Zakladatel babyboxů: Dostal jsem se do letité kolize s plzeňskými pediatry

Moderátor (Luboš Xaver Veselý):
Na Frekvenci 1 právě teď začíná Pressklub a naším dnešním hostem je pan Ludvík Hess. ...pan Ludvík Hess je takový multifunkční člověk, ale zejména známý zakladatel v Čechách tak zvaných babyboxů. Pane Ludvíku, to co všechno nebo Ludvíku, ...

To, co všechno provázíte poslední dobou, to, ty babyboxy. Dělá vám to nějaké vrásky a nebo jste to čekal?

Ludvík Hess, zakladatel babyboxů:
Tak dělá mi to starosti. Samozřejmě že s tím práci mám. Ale narážíte-li na současný publikovaný odpor Výboru pro práva dítěte OSN, no tak příjemné to není. Ale na druhou stranu to přináší tak široký mediální záběr a zájem, že si myslím, že mi to vynahradí.

Kam až to může vést? Ke zrušení těch ...

Tak do Haagu nebo někde, někde se s OSN střetnu nebo případně přijedou členové výboru OSN vytrhávat vlastníma rukama babyboxy tady ze zdi. A tak se sejdeme u babyboxů.

Možná si posluchači teď kladou otázku, co vlastně jim vadí na těch babyboxech? Co tam je špatně?

Oficiální zpráva zatím žádná mně sdělena nebyla. Ani před jednáním Výboru pro práva dítěte OSN s naší delegací vedenou zmocněnkyní Monikou Šimůnkovou se mě nikdo, ani samozřejmě nikoho z mých kolegů nezeptal, jestli jsou nějaké nesrovnalosti nebo nějaké nejasnosti. A z neoficiální zprávy jsem se dozvěděl, že Výbor OSN vtýká babyboxům, že kolidují s Úmluvou o právech dítěte OSN, vydanou v listopadu 1989, která čítá padesát čtyři článků. A babyboxy s ní kolidují údajně ve článcích šest, sedm, osm, devět a devatenáct. Přičemž ještě bych měl teda, když už jsem u těch čísel, tak bych měl říct, že Výbor OSM dal českému státu celkem asi sedmdesát pět výtek v tom dokumentu. A babyboxů se týkají teda pouze dvě ty výtky. Bod padesát a čtyřicet devět.

A o čem ty body jsou?

No, já, to bychom probírali do večera, ale já řeknu třeba jenom první. Tak bod šest nebo článek Úmluvy šest je o tom, že každé dítě má přirozené právo na život. Tak jsem si jist, že když s ničím jiným, tak s tímto babyboxy v rozporu nejsou. Budu pokračovat ještě, dejme tomu, bodem sedm. Každé dítě má právo na to, dostat státní příslušnost, být registrováno, mít rodný list, dostat svoje jméno a tak podobně. Tak jsem si jist, že právě děti z babyboxů tato práva mají všechna zaručena. Pravda je, že někteří odpůrci tvrdí, že děti z babyboxů neznají svoji identitu, neznají své rodiče, kterou Úmluva o právech dítěte zaručuje vedlejší větou v souvětí, která začíná čárkou. Pokud je to možné. Teda mají právo znát své rodiče, pokud je to možné. Už zřejmě tvůrci Úmluvy o právech dítěte v roce 1989 tušili, že ne vždy je možné, aby dítě znalo své rodiče. V Čechách jistě je ne
desítky ale tisíce lidí, kteří neznají své rodiče. A minimálně jsou to děti, které nemají své tatínky uvedeny v rodném listu, protože je buď maminka najust neuvedla a nebo protože je maminka vůbec nedokázala pojmenovat. Ale jsou to samozřejmě také děti, které soud určí do náhradní rodinné péče. A je na rozhodnutí rodičů, jestli jim sdělí, že jsou jejich pravými rodiči a nebo že jsou jejich adoptivními rodiči. Dokonce ještě teda, dovolíte-li, poslední, poslední větičku. Dokonce je tady několik let platný zákon o utajených porodech, který jaksi automaticky a ze zákona předpokládá, že děti které jsou porozeny tím utajeným porodem, tak také neznají své rodiče.

