadní změna, a to v návaznosti mezi zdravotní a sociální sférou, ale to už je prostě téma jako na zase novou debatu. To, co se snažíme je, aby se ty, ten, ta motivace k tomu pobytu na lůžku vlastně byla stejná jako z těch sociální i z té zdravotní indikace.

Tolik tedy závěrečná slova dnešního vydání Studia STOP, které jste poslouchali na okruhu Českého rozhlasu 6 z úst poradce ministra zdravotnictví Leoše Hegera Pavla Vepřeka. O účelnosti některých zdravotnických reforem jsme diskutovali s předsedkyní Odborového svazu zdravotnictví a sociální péče Dagmar Žitníkovou, v neposlední řadě s námi byl ve spojení po telefonu senátor za ČSSD Jan Žaloudík. Všem vám děkuji za účast v diskusi, těším se na slyšenou na příště.

Český rozhlas 6

Zdroj: Český rozhlas 6