Co říkají odborníci na babyboxy? Já jsem třeba na internetu nenašel nějaký úplně záporný názor někoho z opravdových odborníků, já nevím, lékařů, kdo by to, jak se říká hezky česky lidově, setřel?

Tak já vám budu jmenovat odpůrce babyboxů, abyste si je příště mohli sem povolat. Tak jeden z nich je František Schneiberg, nazdar Franto. To je můj nejoblíbenější odpůrce, protože už odporuje asi šest nebo sedm let.

Pan Schneiberg je lékař?

Pan Schneiberg je sociální pediatr. Je to dokonce předseda Společnosti sociální pediatrie. A předseda Společnosti sociální pediatrie je František Schneiberg, je proti všem od počátku, ale především proti všem charitativním akcím, ať už je to Naše dítě Zuzanky Baudyšové nebo Fond ohrožených dětí, Klokánky Marie Vodičkové a tak podobně.

Dobře, tak ...

Ale nebudeme ho, nebudeme ho pomlouvat. Ale musím ještě, musím ještě říci, že před několika dny jsem s potěšením poslouchal rozhovor Františka Schneiberga v Událostech, komentářích, kde na otázku proč bylo odloženo v poslední době tolik dětí, tak řekl. No to bude tím, že je teplo, léto a že se rodí spíš venku. A že ty maminky si chtějí prodloužit prázdniny, tak je odloží. Tak tímto kuriózním argumentem teda tam exceloval.

Dobře. A kdo ještě další třeba z renomovaných odborníků je dalším?

Budu jmenovat další. Já jsem se dostal do letité kolize s plzeňskými pediatry.

S paní Emmerovou svého času taky?

Prosím?

S paní Emmerovou?

Svého času s paní Emmerovou. Ta byla prvním vážným odpůrcem. Když byla ministryní zdravotnictví a ...

No a té jste se potom omluvil za něco?

No, Milada Emmerová se nakonec stala příznivkyní babyboxů. Byla účastna dokonce i otevření, slavnostního, babyboxu v Plzni. A nejenom v Plzni, byla i na jiném otevření.

Tak to se u politiků dá pochopit.

Tak u politiků, tak je to už starší dáma, no tak třeba, třeba zmoudřela. Jako já změnu názorů jako velice, velice dobře chápu, že jo. Je tady známá změna názorů proslulého pediatra, který zakázal všem matkám, všem matkám kojit. A těsně před smrtí všem matkám zase kázal, že kojit musí. Takže to je v pořádku. Prostě se názor změní.

Dobře, a co oni ti odborníci tedy, řekněme, tady ...

Lékaři?

Lékaři a sociologové a vůbec nevím co všechno, co oni vám nejvíc vyčítají s těmi babyboxy? V čem je to špatně?

Tak já v rychlosti vyjmenuji tři plzeňské lékaře, a to sice Dorta, Lišku a Tittlovou, kteří udělali dokonce takové společné prohlášení. A jako bod číslo jedna bylo, že odložení dítěte do babyboxu je trestný čin podle paragrafu dvě stě dvanáct, opuštění dítěte. Potom že dítě nedostane rodný list, nebude za něj pojišťovna zdravotní platit jeho ošetřování, péči o něj a tak podobně. Používali vesměs právnické argumenty, což je kuriózní, protože jako lékaři, a setkal jsem se s tím často, že lékaři skutečně používají právnické argumenty.

Tak počkejte, a co oni tito odborníci v okamžiku, kdy říkají, co je špatně na babyboxech, co oni navrhují? Takže oni říkají ...

Anonymní porody, navrhují anonymní porody.

Počkejte, já řeknu tu otázku. Oni říkají. Je to trestný čin, pakliže se odloží dítě. A co oni tedy říkají, jak to řešit, jak tomu zabránit?

Navrhují kupříkladu anonymní porody. A nebo prostě matka ...

A to u nás přece existuje, anonymní porody?

Existují utajené porody, ano, samozřejmě. Ale zákon o utajených porodech je jakýsi paskvil, který slouží výhradně a jedině svobodným Češkám. Stop. Nikomu jinému. Vdaným Češkám nesouží, cizinkám neslouží a tak dále. Výhradně pro svobodné Češky. A utajený ten porod je jenom do té míry, že veškeré doklady jsou zalepeny do obálky, ta obálka putuje z nemocnice na matriku. Tam si je vyžádá soud, když provádí svěření dítěte do adopce a ten si tu utajenou maminku předvolá a znova si nechá teda potvrdit, že to děťátko nechce. Takže se dostane do toho kolotoče se vším všudy teda jo? Akorát že to dítě také nezná svoji identitu.

Vy jste řekl, Ludvíku, jednu důležitou věc, a to je, že ti odborníci, pakliže jsem vám dobře rozuměl, argumentují tím, že je-li dítě v babyboxu, nemá rodný list. To přece není možné?

Ne, samozřejmě že rodný list dostane úplně jako první. Ministerstvo práce a sociálních věcí ještě za Zdeňka Škromacha vydalo metodický pokyn, kde přesně je stanoveno, jak se má postupovat. Ale nalezenci tady byli vždycky. To znamená, že náš zákon a matriční zákon samozřejmě znal ten způsob, jak vystavit rodný list. A rodný list je vystaven, samozřejmě. Co se týče jména, tak je v něm uvedeno jméno, obvykle nějaké, které si vymyslím já a sestřičky a doktoři v nemocnici. A to jméno je ...

Počkejte, počkejte. Jak, které se vymyslíte vy?

No tak, já se dozvím, že dítě bylo odloženo do babyboxu. Telefonem se bavím s ošetřujícím lékařem a říkám mu. Je to holčička, chlapeček? A on říká, no je to holčička. A já mu říkám, jak se jmenuje vaše paní křestním jménem? Záleží na tom, jak mám náladu dobrou. A on řekne, tak moje manželka se jmenuje Gabriela. To se mi stalo, dejme tomu, v Písku. A já říkám, no, a tak pane, to byl ředitel Jiří Holan, s kterým jsem takhle klábosil. Tak říkám tak, co byste říkal, pane řediteli, kdybychom tu holčičku pojmenovali Gabriela Písecká? No tak on tak jako se zajíknul a pak byl v podstatě rád. Takže první jméno první holčičky odložené do píseckého babyboxu bylo Gabriela Písecká, po manželce pana ředitele Jiřího Holana.

Počkejte, a co tam taková ta záležitost s těmi dny, že se narodí v pátek nebo ho najdete v pátek, tak se jmenuje Pátek?

Taky, taky.

To není pravidlo?

Ne, to není pravidlo, to není pravidlo. To je skutečně, to je skutečně dané tím, jak prostě jsou sestřičky aktivní, lékaři tam aktivní nebo já, jak jsem aktivní. Kdo prostě se, já všechny ty děti nějakým způsobem pojmenovávám. Ale jsou to pracovní jména.

Počkejte, co jste teda už vymyslel za jméno, kromě Gabriely Písecké?

Jaká jména jsem užil?

Ano, ano.

No tak se podívejte na www.babybox.cz a tam jsou všechna ta jména postupně uváděna. Tak jsou jména všechna běžná. Ale pravda, Xavera tam ještě nemáme. Takže ...

Ale šlo by to nějak zařídit?

No šlo by to zařídit. Já vám slibuji, že první chlapeček se bude jmenovat Xaver.

Neslibujte, neslibujte, Ludvíku. Mně vždycky někdo něco slíbí v babyboxu, teda v babyboxu, v Pressklubu, a pak to nedopadne dobře?

Hele, kupříkladu žádné se nejmenuje Ludvík, jo. Ale Xaver, není problém, není problém.

Můžete to ještě ...

Je to sice pravda, ne zcela obvyklé jméno.

Je to pravda tedy, že si je vymyslíte? jednou? A jdeme dál.

Slibuji, že první chlapeček, který se odloží do babyboxu, dostane jméno Xaver.

Dobře, tak já si to píšu zlatým písmem. Ostatně teď nás slyší několik stovek tisíc posluchačů. Pane Ludvíku, nebo Ludvíku, řekněte. Co s těmi babyboxy na úplné začátku? Kde vy jste vlastně k té myšlence přišel?

No tak to není myšlenka nová, to je myšlenka stará.

No já vím, ale vy jste úplně z jiného oboru?

A jak já jsem z jiného oboru? Já už ...

Kdybyste byl porodníkem, tak bych to chápal?

Já jsem porodníkem.

Vy jste porodníkem?

Já jsem porodil, počkej, počkej, kolik jsem to porodil. Já jsem jedno dítě akorát, ale porodil jsem sto třicet sedm hříbat.

Hříbat?

Sto třicet sedm hříbat. Takže já jsem porodníkem hříbat.

Tak o těch aktivitách dalších až za moment, protože vím, že kromě toho, že chováte koně, tak ještě děláte reklamu a jste ...

Vydávám literární časopis, ano.

A ještě bůhví co všechno. Ale pojďme ještě tady k tomu, k těm dětem, tedy. To vás napadlo nějak v souvislosti s těmi hříbátky?

Možná i s hříbátky. Víte, mně dá spoustu práce, aby klisna v mém chovu, aby zabřezla, aby otěhotněla. No a to skutečně je spousta práce. Mnohdy nezabřezne. Dá mi spoustu práce, abych to těhotenství, které je jedenáctiměsíční, abych ho udržel. Pak hlídám klisnu před porodem, rodím to hříbátko. Někdy je to hříbě nemocné, léčím ho. A pak se stane, že najednou slyším ve zprávách nebo slyšel jsem ve zprávách, že bylo nalezeno buď živé dítě prochladlé někde na lavičce v parku a nebo že bylo nalezeno mrtvé dítě. A jeho hodnota toho dítěte je nesporně morálně mnoho, mnohonásobně vyšší než hodnota toho hříběte. No tak i z toho mi to může být líto. Ale i ty básničky mají určitou spojitost. Můj autor, úplně zásadní a základní, Jiří Žáček, asi nejznámější český básník, vzhledem k tomu, že napsal slabikář. Napsal kdysi čtyřverší, netuše, že já mám v hlavě babyboxy. A já se pokusím ho teda teďko zarecitovat. A jmenuje se to, Na smrt novorozence. Zde leží, tak pardon. Zde leží človíček, stár hodinu a čtvrt. Našli ho na skládce, nikomu nepatří a ani vlastní matce. Jenom kmotra Smrt, jen ta ho k sobě přivinula sladce. Tak takhle nějak zní to čtyřverší Jirky Žáčka. A Jirka Žáček ho určitě napsal dávno před tím, než já jsem přišel s babyboxy. A já jsem s babyboxy přišel, netuše, že Jirka Žáček napsal básničku Na smrt novorozence.

Tak a pojďme ještě dorazit kauzu babyboxy. Budete, Ludvíku, teď nějak dál bojovat za to, aby se babyboxy udržely nebo aby jich bylo víc? Nebo už jste svoji historickou úlohu splnil a říkáte si. Teď jsou na řadě jiní?

Tak historická úloha moje, to je legrace. Fakt je, že jsem rád, že za mnou něco zbude. Ale nejsou na řadě jiní, bohužel nemám žádného následovníka, který by chtěl v mé práci pokračovat. Mám spolupracovníka po celou dobu, technika Michala Čumpelíka, který ty babyboxy vlastníma rukama montuje, zatímco já je okecávám. Vlastníma rukama je opravuje. Ale peníze na ně sehnat neumí. Ty musím sehnat já. A přiznejme si, a je to smutný fakt, na začátku všeho jsou peníze. A bohužel teda i na začátku babyboxů. Nemám žádné dotace, nemám žádné příjmy od státu. Je to všechno dáno na darech mecenášů, velkorysých dárců, kteří když přispějí, tak je možné teda v tom regionu ten babybox zřídit. Teď jsem se dostal třeba do situace, že chci otvírat babybox v Neratovicích. A v Neratovicích jsem k dnešnímu dni na rozeslaných devět set čtyřicet osobních písemných žádostí vybral asi sedmdesát tisíc korun. Dneska jsem shodou okolností dostal dopis národního výboru z Neratovic, nebo Městského úřadu Neratovice, kde mi píší, že rada rozhodla, že na babybox nepřispějí ani korunu. No tak, tak někdy to bývá skutečně komplikované, ty peníze teda.

No a kdyby nás teď poslouchal někdo, tady na Frekvenci 1 nějaký donátor nebo někdo, kdo by chtěl třeba drobnou částkou přispět, tak to má učinit?

Jéžiši, hned může na mě počkat tady ve Wenzigové čtyři před domem, jak tam vyběhnu.

Dobře, ale kdyby to nestíhal, byl třeba z Hranic na Moravě nebo bůhví odkud?

Jste hodný, že mi dáváte takovou nabídku. Na www.babybox.cz samozřejmě jsou šuplíky, které navedou případného donátora až k číslu účtu babyboxu. Ale je potřeba napsat napřed dárcovskou smlouvu. A ta je samozřejmě také zveřejněna. Ale to jsem nechtěl tohohle vysílání využít k tomu, aby vyzýval, abych vyzýval dárce.

Ale nevidím v tom nic špatného. Tak a Ludvíku, ještě řekněte, kolik stojí jeden takový babybox?

Tak zhotovení toho babyboxu stojí asi kolem dvě stě padesáti tisíc korun. Ale on ten babybox není skutečně jenom plechová krabička tak, jako jsou třeba v Pákistánu, kde je jich hojně. Ale jsou to skutečně jenom plechové šuplíky. Náš babybox je ocelová bedna, široká sto centimetrů, vysoká šedesát centimetrů, hluboká padesát, která je permanentně vyhřívaná, která je ventilovaná. Čítá přes tisícovku elektronických součástek. Mimořádná pozornost je věnovaná signalizaci, která je mnohonásobně jištěná. Je zavedená prostřednictvím datového kabelu do místnosti stálé služby. Je prostřednictví pagerů zavedena celkem do osmi mobilních telefonů. Taková bedýnka babybox má náhradní elektrické zdroje. není to, není to jednoduché zařízení. Je to už, řekl bych, dokonalé zařízení.

Bezvadný. Tak hostem Pressklubu na Frekvenci 1 je pan Ludvík Hess, zakladatel babyboxů. Posloucháte Frekvenci 1 a Pressklub. Dnes hovoříme s Ludvíkem Hessem, což je, jak jsem říkal, multifunkční člověk. Tak pojďme, z které strany to vezmeme? Třeba od těch knížek, Ludvíku, co myslíte?

No tak snažím se napsat každý rok aspoň jednu. Taky se mi podařilo napsat za rok, za rok tři, jestli se nemýlím. Knížky jsou problém, který je velmi podobný těm babyboxům, akorát že se na něj shánějí peníze ještě hůř. Dnes mně vydavatel, Nakladatelství Petrklíč, knížku rádo vydá, ale očekávám, že ta knížka bude na konci doplněná několika stránkami inzerátů, které zajistí teda prostředky na výrobu. Teď jsem dopsal knížku, jestli to teda chcete slyšet, která už je v grafické úpravě Šimona Blably, mého letitého grafika, připravena k tisku. A jmenuje se Stařec a kuře. Takže je to samozřejmě jako podobná, podobný název, jako už jednou byl napsaný. A je to knížka, která bude v létě vytištěná. Ale do knihkupectví se dostane až na podzim, protože v létě by si ji nikdo nekoupil už vůbec.

Je to podobná slovní hříčka, jako Ráno modřejší večera?

Ráno modřejší večera, máte neuvěřitelnou paměť. Ráno modřejší večera je knížka, kterou jsem vydal Jiřímu Žáčkovi někdy v sedmdesátých letech. Je to jeho první knížka. A skutečně jsem mu ji vydal já v Divokém víně. A váže se k ní kuriózní historka. Já jsem krátce na to byl zapečetěn s celou redakcí a s celým Divokým vínem. A Jirka Žáček poté, co potřeboval něco na Národním výboru na Praze 1 vyřešit, tak navštívil pracovníka a ten se ho ptá. Nejste vy ten Žáček, který napsal tu knížku Ráno modřejší večera? On říká, no to jsem já, ano. No my ji máme tady plný sklep, jak jsme ji zabavili v redakci Divokého vína. Nám tam překáží, nechcete si ji odnést? Tak to je hezká historka. je to historka z roku 1971, 1972.

No a když jsme u té literatury, třeba u poezie. Někdo mi vyprávěl, už nevím kdo, že jste to byl vy, Ludvíku, který uveřejňoval poprvé některé texty Václava Hraběte?

Ano, byl jsem to já, je to neuvěřitelné.

Počkejte, vy jste se s Václavem Hrabětem znali?

Znal jsem se, ano, znal jsem se osobně. Vašek Hrabě zemřel, myslím, v březnu roku 1965. A já jsem v Divokém víně otiskl, myslím, velkou část jeho, jeho zásadních, jeho zásadních básniček. Dodneška si vzpomínám, že když umřel, tak jsme vytiskli, otiskli v roce 1965, bylo to v čísle čtyři roku 1965, jsme otiskli jeho delší básničku, Blues na památku Majakovského.

A takovou tu Horečku?

Horečku jsem taky vytiskl.

To jste taky dával vy?

Ano, ano.

A náhodou slavného večírku s Gingsbergem jste se neúčastnil?

Já jsem se zúčastnil několikrát večírků s Ginsbergem, těch bylo nepočítaně.

Já mám na mysli ten slavný, kdy posléze v noci zemřel Václav Hrabě?

To já se obávám, že vaše informace nejsou přesné. Smrt Vaška Hraběte, teda že se dává do souvislosti s večírkem Alana Ginsberga , teda to slyším opravdu poprvé. Vašek Hrabě skutečně zemřel v době, kdy tady Alan Ginsberg byl. Ale jestli šel z večírku s Alanem Ginsbergem nebo nešel, to nevím. Fakt je, že Vašek Hrabě v tu dobu dělal jakéhosi kluka pro všechno v poetické vinárně Viola na Národní třídě, kterou tenkrát, v které exceloval, mohu říct můj přítel, už samozřejmě dávno taky nebožtík, Jiří Hostrman. A určitě se teda, určitě se teda mnohokrát a opakovaně se s Alanem Ginsbergem sešel. Dokonce v Divokém víně vyšel rozhovor s Alanem Ginsbergem, pod kterým jsem podepsaný já, Vašek Hrabě a Méla Machálek, což je můj celoživotní přítel. A ten kupodivu ještě žije.

A vy jste se teda s Hrabětem dobře znali a tykali jste si třeba?

No tak to zcela jistě jsme si tykali. Jiná varianta, jiná varianta není možná. No tak dobře znali. No tak jsem na něj naštvaný, protože mi dluží asi dvě stovky. A Méla Machálek mi tuhle říkal, že mu dluží taky sto korun.

Dobře. Hostem Pressklubu na Frekvenci 1 je taky spisovatel a chovatel koní a zakladatel babyboxů, pan Ludvík Hess. Posloucháte Frekvenci 1, dnes je s námi ve studiu Ludvík Hess. Ty koně, to je asi věc vašeho srdce. A je to asi na prvním místě, cítím, je to tak?

Není to na prvním místě, je to, je to můj úděl, není to moje srdce. Dneska na prvním místě, obávám se, že jsou teda babyboxy. Ale fakt je, že teda koně chovám čtyřicet let, zatímco babyboxy dělám teprve šest nebo sedm let. Sedm let říkám proto, že mně to trvalo déle jak rok, než se mi podařilo první otevřít. No a básničky vydávám, Divoké víno vydávám od roku 1964. No tak že to jsou tak tři mé hlavní aktivity. A ta reklama? No tu dělám taky tak nějak od těch šedesátých let. První reklama, to vám musím teda ještě povědět. Moje první velká reklamní akce byla na zubní pastu Fluora, kde jsem s mladými básníky vkládal letáčky na zubní pastu Fluora do obrovského nákladu, osm set tisíc tenkrát, týdeníku Vlasta, na Hlavní poště, bylo nám dost zima.

Dobře. No ale ještě ke koním. Mně jednou kdysi vyprávěl také váš kolega, chovatel koní, že od koní se člověk může leccos naučit? Nad tím od té doby přemýšlím. Co bych se mohl naučit od koní, kdybych je choval?

Já se obávám, že od koní se můžete tak akorát naučit vzteklému chování. Protože koně jsou vzteklá, zlostná zvířata. Já neznám vzteklejší a zlostnější a nenávistnější zvířata, než jsou koně. Koně se dokážou pokousat, pokopat k smrti.

To lidi taky?

Prosím?

To lidi taky.

To lidi taky. A jinak jsou to, ale jinak jsou to, ale takhle. Ty koně nemají vůbec zábrany, ti to dělají každý den. Jak je pustím do výběhu, tak vyběhnou a tam po sobě začnou kopat a kousat. A samozřejmě že někdo tam v té jejich hierarchii má teda první místo. No a jinak jsou to zvířata poměrně prostá. Dokonce nerad bych se některého z citlivých diváků, pardon diváků, posluchačů dotknul. Ale já bych řekl, že jsou dokonce i velmi, velmi hloupí ty koně. Ale učenliví a tak jako.

Dobře. Tak v tom už mám jasno. Ještě máte napsáno na vašich internetových stránkách, Ludvíku Hessi, že jste tvůrce vztahů? Co to přesně znamená?

No to taky. No to znamená, že, že se stýkám s mnoha lidmi. A zapisuji si telefony a spojení na ně. Rozesílám jim hromadné maily, kde jim píšu, co se děje. A snažím se ty lidi dát dohromady, ať už jsou to významní lidé nebo méně významní. Ti významní, někdy se stane, že ty méně významné potřebují. No a pak se zase může stát, že ten méně významný potřebuje toho významného. Tak je to o vztazích, o Public Relations, teda, jo. Myslím si, že to hodně souvisí i s tou prací kolem babyboxů. Tam je, tam jsou ty relations velmi, velmi, velmi citlivé. A je potřeba na ně teda opravdu dbát a chovat si je jako květinky.

No a s ohledem na to, že vy jste tedy odborníkem v reklamě, tak trošku tak by se možná nabízela taková varianta, že to vytváření vztahů umíte vytvořit na zakázku pro někoho? Že za vámi někdo přijde a řekne, pane Hessi, my bychom chtěli, abyste nám vytvořil dobrý vztah s tou a tou firmou. Chápu to dobře?

Chápete to dobře. Ale není to o tom, že by dneska byl mně někdo ochoten skutečně platit za vytvoření dobrého vztahu. Je to o vzájemnosti. A ta vzájemnost se dá samozřejmě také využít. Ale přiznávám, že samozřejmě nastane chvíle, kdy je někdo ochoten mně dobře zaplatit a honorovat i za ten vztah.

Dobře, tak. Náš čas se naplnil, Ludvíku Hessi. Děkujeme za to, že jste přišel sem k nám na Frekvenci 1. Už se teď těšíme na příště. Teď jenom přemýšlím, jestli jste něco neslíbil během toho dnešního vysílání?

Co jsme si slíbili?

No.

No že děťátko se bude jmenovat Xaver, přece. Chlapeček.

Dobře, tak já slíbím, že přispěji na ...

Ale proboha, ať se nenajde dneska večer. Protože to už by bylo osmé za poslední dva měsíce. A to prosím, prosím teda neodkládejte je. Maminky, když tak zavolejte mně a já vám nějak pomůžu. Vytočte 602 305 139. Ostatně, já mám jeden takový plán, že na všechny babyboxy chci přilepit cedulku. Odkládáš-li dítě, protože nemáš dnes večer kde přespat, zavolej mi. A budu se snažit té mamince to rozmluvit. A budu se snažit jí podat pomocnou ruku.

Tak jo. Děkujeme, mějte se pěkně a na shledanou.

Hostem Pressklubu na Frekvenci 1 byl Ludvík Hess, zakladatel babyboxů v České republice. A teď nás čekají zprávy.

Zdroj: Frekvence 1